Biografický slovník
HEŘMÁNEK František 2.8.1901-15.9.1946: Porovnání verzí
(HEŘMÁNEK_František_2.8.1901-15.9.1946) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.8.1901 | | datum narození = 2.8.1901 | ||
| − | | místo narození = Třeboň | + | | místo narození = Třeboň |
| datum úmrtí = 15.9.1946 | | datum úmrtí = 15.9.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 559-560 |
| + | }} | ||
| + | '''HEŘMÁNEK, František''', ''* 2. 8. 1901 Třeboň, † 15. 9. 1946 Praha, spisovatel, redaktor'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem malíře pokojů. Studoval 1912–21 na klasickém | ||
| + | gymnáziu v rodišti. 1920 během prázdnin krátce pracoval | ||
| + | v kladenských dolech. S vysokoškolským prostředím filozofické fakulty se obeznámil v Praze, poté pobýval ve Francii. Po | ||
| + | návratu žil trvale v Třeboni, pohyboval se však často v Praze, | ||
| + | kde byl členem Svazu československého studentstva a později Komunistické studentské frakce. 1921 vstoupil do KSČ, přispíval do ''Rudého práva'' a ''Tribuny''. Po dobrovolné vojenské službě se 1927 stal redaktorem rozhlasového vysílání v Brně | ||
| + | a spolupracovníkem ''Lidových novin''. Za protektorátu žil od | ||
| + | 1941 kvůli vlastní bezpečnosti v Tišnově, od května 1945 opět | ||
| + | v rodišti, na závěr života krátce v Praze. | ||
| + | |||
| + | Začínal jako proletářský básník a autor krátkých novinových | ||
| + | próz. V debutu ''Světla ve tmě'' (1924) vyjádřil wolkerovsky laděnou poezií sociální úděl horníků. V druhé sbírce ''Za zdí'' | ||
| + | (1926) se ostrou kritikou vyrovnal s podmínkami vojenské | ||
| + | prezenční služby. Od počátku třicátých let se trvale věnoval | ||
| + | próze. V expresionisticky stylizovaném románu ''Kohout lásky'' | ||
| + | (1933) zachytil atmosféru Třeboně v období první světové války a brzy po převratu. Reportáže ze společenského podsvětí | ||
| + | shrnul v souboru ''Brno, které není v průvodci'' (1936), rozhlasové fejetony ve svazku ''Větru napsáno'' (1938). Lyrizovaný román ''Racek se vrací'' (1941) situoval do okolí jihočeské Blatné, postavy pytláků a baštýřů v kaleidoskopickém dějovém pásmu se blížily typům literárního ruralismu. Volně navazující román ''Bílý vřes'' (1943) je příběhem osamělého podivína na | ||
| + | malebném Třeboňsku. V době války se zaměřil na epochu | ||
| + | posledních Rožmberků, z níž vytěžil svá nejúspěšnější díla, | ||
| + | cyklickou prózu ''U bratra celého světa'' (1944), povídky ''Srdce zůstalo'' (1945) a povídkový soubor pro mládež ''O nesmrtelném regentovi'' (posmrtně 1949), který vyšel v reedici a přinesl půvabné, atraktivně podané historky o Jakubu Krčínovi z Jelčan. | ||
| + | Mimo základní okruh H. díla patří knížka básnivých příběhů, | ||
| + | odehrávajících se v okolí mokřin a rybníků, ''Pohádky starého rákosí'' (1942). H. byl i autorem rozhlasových her ''Záklopka na dveřích'' (1936), ''Červení panduři'' (1940), ''Legenda o Enšpíglovi'' | ||
| + | (1946) a historické divadelní hry ''Zrádný Lukan aneb Pozvaní vetřelci'' (inscenováno posmrtně 1947). Pro stylovou nevyhraněnost a kompoziční roztříštěnost nepřesáhl jeho význam hranice jihočeského regionu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kunc 1, s. 235–236; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík | ||
| + | (eds.), 1964, s. 149; J. Mikuškovičová, F. H. Život a dílo. Personální bibliografie, 1971; M. Blahynka a kol., Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 173–174; LČL 2/1, s. 164–165 (se soupisem díla a další literaturou); Tomeš 1, s. 453; | ||
| + | cs.wikipedia.org (stav k 2. 4. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, strojopis hry Zrádný Lukan. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Aktuální verze z 8. 3. 2023, 17:03
| František HEŘMÁNEK | |
 | |
| Narození | 2.8.1901 |
|---|---|
| Místo narození | Třeboň |
| Úmrtí | 15.9.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 559-560 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48655 |
HEŘMÁNEK, František, * 2. 8. 1901 Třeboň, † 15. 9. 1946 Praha, spisovatel, redaktor
Byl synem malíře pokojů. Studoval 1912–21 na klasickém gymnáziu v rodišti. 1920 během prázdnin krátce pracoval v kladenských dolech. S vysokoškolským prostředím filozofické fakulty se obeznámil v Praze, poté pobýval ve Francii. Po návratu žil trvale v Třeboni, pohyboval se však často v Praze, kde byl členem Svazu československého studentstva a později Komunistické studentské frakce. 1921 vstoupil do KSČ, přispíval do Rudého práva a Tribuny. Po dobrovolné vojenské službě se 1927 stal redaktorem rozhlasového vysílání v Brně a spolupracovníkem Lidových novin. Za protektorátu žil od 1941 kvůli vlastní bezpečnosti v Tišnově, od května 1945 opět v rodišti, na závěr života krátce v Praze.
Začínal jako proletářský básník a autor krátkých novinových próz. V debutu Světla ve tmě (1924) vyjádřil wolkerovsky laděnou poezií sociální úděl horníků. V druhé sbírce Za zdí (1926) se ostrou kritikou vyrovnal s podmínkami vojenské prezenční služby. Od počátku třicátých let se trvale věnoval próze. V expresionisticky stylizovaném románu Kohout lásky (1933) zachytil atmosféru Třeboně v období první světové války a brzy po převratu. Reportáže ze společenského podsvětí shrnul v souboru Brno, které není v průvodci (1936), rozhlasové fejetony ve svazku Větru napsáno (1938). Lyrizovaný román Racek se vrací (1941) situoval do okolí jihočeské Blatné, postavy pytláků a baštýřů v kaleidoskopickém dějovém pásmu se blížily typům literárního ruralismu. Volně navazující román Bílý vřes (1943) je příběhem osamělého podivína na malebném Třeboňsku. V době války se zaměřil na epochu posledních Rožmberků, z níž vytěžil svá nejúspěšnější díla, cyklickou prózu U bratra celého světa (1944), povídky Srdce zůstalo (1945) a povídkový soubor pro mládež O nesmrtelném regentovi (posmrtně 1949), který vyšel v reedici a přinesl půvabné, atraktivně podané historky o Jakubu Krčínovi z Jelčan. Mimo základní okruh H. díla patří knížka básnivých příběhů, odehrávajících se v okolí mokřin a rybníků, Pohádky starého rákosí (1942). H. byl i autorem rozhlasových her Záklopka na dveřích (1936), Červení panduři (1940), Legenda o Enšpíglovi (1946) a historické divadelní hry Zrádný Lukan aneb Pozvaní vetřelci (inscenováno posmrtně 1947). Pro stylovou nevyhraněnost a kompoziční roztříštěnost nepřesáhl jeho význam hranice jihočeského regionu.
L: Kunc 1, s. 235–236; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 149; J. Mikuškovičová, F. H. Život a dílo. Personální bibliografie, 1971; M. Blahynka a kol., Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 173–174; LČL 2/1, s. 164–165 (se soupisem díla a další literaturou); Tomeš 1, s. 453; cs.wikipedia.org (stav k 2. 4. 2020).
P: Divadelní ústav, Praha, strojopis hry Zrádný Lukan.
Martin Kučera
