Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HAUNER Emanuel 24.12.1875-14.6.1943

{{Infobox - osoba
| jméno = Emanuel HAUNER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 24.12.1875
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 14.6.1943
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 304
}}
'''HAUNER, Emanuel''', ''* 24. 12. 1875 Praha, † 14. 6. 1943 Praha, spisovatel''

Narodil se v chudé rodině na Novém Městě pražském, otec 
Vojtěch pracoval jako vrátný. 1893 H. absolvoval reálné a vyšší 
gymnázium v Praze, poté pobýval několik měsíců u premonstrátů na Strahově. Před složením noviciátu klášter opustil, zapsal se na teologii, studií po jednom semestru zanechal. Nedokončil ani studium filozofie. 1898 vystoupil z katolické církve 
a zůstal bez vyznání. Pracoval jako asekurační úředník ve Vzájemné pojišťovně Praha, jejíž pobočku v Terstu pomáhal 1913 
zakládat; později se stal ředitelem pražské kanceláře. Byl předním organizátorem českého hermetického hnutí a členem několika společností; 1905 spoluzakládal zednářskou lóži U Tří korunovaných sloupů (pro veřejnost Jednota přátel filosofie), 
1912 vstoupil do literární společnosti Sursum, vycházející 
z katolictví a mysticismu, působil také v hermetické společnosti Universalia a Theosofickém spolku, který se 1908 změnil 
na Českou společnost theosofickou. Trvale se zajímal o bibliofilie, numizmatiku a  heraldiku. Politicky působil v  České 
straně pokrokové. Po 1918 spolupracoval s Bohumilem Jandou, který založil nakladatelství Sfinx. Byl blízkým přítelem 
básníka Karla Tomana. Většinu života bydlel H. na Královských Vinohradech, od 1924 pobýval také v Želivě. S manželkou – sochařkou Terezií, roz. Pejšovou (1872–1937) – měl syna Viktora (* 1899) a dcery Lidmilu (* 1902), Svatoslavu 
(* 1907) a Drahomíru (* 1911). Pohřben byl v pražské Šárce 
u kostela sv. Matěje.

Zpočátku patřil k okruhu autorů kolem ''Moderní revue''. Jeho 
první sbírka básní ''Sabbathy duše'' (1899) vycházela ze  symbolistní a  dekadentní poetiky. Další sbírka ''Volání do kosmu''
(1919), vydaná pod pseudonymem Aurel Vlach, obsahovala 
básně v próze filozoficky reflektující lidskou existenci. K cyklu 
dřevorytů Josefa Váchala připravil H. pod názvem ''Praha'' sbírku básní, která vyšla jen částečně v časopisecké podobě. V rukopise zůstaly i básně souhrnně nazvané ''Cesta do nitra''. Redigoval časopis ''Sborník pro filosofii, mystiku a okultismus'' (1905) 
a  také několik podobně orientovaných knižnic (Knihovna praktické duševědy, 1906; Knihovna Sfingy, s Milošem Maixnerem, 1920–25). V  periodiku ''Nové slunce'' zveřejnil studie ''Julius Zeyer o okultismu'' a ''Doktor Faust''. Pravidelněji přispíval 
do okultních časopisů ''Isis'' (1905–08 pod pseudonymem Platon) a ''Pentagram'' (1919–22), které vycházely v Přerově, či do 
ateistického periodika ''Volná myšlenka'' (1906–09). Od poloviny dvacátých let se H. obracel zpět ke katolickému spiritualismu. Opětovné sblížení s  řádem premonstrátů se odrazilo 
v jeho pozdních pracích. S náměty vlastní tvorby korespondovaly rovněž H. překladatelské aktivity (např. É. Lévi, ''Dogma a rituál vysoké magie II.'', 1919; P. Sédir, ''Povinnost duchovního člověka'', 1919; Tomáš Kempenský, ''Růžová zahrádka'', 1940).

'''D:''' Stručný nástin některých tajných společností, 1905; Slovníček spiritualistický, [1911] a 1923 (opravené a rozšířené vydání); Vlastnické knižní značky, jež se odnášejí ke klášterům, osobám, osadám, stavbám a jiným předmětům 
posvátného, bělostného a vyňatého řádu řeholních kanovníků premonstrátských cirkarie kdysi českomoravské a k jejich affiliacím, 1940; Premonstrátské 
medaile, jetony, známky a odznaky bývalé českomoravské cirkarie, 1942.

'''L:''' LČL 2/1, s. 97–98 (se soupisem díla a literaturou); B. Lifka, E. H., staromil 
a sběratel z někdejších časů, in: Marginalie. Věstník Spolku českých bibliofilů, 
1943/1944, s. 21–28; M. Nakonečný, Novodobý český hermetismus, 2009, 
s. 189–194; Y. Dörflová, Fond E. H. ve sbírce Lešehradeum, in: Láska a život vždy pro mne jedno budou. K 100. výročí narození Františka Hrubína, 
2010, s. 275–278; A. Baránková, Konverze a rekonverze E. H. v období fin 
de siècle, 2013 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); cs.wikipedia.org 
(stav k 28. 3. 2018).

'''P:''' LA PNP, f. Lešehradeum – sbírka – E. H.; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 163, obrazy 444, 446, 451–453.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/91c589bd-ef0f-44e6-ad1d-1b9370e9bdb7 Bibliografie dějin Českých zemí]

Lenka Křížová 

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1875]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1943]]
[[Kategorie:Praha]]