HAUSHOFER Max 12.9.1811-24.8.1866: Porovnání verzí
(HAUSHOFER_Maximilián_12.9.1811-24.8.1866) |
m (Holoubková přesunul stránku HAUSHOFER Maximilián 12.9.1811-24.8.1866 na HAUSHOFER Max 12.9.1811-24.8.1866 bez založení přesměrování) |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Max HAUSHOFER |
− | | obrázek = | + | | obrázek = HAUSHOFERM.png |
| datum narození = 12.9.1811 | | datum narození = 12.9.1811 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Nymphenburg (dnes Mnichov, Německo) |
| datum úmrtí = 24.8.1866 | | datum úmrtí = 24.8.1866 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Starnberg (u Mnichova, Německo) |
− | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 312 |
+ | }} | ||
+ | '''HAUSHOFER, Max''' ''(též Maximilián), * 12. 9. 1811 Nymphenburg (dnes Mnichov, Německo), † 24. 8. 1866 Starnberg (u Mnichova, Německo), malíř'' | ||
+ | |||
+ | Syn učitele na dvoře krále Maximiliana I. Josefa Bavorského. | ||
+ | 1818 osiřel a jeho výchovy se ujal strýc. Začal studovat práva, | ||
+ | ale od třicátých let 19. století ho stále více lákala krajinomalba, | ||
+ | v níž byl žákem Josepha Antona Sedlmayra a Carla Friedricha | ||
+ | Heinzmanna. Celoživotně pravidelně zajížděl do okolí alpských jezer Königssee, Starnbergsee, a především často pobýval | ||
+ | v malířské kolonii Fraueninsel v Chiemsee. Patřil k přátelům | ||
+ | a obdivovatelům romantického krajináře Carla Rottmanna. | ||
+ | Poprvé se představil 1833 na výstavě mnichovského uměleckého spolku (Kunstverein) obrazem ''Večer na Chiemském jezeře''. | ||
+ | 1836–37 procestoval Itálii, poté žil v Mnichově. | ||
+ | |||
+ | V Praze debutoval 1842 na výstavě Krasoumné jednoty, rok | ||
+ | nato Prahu navštívil. Do Čech cestoval přes Rakousko a Šumavu. Pražskou AVU od 1841 vedl jeho švagr Christian Ruben, který H. povolal na místo profesora krajinomalby, uvolněné po smrti Antonína Mánesa. H. nabídku přijal, s rodinou | ||
+ | se přestěhoval do Prahy a 1844–66 vedl krajinářskou školu. | ||
+ | 1849 se neúspěšně ucházel o profesuru na mnichovské akademii; 1861 ze zdravotních důvodů odmítl pozvání anglické | ||
+ | královny Viktorie do Skotska. Krátce před smrtí se vrátil do | ||
+ | rodného Bavorska, k němuž se celoživotně nostalgicky upínal, | ||
+ | neboť se s českým prostředím nesžil. | ||
+ | |||
+ | V Praze patřil k respektovaným a oblíbeným pedagogům, během svého působení zde vychoval generaci osobitých následovníků souhrnně označovaných jako Haushoferova krajinářská | ||
+ | škola. Řadili se k nim např. Bedřich Havránek, Alois Bubák | ||
+ | nebo Adolf Kosárek, především však H. nástupce na akademii Julius Mařák. Své žáky vedl k citlivému vztahu k přírodě, | ||
+ | učil je vnímat zajímavé scenérie v přirozených podmínkách za | ||
+ | proměnlivého denního osvětlení a počasí, ponechával jim však | ||
+ | vlastní tvůrčí prostor. Jeho studenti v plenéru malovali přípravné studie ke skutečným romantickým krajinám a opouštěli umělé ateliérové kompozice (od 1845 H. s žáky jezdil do | ||
+ | malířské kolonie v Chiemsee). | ||
+ | |||
+ | Ve vlastní tvorbě, ovlivněné Rottmannem, a především drážďanskou školou Caspara Davida Friedricha, H. celoživotně | ||
+ | s oblibou zobrazoval krajinu rodného Bavorska, hory zahalené do mlh a mraků, lesknoucí se hladiny jezer; v Čechách | ||
+ | mu byla nejbližší Šumava, zvl. Plešné jezero. V Praze každoročně prezentoval svá díla na výstavách Krasoumné jednoty. | ||
+ | H. obrazy jsou v českých zemích zastoupeny v galeriích v Praze, Brně a Liberci. | ||
+ | |||
+ | S manželkou Annou, roz. Dumbserovou, měl dva syny – Karla (1839–1895), mineraloga a amatérského malíře, a Maxe | ||
+ | (1840–1907), ekonoma a politika. Maxovým synem byl | ||
+ | Karl H. (1869–1946), důstojník, geograf a zakladatel vědecké | ||
+ | geopolitiky. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Gmundenské jezero 1843; Horní jezero u Berchtesgadenu; Poledne; Letní večer; Bouřlivý večer, vše 1845; Plöckensteinské jezero na Šumavě, | ||
+ | 1848; Pohled na Prahu, 1855; Partie na Vltavě u Zbraslavi, 1856. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Wurzbach 8, s. 87–88; 28, s. 347 (se soupisem díla a starší literaturou); | ||
+ | Thieme–Becker 16, s. 142–143; ADB 11, s. 92–93; RSN 3, s. 672; OSN 10, | ||
+ | s. 968; Toman 1, s. 303 (se soupisem díla a bibliografií); BL 1, s. 557; I. Obermayer, M. H. (1811–1866), München 1978; NEČVU 1, s. 246–247 (se soupisem výstav a literaturou); České malířství 19. století (katalog ze sbírek Moravské galerie v Brně), 1987; N. Blažíčková-Horová, Julius Mařák a jeho žáci | ||
+ | (katalog výstavy Jízdárna Pražského hradu, 19. říjen 1999–30. leden 2000), | ||
+ | 2000; táž, Národní galerie v Praze19th-century art (Guide to the Collection of | ||
+ | the National Gallery in Prague), 2002; Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní | ||
+ | galerie v Liberci, 2005; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav, stav | ||
+ | k 19. 9. 2018); https://cs.wikipedia.org (stav k 19. 9. 2018). | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Řádka 16: | Řádka 68: | ||
[[Kategorie:1811]] | [[Kategorie:1811]] | ||
+ | [[Kategorie:Nymphenburg]] | ||
[[Kategorie:1866]] | [[Kategorie:1866]] | ||
+ | [[Kategorie:Starnberg]] | ||
+ | <gallery> | ||
+ | Rano_na_Chiemsee.jpg | ||
+ | <gallery> |
Aktuální verze z 17. 3. 2021, 16:32
Max HAUSHOFER | |
Narození | 12.9.1811 |
---|---|
Místo narození | Nymphenburg (dnes Mnichov, Německo) |
Úmrtí | 24.8.1866 |
Místo úmrtí | Starnberg (u Mnichova, Německo) |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 312 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55869 |
HAUSHOFER, Max (též Maximilián), * 12. 9. 1811 Nymphenburg (dnes Mnichov, Německo), † 24. 8. 1866 Starnberg (u Mnichova, Německo), malíř
Syn učitele na dvoře krále Maximiliana I. Josefa Bavorského. 1818 osiřel a jeho výchovy se ujal strýc. Začal studovat práva, ale od třicátých let 19. století ho stále více lákala krajinomalba, v níž byl žákem Josepha Antona Sedlmayra a Carla Friedricha Heinzmanna. Celoživotně pravidelně zajížděl do okolí alpských jezer Königssee, Starnbergsee, a především často pobýval v malířské kolonii Fraueninsel v Chiemsee. Patřil k přátelům a obdivovatelům romantického krajináře Carla Rottmanna. Poprvé se představil 1833 na výstavě mnichovského uměleckého spolku (Kunstverein) obrazem Večer na Chiemském jezeře. 1836–37 procestoval Itálii, poté žil v Mnichově.
V Praze debutoval 1842 na výstavě Krasoumné jednoty, rok nato Prahu navštívil. Do Čech cestoval přes Rakousko a Šumavu. Pražskou AVU od 1841 vedl jeho švagr Christian Ruben, který H. povolal na místo profesora krajinomalby, uvolněné po smrti Antonína Mánesa. H. nabídku přijal, s rodinou se přestěhoval do Prahy a 1844–66 vedl krajinářskou školu. 1849 se neúspěšně ucházel o profesuru na mnichovské akademii; 1861 ze zdravotních důvodů odmítl pozvání anglické královny Viktorie do Skotska. Krátce před smrtí se vrátil do rodného Bavorska, k němuž se celoživotně nostalgicky upínal, neboť se s českým prostředím nesžil.
V Praze patřil k respektovaným a oblíbeným pedagogům, během svého působení zde vychoval generaci osobitých následovníků souhrnně označovaných jako Haushoferova krajinářská škola. Řadili se k nim např. Bedřich Havránek, Alois Bubák nebo Adolf Kosárek, především však H. nástupce na akademii Julius Mařák. Své žáky vedl k citlivému vztahu k přírodě, učil je vnímat zajímavé scenérie v přirozených podmínkách za proměnlivého denního osvětlení a počasí, ponechával jim však vlastní tvůrčí prostor. Jeho studenti v plenéru malovali přípravné studie ke skutečným romantickým krajinám a opouštěli umělé ateliérové kompozice (od 1845 H. s žáky jezdil do malířské kolonie v Chiemsee).
Ve vlastní tvorbě, ovlivněné Rottmannem, a především drážďanskou školou Caspara Davida Friedricha, H. celoživotně s oblibou zobrazoval krajinu rodného Bavorska, hory zahalené do mlh a mraků, lesknoucí se hladiny jezer; v Čechách mu byla nejbližší Šumava, zvl. Plešné jezero. V Praze každoročně prezentoval svá díla na výstavách Krasoumné jednoty. H. obrazy jsou v českých zemích zastoupeny v galeriích v Praze, Brně a Liberci.
S manželkou Annou, roz. Dumbserovou, měl dva syny – Karla (1839–1895), mineraloga a amatérského malíře, a Maxe (1840–1907), ekonoma a politika. Maxovým synem byl Karl H. (1869–1946), důstojník, geograf a zakladatel vědecké geopolitiky.
D: výběr: Gmundenské jezero 1843; Horní jezero u Berchtesgadenu; Poledne; Letní večer; Bouřlivý večer, vše 1845; Plöckensteinské jezero na Šumavě, 1848; Pohled na Prahu, 1855; Partie na Vltavě u Zbraslavi, 1856.
L: Wurzbach 8, s. 87–88; 28, s. 347 (se soupisem díla a starší literaturou); Thieme–Becker 16, s. 142–143; ADB 11, s. 92–93; RSN 3, s. 672; OSN 10, s. 968; Toman 1, s. 303 (se soupisem díla a bibliografií); BL 1, s. 557; I. Obermayer, M. H. (1811–1866), München 1978; NEČVU 1, s. 246–247 (se soupisem výstav a literaturou); České malířství 19. století (katalog ze sbírek Moravské galerie v Brně), 1987; N. Blažíčková-Horová, Julius Mařák a jeho žáci (katalog výstavy Jízdárna Pražského hradu, 19. říjen 1999–30. leden 2000), 2000; táž, Národní galerie v Praze19th-century art (Guide to the Collection of the National Gallery in Prague), 2002; Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci, 2005; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav, stav k 19. 9. 2018); https://cs.wikipedia.org (stav k 19. 9. 2018).
Marie Makariusová