Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HAVRÁNEK Bedřich 4.1.1821-1.3.1899

{{Infobox - osoba
| jméno = Bedřich HAVRÁNEK
| obrázek = HAVRANEKB.jpg
| datum narození = 4.1.1821
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 1.3.1899
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 366
}}
'''HAVRÁNEK, Bedřich''' ''(též HAWRANEK, Friedrich), * 4. 1. 1821 Praha, † 1. 3. 1899 Praha, malíř''

Pocházel z rodiny kriminálního rady trestního soudu Antona 
H. (1774–1847) a Antonie, roz. Dequoy, dcery francouzského 
železničního inženýra. Anton byl kreslířem klasicistních krajin; H. bratr, magistrátní rada Wilhelm (1809–1847), autorem kvašů v duchu biedermeieru. Doma se mluvilo výhradně německy, česky se H. nikdy nenaučil (svá díla signoval jako 
Friedrich Hawranek). Studoval na Akademickém gymnáziu, 
kde projevil výjimečné kreslířské nadání. Od dětství ho otec 
a bratr vzdělávali ve výtvarných disciplínách; 1836 se H. zapsal 
na AVU do krajinářské třídy Antonína Mánesa, díky němuž 
bezpečně ovládl malbu a doživotně si osvojil techniku pozorování přírodních detailů a motivů, které v plenéru podrobně 
zaznamenával a v ateliéru je dodatečně komponoval v obrazový celek. Od 1842 vystavoval krajiny v Krasoumné jednotě, jíž 
zůstal celoživotně věrný, jen občas se prezentoval také v salonu M. Lehmanna. H. romantické malířské počátky, od prvních kompozic suverénní, se sugestivně vyjádřenou náladou krajiny, zpravidla s vysokým nebem, plochou horského jezera 
a skálou v popředí či horami na horizontu, neovlivňoval jen 
učitel, ale i příklad F. X. Procházky, Holanďana J. van Ruisdaela, a zejména německého romantika C. D. Friedricha. Po Mánesově smrti (1843) si H. ověřoval nabyté poznatky jako žák Ch. Rubena, rektora AVU; 1845/46 navštěvoval krajinářskou 
školu Rubenova švagra M. Haushofera, povolaného z Bavorska. Sledoval ho ve znázorňování horských scenérií a alpských 
jezer. Zařadil se po bok A. Kosárka, A. Bubáka, H. Ullika jako 
jeden z nejlepších Haushoferových absolventů. 1847 se osamostatnil, po smrti otce a bratra, kteří zemřeli brzy po sobě, 
zdědil dům U Myslíků ve Spálené ulici, kde bydlel do konce 
života. Zůstal svobodný. Dobového dění se neúčastnil.

Ač několikrát cestoval po Evropě, podněty soudobé malby ho 
nelákaly. Od studií hojně kreslil a jeho plenérová kresba vynikla nejen přesností záznamu, nýbrž i volnějším rukopisem a už 
koncem čtyřicátých let 19. století se přiblížila realistickému 
pojetí. V té době začal jezdit na Šumavu, občas i na Moravu 
a všude nacházel inspiraci pro své věrné romantizující přepisy 
přírodních záběrů. V padesátých letech objevil téma lesních 
dubových a  bukových zákoutí a  tišin, které brzy vystřídaly 
motivy pražské (např. z Kampy) a venkovské, v nichž se nevyhýbal ani figurálnímu prvku. Od šedesátých let každoročně 
trávil letní pobyty v nedaleké Chuchli, odkud čerpal převážně 
venkovská témata. Monumentální krajinné kompozice (Mělnicko, Frýdlantsko, Českokrumlovsko, Rájecko, Svitavsko) 
z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, syntetizující dosavadní názor na krajinu českých zemí, se zařadily k vrcholnému období H. malby a předznamenaly realismus jak barvou a světlem, tak duktem. I architekturu v krajině H. maloval věrně podle skutečnosti (Karlštejn, Zvíkov, Český Krumlov, Starý 
židovský hřbitov v Praze, italské momentky). Na detailní zobrazení každé jednotliviny ve zvoleném prostoru se soustředil 
v sedmdesátých letech, v popisné drobnokresbě jsou obsaženy 
prvky naturalismu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých 
let učil kreslení arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského 
a  ilustroval jeho cestopisy, ilustracemi přispěl i  do Ottovy 
mnohasvazkové edice ''Čechy''. Jeho závěrečné akvarelové období, v němž až naturalisticky ztvárňoval českou krajinu, však již 
bylo anachronismem. Příležitostně se zabýval grafickou technikou leptu, v níž vynikl nad dobový průměr, a stal se přímým 
předchůdcem J. Mařáka. H. byl za života vysoko ceněn, vystavoval několikrát v Německu, jeho obrazy se hojně prodávaly, stal se zakládajícím členem ČAVU. S nástupem moderny ovšem upadl téměř v zapomnění. Dnes je ceněn pro svůj přínos k základům novodobé české krajinomalby.

'''L:''' Wurzbach 8, s. 102; Thieme–Becker 16, s. 164; OSN 10, s. 993; 28, s. 547; 
ÖBL 2, s. 224; Toman 1, s. 308–309; EČVU, s. 154–155; NEČVU  1, 
s. 249–250 (s dílem a další literaturou); ČAVU, s. 94; N. Blažíčková-Horová, 
B. H., 1994; https://cs.isabart.org/person/6423 (se soupisem výstav a další literaturou, stav 20. 11. 2019).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/f32425f4-b355-440e-aa2c-00710925c6fa Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera 

 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1821]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Praha]]