HAUSER Franz 21.3.1799/1800-26.7.1857: Porovnání verzí
(HAUSER_Franz_21.3.1799-26.7.1857) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Franz HAUSER | | jméno = Franz HAUSER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 21.3.1799 | + | | datum narození = 21.3.1799/1800 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 26.7.1857 | | datum úmrtí = 26.7.1857 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Olomouc |
− | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 311 |
+ | }} | ||
+ | '''HAUSER, Franz''', ''* 21. 3. 1799/1800 ? Vídeň (Rakousko), † 26. 7. 1857 Olomouc, lékař, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni, kde od 1825 působil jako asistent na chirurgické klinice. 1829 získal atestaci | ||
+ | z očního lékařství. Poté přijal místo domácího lékaře v Ústavu | ||
+ | pro choromyslné v tyrolském Hallu (Rakousko). 1831–57 byl | ||
+ | profesorem chirurgie a očního lékařství na Medicínsko-chirurgickém ústavu (k. k. Medizinisch-Chirurgische Lehranstalt) v Olomouci, jenž tvořil součást místního lycea, později | ||
+ | univerzity a 1848–75 byl samostatným pracovištěm. 1838–39 | ||
+ | zastával funkci rektora olomouckého lycea, 1841 dosáhl titulu | ||
+ | doktor chirurgie. Výuka na Medicínsko-chirurgickém ústavu | ||
+ | probíhala výhradně v němčině a upínala se k textům německojazyčných lékařských kapacit. H. přednášel oční lékařství | ||
+ | z učebnice známého vídeňského okulisty A. Rosase, chirurgii | ||
+ | z učebnice M. J. Chelia, spjatého s univerzitou v Heidelbergu. | ||
+ | Stal se prvním pedagogem, který v rámci olomouckého studia | ||
+ | medicíny vyučoval zubní lékařství (Cheliova učebnice obsahovala pasáže zasvěcené tomuto oboru). | ||
+ | |||
+ | Již 1847, přibližně rok po první aplikaci éterové narkózy | ||
+ | americkým stomatologem W. Mortonem v Bostonu, uplatnil | ||
+ | H. tentýž způsob umrtvení při operacích močového měchýře | ||
+ | v Olomouci. Provedl několik extirpací šedého zákalu; 1855 | ||
+ | zakoupil oční zrcátko objevené H. von Helmholtzem. Jako | ||
+ | lékař a patron chudých se v Olomouci těšil dobré pověsti; otevřel si zde ordinaci praktického lékaře. Studoval léčivé prameny ve Velkých Losinách (u Šumperka); jejich složení a účinek | ||
+ | nastínil v pojednání ''Die Schwefelbäder zu Ullersdorf und die dabei errichtete Molkenkuranstalt'' (Sirné prameny ve Velkých | ||
+ | Losinách a při nich zřízené syrovátkové koupele, 1843). Jeho | ||
+ | nejvýznamnějším dílem je kniha ''Das freiwillige Hinken (coxalgeia), seine Entstehung, Erkenntnisse und Behandlung'' (1848), | ||
+ | zabývající se bolestmi v kyčli. | ||
+ | |||
+ | Byl zručným chirurgem s širokým vědeckým rozhledem. Napsal více než třicet statí do medicínských časopisů i monografie | ||
+ | a působil jako člen učených společností v Halle, Berlíně, Budíně, Pešti, Erlangenu, Vratislavi aj. Držitel mnoha ocenění, mj. | ||
+ | zlaté medaile za umění a vědy (Goldene Medaille für Kunst | ||
+ | und Wissenschaft), kterou mu udělil 1847 císař Ferdinand V. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Versuch einer pathol.-therapeut. Darstellung des Schwammes | ||
+ | der harten Hirnhaut und der Schädelknochen, 1843. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' BL 1, s. 557 (se soupisem díla a literatury); OSN 10, s. 967; ÖBL 2, s. 218 | ||
+ | (se soupisem díla a literatury); Wurzbach 8, s. 80–81 (se soupisem díla a literatury); Kapitoly z dějin olomoucké university 1573–1973, J. Navrátil | ||
+ | (ed.), 1973, s. 94–95, 97, 103, 302, 315; R. Zimprich, Olmütz als deutsche | ||
+ | Hochschulstadt in Mähren, Esslingen 1974, s. 52–56. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/30f0d4ba-7dad-4280-99ca-437de0afe1a5 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Vojtěch Szajkó | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
Řádka 16: | Řádka 59: | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1857]] | [[Kategorie:1857]] | ||
+ | [[Kategorie:Olomouc]] |
Verze z 17. 3. 2021, 16:23
Franz HAUSER | |
Narození | 21.3.1799/1800 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 26.7.1857 |
Místo úmrtí | Olomouc |
Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 311 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46996 |
HAUSER, Franz, * 21. 3. 1799/1800 ? Vídeň (Rakousko), † 26. 7. 1857 Olomouc, lékař, pedagog
Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni, kde od 1825 působil jako asistent na chirurgické klinice. 1829 získal atestaci z očního lékařství. Poté přijal místo domácího lékaře v Ústavu pro choromyslné v tyrolském Hallu (Rakousko). 1831–57 byl profesorem chirurgie a očního lékařství na Medicínsko-chirurgickém ústavu (k. k. Medizinisch-Chirurgische Lehranstalt) v Olomouci, jenž tvořil součást místního lycea, později univerzity a 1848–75 byl samostatným pracovištěm. 1838–39 zastával funkci rektora olomouckého lycea, 1841 dosáhl titulu doktor chirurgie. Výuka na Medicínsko-chirurgickém ústavu probíhala výhradně v němčině a upínala se k textům německojazyčných lékařských kapacit. H. přednášel oční lékařství z učebnice známého vídeňského okulisty A. Rosase, chirurgii z učebnice M. J. Chelia, spjatého s univerzitou v Heidelbergu. Stal se prvním pedagogem, který v rámci olomouckého studia medicíny vyučoval zubní lékařství (Cheliova učebnice obsahovala pasáže zasvěcené tomuto oboru).
Již 1847, přibližně rok po první aplikaci éterové narkózy americkým stomatologem W. Mortonem v Bostonu, uplatnil H. tentýž způsob umrtvení při operacích močového měchýře v Olomouci. Provedl několik extirpací šedého zákalu; 1855 zakoupil oční zrcátko objevené H. von Helmholtzem. Jako lékař a patron chudých se v Olomouci těšil dobré pověsti; otevřel si zde ordinaci praktického lékaře. Studoval léčivé prameny ve Velkých Losinách (u Šumperka); jejich složení a účinek nastínil v pojednání Die Schwefelbäder zu Ullersdorf und die dabei errichtete Molkenkuranstalt (Sirné prameny ve Velkých Losinách a při nich zřízené syrovátkové koupele, 1843). Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Das freiwillige Hinken (coxalgeia), seine Entstehung, Erkenntnisse und Behandlung (1848), zabývající se bolestmi v kyčli.
Byl zručným chirurgem s širokým vědeckým rozhledem. Napsal více než třicet statí do medicínských časopisů i monografie a působil jako člen učených společností v Halle, Berlíně, Budíně, Pešti, Erlangenu, Vratislavi aj. Držitel mnoha ocenění, mj. zlaté medaile za umění a vědy (Goldene Medaille für Kunst und Wissenschaft), kterou mu udělil 1847 císař Ferdinand V.
D: výběr: Versuch einer pathol.-therapeut. Darstellung des Schwammes der harten Hirnhaut und der Schädelknochen, 1843.
L: BL 1, s. 557 (se soupisem díla a literatury); OSN 10, s. 967; ÖBL 2, s. 218 (se soupisem díla a literatury); Wurzbach 8, s. 80–81 (se soupisem díla a literatury); Kapitoly z dějin olomoucké university 1573–1973, J. Navrátil (ed.), 1973, s. 94–95, 97, 103, 302, 315; R. Zimprich, Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Esslingen 1974, s. 52–56.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Szajkó