Biografický slovník
HAUNER Emanuel 24.12.1875-14.6.1943: Porovnání verzí
(HAUNER_Emanuel_24.12.1875-14.6.1943) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.12.1875 | | datum narození = 24.12.1875 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 14.6.1943 | | datum úmrtí = 14.6.1943 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 304 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUNER, Emanuel''', ''* 24. 12. 1875 Praha, † 14. 6. 1943 Praha, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v chudé rodině na Novém Městě pražském, otec | ||
| + | Vojtěch pracoval jako vrátný. 1893 H. absolvoval reálné a vyšší | ||
| + | gymnázium v Praze, poté pobýval několik měsíců u premonstrátů na Strahově. Před složením noviciátu klášter opustil, zapsal se na teologii, studií po jednom semestru zanechal. Nedokončil ani studium filozofie. 1898 vystoupil z katolické církve | ||
| + | a zůstal bez vyznání. Pracoval jako asekurační úředník ve Vzájemné pojišťovně Praha, jejíž pobočku v Terstu pomáhal 1913 | ||
| + | zakládat; později se stal ředitelem pražské kanceláře. Byl předním organizátorem českého hermetického hnutí a členem několika společností; 1905 spoluzakládal zednářskou lóži U Tří korunovaných sloupů (pro veřejnost Jednota přátel filosofie), | ||
| + | 1912 vstoupil do literární společnosti Sursum, vycházející | ||
| + | z katolictví a mysticismu, působil také v hermetické společnosti Universalia a Theosofickém spolku, který se 1908 změnil | ||
| + | na Českou společnost theosofickou. Trvale se zajímal o bibliofilie, numizmatiku a heraldiku. Politicky působil v České | ||
| + | straně pokrokové. Po 1918 spolupracoval s Bohumilem Jandou, který založil nakladatelství Sfinx. Byl blízkým přítelem | ||
| + | básníka Karla Tomana. Většinu života bydlel H. na Královských Vinohradech, od 1924 pobýval také v Želivě. S manželkou – sochařkou Terezií, roz. Pejšovou (1872–1937) – měl syna Viktora (* 1899) a dcery Lidmilu (* 1902), Svatoslavu | ||
| + | (* 1907) a Drahomíru (* 1911). Pohřben byl v pražské Šárce | ||
| + | u kostela sv. Matěje. | ||
| + | |||
| + | Zpočátku patřil k okruhu autorů kolem ''Moderní revue''. Jeho | ||
| + | první sbírka básní ''Sabbathy duše'' (1899) vycházela ze symbolistní a dekadentní poetiky. Další sbírka ''Volání do kosmu'' | ||
| + | (1919), vydaná pod pseudonymem Aurel Vlach, obsahovala | ||
| + | básně v próze filozoficky reflektující lidskou existenci. K cyklu | ||
| + | dřevorytů Josefa Váchala připravil H. pod názvem ''Praha'' sbírku básní, která vyšla jen částečně v časopisecké podobě. V rukopise zůstaly i básně souhrnně nazvané ''Cesta do nitra''. Redigoval časopis ''Sborník pro filosofii, mystiku a okultismus'' (1905) | ||
| + | a také několik podobně orientovaných knižnic (Knihovna praktické duševědy, 1906; Knihovna Sfingy, s Milošem Maixnerem, 1920–25). V periodiku ''Nové slunce'' zveřejnil studie ''Julius Zeyer o okultismu'' a ''Doktor Faust''. Pravidelněji přispíval | ||
| + | do okultních časopisů ''Isis'' (1905–08 pod pseudonymem Platon) a ''Pentagram'' (1919–22), které vycházely v Přerově, či do | ||
| + | ateistického periodika ''Volná myšlenka'' (1906–09). Od poloviny dvacátých let se H. obracel zpět ke katolickému spiritualismu. Opětovné sblížení s řádem premonstrátů se odrazilo | ||
| + | v jeho pozdních pracích. S náměty vlastní tvorby korespondovaly rovněž H. překladatelské aktivity (např. É. Lévi, ''Dogma a rituál vysoké magie II.'', 1919; P. Sédir, ''Povinnost duchovního člověka'', 1919; Tomáš Kempenský, ''Růžová zahrádka'', 1940). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Stručný nástin některých tajných společností, 1905; Slovníček spiritualistický, [1911] a 1923 (opravené a rozšířené vydání); Vlastnické knižní značky, jež se odnášejí ke klášterům, osobám, osadám, stavbám a jiným předmětům | ||
| + | posvátného, bělostného a vyňatého řádu řeholních kanovníků premonstrátských cirkarie kdysi českomoravské a k jejich affiliacím, 1940; Premonstrátské | ||
| + | medaile, jetony, známky a odznaky bývalé českomoravské cirkarie, 1942. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 2/1, s. 97–98 (se soupisem díla a literaturou); B. Lifka, E. H., staromil | ||
| + | a sběratel z někdejších časů, in: Marginalie. Věstník Spolku českých bibliofilů, | ||
| + | 1943/1944, s. 21–28; M. Nakonečný, Novodobý český hermetismus, 2009, | ||
| + | s. 189–194; Y. Dörflová, Fond E. H. ve sbírce Lešehradeum, in: Láska a život vždy pro mne jedno budou. K 100. výročí narození Františka Hrubína, | ||
| + | 2010, s. 275–278; A. Baránková, Konverze a rekonverze E. H. v období fin | ||
| + | de siècle, 2013 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); cs.wikipedia.org | ||
| + | (stav k 28. 3. 2018). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP, f. Lešehradeum – sbírka – E. H.; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 163, obrazy 444, 446, 451–453. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/91c589bd-ef0f-44e6-ad1d-1b9370e9bdb7 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Lenka Křížová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 60: | ||
[[Kategorie:1875]] | [[Kategorie:1875]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1943]] | [[Kategorie:1943]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 15. 3. 2021, 22:05
| Emanuel HAUNER | |
 | |
| Narození | 24.12.1875 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 14.6.1943 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 304 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59173 |
HAUNER, Emanuel, * 24. 12. 1875 Praha, † 14. 6. 1943 Praha, spisovatel
Narodil se v chudé rodině na Novém Městě pražském, otec Vojtěch pracoval jako vrátný. 1893 H. absolvoval reálné a vyšší gymnázium v Praze, poté pobýval několik měsíců u premonstrátů na Strahově. Před složením noviciátu klášter opustil, zapsal se na teologii, studií po jednom semestru zanechal. Nedokončil ani studium filozofie. 1898 vystoupil z katolické církve a zůstal bez vyznání. Pracoval jako asekurační úředník ve Vzájemné pojišťovně Praha, jejíž pobočku v Terstu pomáhal 1913 zakládat; později se stal ředitelem pražské kanceláře. Byl předním organizátorem českého hermetického hnutí a členem několika společností; 1905 spoluzakládal zednářskou lóži U Tří korunovaných sloupů (pro veřejnost Jednota přátel filosofie), 1912 vstoupil do literární společnosti Sursum, vycházející z katolictví a mysticismu, působil také v hermetické společnosti Universalia a Theosofickém spolku, který se 1908 změnil na Českou společnost theosofickou. Trvale se zajímal o bibliofilie, numizmatiku a heraldiku. Politicky působil v České straně pokrokové. Po 1918 spolupracoval s Bohumilem Jandou, který založil nakladatelství Sfinx. Byl blízkým přítelem básníka Karla Tomana. Většinu života bydlel H. na Královských Vinohradech, od 1924 pobýval také v Želivě. S manželkou – sochařkou Terezií, roz. Pejšovou (1872–1937) – měl syna Viktora (* 1899) a dcery Lidmilu (* 1902), Svatoslavu (* 1907) a Drahomíru (* 1911). Pohřben byl v pražské Šárce u kostela sv. Matěje.
Zpočátku patřil k okruhu autorů kolem Moderní revue. Jeho první sbírka básní Sabbathy duše (1899) vycházela ze symbolistní a dekadentní poetiky. Další sbírka Volání do kosmu (1919), vydaná pod pseudonymem Aurel Vlach, obsahovala básně v próze filozoficky reflektující lidskou existenci. K cyklu dřevorytů Josefa Váchala připravil H. pod názvem Praha sbírku básní, která vyšla jen částečně v časopisecké podobě. V rukopise zůstaly i básně souhrnně nazvané Cesta do nitra. Redigoval časopis Sborník pro filosofii, mystiku a okultismus (1905) a také několik podobně orientovaných knižnic (Knihovna praktické duševědy, 1906; Knihovna Sfingy, s Milošem Maixnerem, 1920–25). V periodiku Nové slunce zveřejnil studie Julius Zeyer o okultismu a Doktor Faust. Pravidelněji přispíval do okultních časopisů Isis (1905–08 pod pseudonymem Platon) a Pentagram (1919–22), které vycházely v Přerově, či do ateistického periodika Volná myšlenka (1906–09). Od poloviny dvacátých let se H. obracel zpět ke katolickému spiritualismu. Opětovné sblížení s řádem premonstrátů se odrazilo v jeho pozdních pracích. S náměty vlastní tvorby korespondovaly rovněž H. překladatelské aktivity (např. É. Lévi, Dogma a rituál vysoké magie II., 1919; P. Sédir, Povinnost duchovního člověka, 1919; Tomáš Kempenský, Růžová zahrádka, 1940).
D: Stručný nástin některých tajných společností, 1905; Slovníček spiritualistický, [1911] a 1923 (opravené a rozšířené vydání); Vlastnické knižní značky, jež se odnášejí ke klášterům, osobám, osadám, stavbám a jiným předmětům posvátného, bělostného a vyňatého řádu řeholních kanovníků premonstrátských cirkarie kdysi českomoravské a k jejich affiliacím, 1940; Premonstrátské medaile, jetony, známky a odznaky bývalé českomoravské cirkarie, 1942.
L: LČL 2/1, s. 97–98 (se soupisem díla a literaturou); B. Lifka, E. H., staromil a sběratel z někdejších časů, in: Marginalie. Věstník Spolku českých bibliofilů, 1943/1944, s. 21–28; M. Nakonečný, Novodobý český hermetismus, 2009, s. 189–194; Y. Dörflová, Fond E. H. ve sbírce Lešehradeum, in: Láska a život vždy pro mne jedno budou. K 100. výročí narození Františka Hrubína, 2010, s. 275–278; A. Baránková, Konverze a rekonverze E. H. v období fin de siècle, 2013 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); cs.wikipedia.org (stav k 28. 3. 2018).
P: LA PNP, f. Lešehradeum – sbírka – E. H.; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 163, obrazy 444, 446, 451–453.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Křížová
