Biografický slovník
HAVLÍN Josef Č. 14.3.1886-20.5.1968: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Josef Č. HAVLÍN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 14.3.1886 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Smíchov (Praha) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 20.5.1968 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br /> |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVLÍN, Josef Č.''' ''(vl. jm. Havlíková, Josefa, provd. Kolmanová), * 14. 3. 1886 Smíchov (Praha), † 20. 5. 1968 Praha, spisovatelka, překladatelka'' | ||
| + | |||
| + | Pod mužským pseudonymem publikující dcera prozaika a magistrátního úředníka Josefa Havlíka (1850–1912) a Hermíny, | ||
| + | roz. Vimmerové, do sňatku členky zpěvohry divadelní společnosti P. Švandy ze Semčic. | ||
| + | |||
| + | Vyšší dívčí školu v Praze ve Vodičkově ulici absolvovala 1902, | ||
| + | vliv na ni měl zejména ředitel školy, básník a slavista F. Táborský. Jejím prvním manželem byl 1911–18 redaktor ''Národních listů'', publicista a rusista Vincenc Červinka (1877–1942), | ||
| + | s nímž pracovala na překladech ruské prózy a spolu navštívili | ||
| + | Rusko, Polsko, Řecko, Francii, Alžír a Itálii. V období první světové války, kdy byl V. Červinka vězněn, se manželství | ||
| + | rozpadlo; ona v té době spolupracovala s mladočeským odbojovým ústředím kolem F. Síse. Podruhé se provdala 1920 | ||
| + | za básníka, prozaika a publicistu Jaroslava Kolmana-Cassia | ||
| + | (1883–1951), s nímž cestovala po Itálii a Španělsku. | ||
| + | |||
| + | V sedmnácti letech začala otiskovat v ''Národních listech'' a ''Zlaté Praze'' stylisticky vycizelované drobné prozaické útvary s ženskou tematikou. Postupně psala i pro další periodika: ''Besedy lidu, Cesta, Národní politika, Pražská lidová revue, Světozor'', | ||
| + | ''Ženský svět'' a od dvacátých let zvláště pro agrární deník ''Venkov''. | ||
| + | V povídkách dokázala brilantně a s humornou až satirickou | ||
| + | nadsázkou vylíčit společenské postavení ženy, její milostný život, snobismus a přetvářku vyšších sociálních vrstev. Skeptický | ||
| + | postoj k dobovému patriarchalismu a k mužům propůjčovaly | ||
| + | jejím prózám aktuálnost (soubory: ''Mosaika'', 1914; ''Poslední flirt a jiné povídky'', 1917; ''Dámy ze společnosti a jiné povídky'', | ||
| + | 1921). Poslední dvě sbírky, ovlivněné změnou její politické orientace na vládní agrární stranu, nesou stopy literární | ||
| + | konvence (''Doznané prohry'', 1923; ''Žanka'', 1929). Podílela se | ||
| + | na překladech z ruštiny, a to Čechovových ''Povídek o ženách'' | ||
| + | (1912) a Averčenkových ''Humoresek a satir'' (1912), samostatně | ||
| + | přeložila satirický soubor ''Dým bez ohně (''1915) od Naděždy | ||
| + | Bučinské-Lochvické, píšící pod pseudonymem Teffi. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 120–121 (s další literaturou). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H., č. 207, 1970). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| + | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:1886]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
| + | [[Kategorie:1968]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 1. 3. 2022, 21:34
| Josef Č. HAVLÍN | |
 | |
| Narození | 14.3.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Smíchov (Praha) |
| Úmrtí | 20.5.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69355 |
HAVLÍN, Josef Č. (vl. jm. Havlíková, Josefa, provd. Kolmanová), * 14. 3. 1886 Smíchov (Praha), † 20. 5. 1968 Praha, spisovatelka, překladatelka
Pod mužským pseudonymem publikující dcera prozaika a magistrátního úředníka Josefa Havlíka (1850–1912) a Hermíny, roz. Vimmerové, do sňatku členky zpěvohry divadelní společnosti P. Švandy ze Semčic.
Vyšší dívčí školu v Praze ve Vodičkově ulici absolvovala 1902, vliv na ni měl zejména ředitel školy, básník a slavista F. Táborský. Jejím prvním manželem byl 1911–18 redaktor Národních listů, publicista a rusista Vincenc Červinka (1877–1942), s nímž pracovala na překladech ruské prózy a spolu navštívili Rusko, Polsko, Řecko, Francii, Alžír a Itálii. V období první světové války, kdy byl V. Červinka vězněn, se manželství rozpadlo; ona v té době spolupracovala s mladočeským odbojovým ústředím kolem F. Síse. Podruhé se provdala 1920 za básníka, prozaika a publicistu Jaroslava Kolmana-Cassia (1883–1951), s nímž cestovala po Itálii a Španělsku.
V sedmnácti letech začala otiskovat v Národních listech a Zlaté Praze stylisticky vycizelované drobné prozaické útvary s ženskou tematikou. Postupně psala i pro další periodika: Besedy lidu, Cesta, Národní politika, Pražská lidová revue, Světozor, Ženský svět a od dvacátých let zvláště pro agrární deník Venkov. V povídkách dokázala brilantně a s humornou až satirickou nadsázkou vylíčit společenské postavení ženy, její milostný život, snobismus a přetvářku vyšších sociálních vrstev. Skeptický postoj k dobovému patriarchalismu a k mužům propůjčovaly jejím prózám aktuálnost (soubory: Mosaika, 1914; Poslední flirt a jiné povídky, 1917; Dámy ze společnosti a jiné povídky, 1921). Poslední dvě sbírky, ovlivněné změnou její politické orientace na vládní agrární stranu, nesou stopy literární konvence (Doznané prohry, 1923; Žanka, 1929). Podílela se na překladech z ruštiny, a to Čechovových Povídek o ženách (1912) a Averčenkových Humoresek a satir (1912), samostatně přeložila satirický soubor Dým bez ohně (1915) od Naděždy Bučinské-Lochvické, píšící pod pseudonymem Teffi.
L: OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 120–121 (s další literaturou).
P: LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H., č. 207, 1970).
Martin Kučera
