Biografický slovník
HAUSER Franz 21.3.1799/1800-26.7.1857: Porovnání verzí
(HAUSER_Franz_21.3.1799-26.7.1857) |
m (Holoubková přesunul stránku HAUSER Franz 21.3.1799-26.7.1857 na HAUSER Franz 21.3.1799/1800-26.7.1857 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Franz HAUSER | | jméno = Franz HAUSER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 21.3.1799 | + | | datum narození = 21.3.1799/1800 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 26.7.1857 | | datum úmrtí = 26.7.1857 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Olomouc |
| − | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 311 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUSER, Franz''', ''* 21. 3. 1799/1800 ? Vídeň (Rakousko), † 26. 7. 1857 Olomouc, lékař, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni, kde od 1825 působil jako asistent na chirurgické klinice. 1829 získal atestaci | ||
| + | z očního lékařství. Poté přijal místo domácího lékaře v Ústavu | ||
| + | pro choromyslné v tyrolském Hallu (Rakousko). 1831–57 byl | ||
| + | profesorem chirurgie a očního lékařství na Medicínsko-chirurgickém ústavu (k. k. Medizinisch-Chirurgische Lehranstalt) v Olomouci, jenž tvořil součást místního lycea, později | ||
| + | univerzity a 1848–75 byl samostatným pracovištěm. 1838–39 | ||
| + | zastával funkci rektora olomouckého lycea, 1841 dosáhl titulu | ||
| + | doktor chirurgie. Výuka na Medicínsko-chirurgickém ústavu | ||
| + | probíhala výhradně v němčině a upínala se k textům německojazyčných lékařských kapacit. H. přednášel oční lékařství | ||
| + | z učebnice známého vídeňského okulisty A. Rosase, chirurgii | ||
| + | z učebnice M. J. Chelia, spjatého s univerzitou v Heidelbergu. | ||
| + | Stal se prvním pedagogem, který v rámci olomouckého studia | ||
| + | medicíny vyučoval zubní lékařství (Cheliova učebnice obsahovala pasáže zasvěcené tomuto oboru). | ||
| + | |||
| + | Již 1847, přibližně rok po první aplikaci éterové narkózy | ||
| + | americkým stomatologem W. Mortonem v Bostonu, uplatnil | ||
| + | H. tentýž způsob umrtvení při operacích močového měchýře | ||
| + | v Olomouci. Provedl několik extirpací šedého zákalu; 1855 | ||
| + | zakoupil oční zrcátko objevené H. von Helmholtzem. Jako | ||
| + | lékař a patron chudých se v Olomouci těšil dobré pověsti; otevřel si zde ordinaci praktického lékaře. Studoval léčivé prameny ve Velkých Losinách (u Šumperka); jejich složení a účinek | ||
| + | nastínil v pojednání ''Die Schwefelbäder zu Ullersdorf und die dabei errichtete Molkenkuranstalt'' (Sirné prameny ve Velkých | ||
| + | Losinách a při nich zřízené syrovátkové koupele, 1843). Jeho | ||
| + | nejvýznamnějším dílem je kniha ''Das freiwillige Hinken (coxalgeia), seine Entstehung, Erkenntnisse und Behandlung'' (1848), | ||
| + | zabývající se bolestmi v kyčli. | ||
| + | |||
| + | Byl zručným chirurgem s širokým vědeckým rozhledem. Napsal více než třicet statí do medicínských časopisů i monografie | ||
| + | a působil jako člen učených společností v Halle, Berlíně, Budíně, Pešti, Erlangenu, Vratislavi aj. Držitel mnoha ocenění, mj. | ||
| + | zlaté medaile za umění a vědy (Goldene Medaille für Kunst | ||
| + | und Wissenschaft), kterou mu udělil 1847 císař Ferdinand V. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Versuch einer pathol.-therapeut. Darstellung des Schwammes | ||
| + | der harten Hirnhaut und der Schädelknochen, 1843. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' BL 1, s. 557 (se soupisem díla a literatury); OSN 10, s. 967; ÖBL 2, s. 218 | ||
| + | (se soupisem díla a literatury); Wurzbach 8, s. 80–81 (se soupisem díla a literatury); Kapitoly z dějin olomoucké university 1573–1973, J. Navrátil | ||
| + | (ed.), 1973, s. 94–95, 97, 103, 302, 315; R. Zimprich, Olmütz als deutsche | ||
| + | Hochschulstadt in Mähren, Esslingen 1974, s. 52–56. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/30f0d4ba-7dad-4280-99ca-437de0afe1a5 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Szajkó | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 59: | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1857]] | [[Kategorie:1857]] | ||
| + | [[Kategorie:Olomouc]] | ||
Aktuální verze z 17. 3. 2021, 16:24
| Franz HAUSER | |
 | |
| Narození | 21.3.1799/1800 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 26.7.1857 |
| Místo úmrtí | Olomouc |
| Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 311 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46996 |
HAUSER, Franz, * 21. 3. 1799/1800 ? Vídeň (Rakousko), † 26. 7. 1857 Olomouc, lékař, pedagog
Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni, kde od 1825 působil jako asistent na chirurgické klinice. 1829 získal atestaci z očního lékařství. Poté přijal místo domácího lékaře v Ústavu pro choromyslné v tyrolském Hallu (Rakousko). 1831–57 byl profesorem chirurgie a očního lékařství na Medicínsko-chirurgickém ústavu (k. k. Medizinisch-Chirurgische Lehranstalt) v Olomouci, jenž tvořil součást místního lycea, později univerzity a 1848–75 byl samostatným pracovištěm. 1838–39 zastával funkci rektora olomouckého lycea, 1841 dosáhl titulu doktor chirurgie. Výuka na Medicínsko-chirurgickém ústavu probíhala výhradně v němčině a upínala se k textům německojazyčných lékařských kapacit. H. přednášel oční lékařství z učebnice známého vídeňského okulisty A. Rosase, chirurgii z učebnice M. J. Chelia, spjatého s univerzitou v Heidelbergu. Stal se prvním pedagogem, který v rámci olomouckého studia medicíny vyučoval zubní lékařství (Cheliova učebnice obsahovala pasáže zasvěcené tomuto oboru).
Již 1847, přibližně rok po první aplikaci éterové narkózy americkým stomatologem W. Mortonem v Bostonu, uplatnil H. tentýž způsob umrtvení při operacích močového měchýře v Olomouci. Provedl několik extirpací šedého zákalu; 1855 zakoupil oční zrcátko objevené H. von Helmholtzem. Jako lékař a patron chudých se v Olomouci těšil dobré pověsti; otevřel si zde ordinaci praktického lékaře. Studoval léčivé prameny ve Velkých Losinách (u Šumperka); jejich složení a účinek nastínil v pojednání Die Schwefelbäder zu Ullersdorf und die dabei errichtete Molkenkuranstalt (Sirné prameny ve Velkých Losinách a při nich zřízené syrovátkové koupele, 1843). Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Das freiwillige Hinken (coxalgeia), seine Entstehung, Erkenntnisse und Behandlung (1848), zabývající se bolestmi v kyčli.
Byl zručným chirurgem s širokým vědeckým rozhledem. Napsal více než třicet statí do medicínských časopisů i monografie a působil jako člen učených společností v Halle, Berlíně, Budíně, Pešti, Erlangenu, Vratislavi aj. Držitel mnoha ocenění, mj. zlaté medaile za umění a vědy (Goldene Medaille für Kunst und Wissenschaft), kterou mu udělil 1847 císař Ferdinand V.
D: výběr: Versuch einer pathol.-therapeut. Darstellung des Schwammes der harten Hirnhaut und der Schädelknochen, 1843.
L: BL 1, s. 557 (se soupisem díla a literatury); OSN 10, s. 967; ÖBL 2, s. 218 (se soupisem díla a literatury); Wurzbach 8, s. 80–81 (se soupisem díla a literatury); Kapitoly z dějin olomoucké university 1573–1973, J. Navrátil (ed.), 1973, s. 94–95, 97, 103, 302, 315; R. Zimprich, Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Esslingen 1974, s. 52–56.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Szajkó
