HAVLOVÁ Olga 11.7.1933-27.1.1996: Porovnání verzí
(HAVLOVÁ_Olga_11.7.1933-27.1.1996) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Olga HAVLOVÁ | | jméno = Olga HAVLOVÁ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Havlova Olga portret.jpg |
| datum narození = 11.7.1933 | | datum narození = 11.7.1933 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 62- Osvětový nebo veřejný činitel | | povolání = 62- Osvětový nebo veřejný činitel | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 364-365 |
+ | }} | ||
+ | '''HAVLOVÁ, Olga''' ''(roz. Šplíchalová), * 11. 7. 1933 Praha, † 27. 1. 1996 Praha, veřejná činitelka'' | ||
+ | |||
+ | Narodila se v proletářské rodině na pražském Žižkově. Otec | ||
+ | byl koňským řezníkem, matka pracovala v Dynybylově závodě | ||
+ | na výrobu nápojů a později v továrně na motocykly. Rodiče | ||
+ | se koncem třicátých let rozešli. H. měla sestru Jaroslavu a bratra Josefa. Po ukončení měšťanské školy nastoupila do učení | ||
+ | v žižkovské pobočce Baťových závodů, kde utrpěla vážný úraz | ||
+ | ruky. Zajímala se o ochotnické divadlo a navštěvovala hodiny herectví u Ludmily Wegenerové-Salmonové. V padesátých | ||
+ | letech pracovala jako dělnice ve správkárně punčoch, prodavačka a účetní. 1953 se v kavárně Slavia seznámila s literátem | ||
+ | Václavem Havlem (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), za něhož se 1964 provdala. 1961–68 byla | ||
+ | uvaděčkou v Divadle Na zábradlí, v němž její manžel působil | ||
+ | jako sekretář, dramaturg a kmenový autor divadelních her. | ||
+ | Po nástupu tzv. normalizace zůstala v domácnosti a vytvářela | ||
+ | V. Havlovi zázemí. Byla první čtenářkou a kritičkou jeho divadelních a esejistických textů, podporovala ho v disidentské | ||
+ | činnosti, do které se postupně také zapojila. Poté co byl V. Havel 1979 zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři | ||
+ | a půl roku, převzala se švagrem Ivanem M. Havlem organizaci | ||
+ | samizdatové Edice Expedice, kterou do té doby řídil její muž. | ||
+ | V souvislosti s jejím vydáváním byla v květnu 1981 krátce zadržena StB a obviněna z podvracení republiky ve spolupráci | ||
+ | s cizinou. 1982 podepsala Chartu 77. Byla adresátkou filozoficky a existenciálně laděných dopisů, které V. Havel 1979–83 | ||
+ | posílal z vězení. Na počátku osmdesátých let se stala jednou | ||
+ | z organizátorek recesistického společenství Hrobka, v němž se | ||
+ | manželky uvězněných disidentů a jejich přátelé věnovali kulturním a společenským aktivitám. 1985 stála u zrodu samizdatového časopisu ''O divadle'', v jehož redakci se starala o finanční | ||
+ | a výrobní záležitosti. 1987 se podílela na vzniku ''Originálního videojournalu'', zpravodajského a kulturního pořadu, který obrazově mapoval aktivity disentu a informoval o tehdejší politické a kulturní situaci v Československu. | ||
+ | |||
+ | Po zvolení V. Havla prezidentem (prosinec 1989) doprovázela | ||
+ | manžela na zahraničních cestách a oficiálních akcích, zapojila | ||
+ | se do rekonstrukce Pražského hradu a zámku v Lánech. Současně se intenzivně angažovala v charitativní činnosti. S přáteli | ||
+ | z Charty 77 založila v únoru 1990 Výbor dobré vůle a 1992 | ||
+ | Nadaci Olgy Havlové, jejíž správní radě předsedala. Výbor Dobré vůle – Nadace O. H. se zaměřil na pomoc osobám se | ||
+ | zdravotním postižením, osobám opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Z nadačních příspěvků | ||
+ | podporoval výzkumné projekty v oblasti medicíny, nákup léků | ||
+ | a zdravotnické techniky, výstavbu zdravotnických, výchovných a starobních zařízení. 1994 H. smrtelně onemocněla. | ||
+ | Byla pochována v rodinné hrobce na pražském Vinohradském | ||
+ | hřbitově. 1997 obdržela Řád T. G. Masaryka in memoriam | ||
+ | za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Její jméno | ||
+ | nese ulice v Praze-Žižkově (2012), gymnázium v Ostravě-Porubě, obchodní akademie v Janských Lázních a mateřská škola | ||
+ | v Kadani. Od 1995 uděluje Výbor dobré vůle – Nadace O. H. | ||
+ | cenu O. H. určenou osobám se zdravotním postižením, které | ||
+ | se zasloužily o zlepšení podmínek života zdravotně handicapovaných lidí. V místě jeho působiště na pražském Senovážném | ||
+ | náměstí (čp. 994/2) byla 2010 H. odhalena pamětní deska. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; V. Havel, Dálkový výslech. Rozhovor | ||
+ | s K. Hvížďalou, 1989; týž, Dopisy Olze, 1990; E. Kantůrková, Sešli jsme se | ||
+ | v této knize, 1991; M. Marková, O. H. a ty druhé. Ženy ve vnitřní emigraci, 1996; P. Kosatík, „Člověk má dělat to, nač má sílu“. Život O. H., 1997; | ||
+ | H. Primusová – M. Pekárková, Olga, 1997; P. Kosatík, Devět žen z Hradu, | ||
+ | 1999, s. 337–371; V. Havel, Prosím stručně. Rozhovor s K. Hvížďalou, | ||
+ | 2006; M. Černá – I. Šatavová – M. Granja, 20 let Výboru dobré vůle – Nadace O. H., 2010; I. Havel – M. C. Putna – D. Duka, Dopisy od Olgy, | ||
+ | 2011; Síla věcnosti O. H., A. Freimanová (ed.), 2013, 2., rozšířené vyd. 2019; | ||
+ | M. Žantovský, Havel, 2014, rejstřík; televizní dokumenty: Gen, 1993 (režie | ||
+ | O. Sommerová); Příběhy slavných – Paní Olga, 2006 (režie M. Dolenský); | ||
+ | Olga, 2014 (režie M. Janek). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b6d6e768-94e8-45de-aeaa-53a8dace2372 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Doskočil | ||
+ | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]] | [[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]] | ||
Řádka 20: | Řádka 74: | ||
[[Kategorie:1996]] | [[Kategorie:1996]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Havlova Olga Diana.jpg|Olga Havlová s princeznou Dianou | ||
+ | Havlova Olga Vaclav.jpg|Olga Havlová s manželem Václavem Havlem | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 30. 5. 2022, 13:25
Olga HAVLOVÁ | |
Narození | 11.7.1933 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.1.1996 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 62- Osvětový nebo veřejný činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 364-365 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59498 |
HAVLOVÁ, Olga (roz. Šplíchalová), * 11. 7. 1933 Praha, † 27. 1. 1996 Praha, veřejná činitelka
Narodila se v proletářské rodině na pražském Žižkově. Otec byl koňským řezníkem, matka pracovala v Dynybylově závodě na výrobu nápojů a později v továrně na motocykly. Rodiče se koncem třicátých let rozešli. H. měla sestru Jaroslavu a bratra Josefa. Po ukončení měšťanské školy nastoupila do učení v žižkovské pobočce Baťových závodů, kde utrpěla vážný úraz ruky. Zajímala se o ochotnické divadlo a navštěvovala hodiny herectví u Ludmily Wegenerové-Salmonové. V padesátých letech pracovala jako dělnice ve správkárně punčoch, prodavačka a účetní. 1953 se v kavárně Slavia seznámila s literátem Václavem Havlem (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), za něhož se 1964 provdala. 1961–68 byla uvaděčkou v Divadle Na zábradlí, v němž její manžel působil jako sekretář, dramaturg a kmenový autor divadelních her. Po nástupu tzv. normalizace zůstala v domácnosti a vytvářela V. Havlovi zázemí. Byla první čtenářkou a kritičkou jeho divadelních a esejistických textů, podporovala ho v disidentské činnosti, do které se postupně také zapojila. Poté co byl V. Havel 1979 zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, převzala se švagrem Ivanem M. Havlem organizaci samizdatové Edice Expedice, kterou do té doby řídil její muž. V souvislosti s jejím vydáváním byla v květnu 1981 krátce zadržena StB a obviněna z podvracení republiky ve spolupráci s cizinou. 1982 podepsala Chartu 77. Byla adresátkou filozoficky a existenciálně laděných dopisů, které V. Havel 1979–83 posílal z vězení. Na počátku osmdesátých let se stala jednou z organizátorek recesistického společenství Hrobka, v němž se manželky uvězněných disidentů a jejich přátelé věnovali kulturním a společenským aktivitám. 1985 stála u zrodu samizdatového časopisu O divadle, v jehož redakci se starala o finanční a výrobní záležitosti. 1987 se podílela na vzniku Originálního videojournalu, zpravodajského a kulturního pořadu, který obrazově mapoval aktivity disentu a informoval o tehdejší politické a kulturní situaci v Československu.
Po zvolení V. Havla prezidentem (prosinec 1989) doprovázela manžela na zahraničních cestách a oficiálních akcích, zapojila se do rekonstrukce Pražského hradu a zámku v Lánech. Současně se intenzivně angažovala v charitativní činnosti. S přáteli z Charty 77 založila v únoru 1990 Výbor dobré vůle a 1992 Nadaci Olgy Havlové, jejíž správní radě předsedala. Výbor Dobré vůle – Nadace O. H. se zaměřil na pomoc osobám se zdravotním postižením, osobám opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Z nadačních příspěvků podporoval výzkumné projekty v oblasti medicíny, nákup léků a zdravotnické techniky, výstavbu zdravotnických, výchovných a starobních zařízení. 1994 H. smrtelně onemocněla. Byla pochována v rodinné hrobce na pražském Vinohradském hřbitově. 1997 obdržela Řád T. G. Masaryka in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Její jméno nese ulice v Praze-Žižkově (2012), gymnázium v Ostravě-Porubě, obchodní akademie v Janských Lázních a mateřská škola v Kadani. Od 1995 uděluje Výbor dobré vůle – Nadace O. H. cenu O. H. určenou osobám se zdravotním postižením, které se zasloužily o zlepšení podmínek života zdravotně handicapovaných lidí. V místě jeho působiště na pražském Senovážném náměstí (čp. 994/2) byla 2010 H. odhalena pamětní deska.
L: ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; V. Havel, Dálkový výslech. Rozhovor s K. Hvížďalou, 1989; týž, Dopisy Olze, 1990; E. Kantůrková, Sešli jsme se v této knize, 1991; M. Marková, O. H. a ty druhé. Ženy ve vnitřní emigraci, 1996; P. Kosatík, „Člověk má dělat to, nač má sílu“. Život O. H., 1997; H. Primusová – M. Pekárková, Olga, 1997; P. Kosatík, Devět žen z Hradu, 1999, s. 337–371; V. Havel, Prosím stručně. Rozhovor s K. Hvížďalou, 2006; M. Černá – I. Šatavová – M. Granja, 20 let Výboru dobré vůle – Nadace O. H., 2010; I. Havel – M. C. Putna – D. Duka, Dopisy od Olgy, 2011; Síla věcnosti O. H., A. Freimanová (ed.), 2013, 2., rozšířené vyd. 2019; M. Žantovský, Havel, 2014, rejstřík; televizní dokumenty: Gen, 1993 (režie O. Sommerová); Příběhy slavných – Paní Olga, 2006 (režie M. Dolenský); Olga, 2014 (režie M. Janek).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Zdeněk Doskočil