Biografický slovník
HEŘMAN Antonín 31.5.1866-11.6.1933: Porovnání verzí
(HEŘMAN_Antonín_31.5.1866-11.6.1933) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.5.1866 | | datum narození = 31.5.1866 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 11.6.1933 | | datum úmrtí = 11.6.1933 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 554-555 |
| + | }} | ||
| + | '''HEŘMAN, Antonín''', ''* 31. 5. 1866 Praha, † 11. 6. 1933 Praha, varhaník, sbormistr, hudební skladatel'' | ||
| + | |||
| + | Strýc klavíristy Jana H. (1886–1946). Na pražské Varhanické | ||
| + | škole začal studovat 1887, po jejím sloučení s Pražskou konzervatoří 1893 na této škole absolvoval. Již jako student řídil | ||
| + | pražské pěvecké sbory Harmonie (1887–1905) a Ratolest, | ||
| + | 1903–05 byl sbormistrem Pěvecké župy pošumavské. Působil | ||
| + | jako ředitel kůru, 1893–95 v Blatné, do konce života pak v bazilice sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Uváděl hodnotný | ||
| + | repertoár všech období, počínaje středověkým chorálem až do | ||
| + | současnosti, včetně vlastních kompozic. 1904 založil na Vyšehradě svou hudební školu, kterou ve spolupráci s Eduardem | ||
| + | Treglerem po dvou letech rozšířil, přestěhoval do Ječné ulice a pojmenoval Dvořákeum. Do konce života stál v jejím čele, | ||
| + | poté ji převzala jeho dcera Zdena Metelská (* 1894). Zároveň | ||
| + | 1906–20 učil zpěv na středních školách, 1920–31 obligátní | ||
| + | klavír na Pražské konzervatoři; 1919–32 byl zkušebním komisařem intonace a sborového zpěvu u státních zkoušek z hudby. | ||
| + | Předsedal Československé jednotě hudebních stavů a Svazu | ||
| + | hudebnických organizací. 1921–33 byl odpovědným redaktorem časopisu ''Hudební výchova'' (v posledním roce s J. Buškem), | ||
| + | redigoval též Knihovnu hudební výchovy. Sám komponoval | ||
| + | převážně chrámové skladby (''České pašije'', ''Improperia'', ''Mše staroglagolská'', ''Offertorium'', ''Graduale'' aj.). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Zatímní zkušební řád státní zkušební komise pro učitele hudby, 1919; Reforma zpěvu na středních školách, in: Hudební výchova 1, 1920, č. 1, s. 7–8; O úpravě státních zkoušek, in: tamtéž, č. 9, s. 138–140; Rozbor sonatin | ||
| + | Vít. Nováka op. 45, [mezi 1920–33]; Náš sjezd (Hudebně pedagogický sjezd | ||
| + | 30. 6.–1. 7. 1926 v Luhačovicích, pořádaný Čsl. jednotou hudebních stavů), | ||
| + | in: Hudební výchova 7, 1926, č. 7, s. 82–86; F. Pivoda, dle metody tonální | ||
| + | a intervalové upravil A. H. Škola zpěvu elementárního, 1927; Státní zkoušky | ||
| + | z hudby a zpěvu, 1927. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pazdírek 1, s. 389; HS 1, s. 429–430; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů | ||
| + | A–L, 1982, s. 154–155. | ||
| + | |||
| + | Mojmír Sobotka | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1866]] | [[Kategorie:1866]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1933]] | [[Kategorie:1933]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 8. 3. 2023, 10:19
| Antonín HEŘMAN | |
 | |
| Narození | 31.5.1866 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 11.6.1933 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 554-555 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51299 |
HEŘMAN, Antonín, * 31. 5. 1866 Praha, † 11. 6. 1933 Praha, varhaník, sbormistr, hudební skladatel
Strýc klavíristy Jana H. (1886–1946). Na pražské Varhanické škole začal studovat 1887, po jejím sloučení s Pražskou konzervatoří 1893 na této škole absolvoval. Již jako student řídil pražské pěvecké sbory Harmonie (1887–1905) a Ratolest, 1903–05 byl sbormistrem Pěvecké župy pošumavské. Působil jako ředitel kůru, 1893–95 v Blatné, do konce života pak v bazilice sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Uváděl hodnotný repertoár všech období, počínaje středověkým chorálem až do současnosti, včetně vlastních kompozic. 1904 založil na Vyšehradě svou hudební školu, kterou ve spolupráci s Eduardem Treglerem po dvou letech rozšířil, přestěhoval do Ječné ulice a pojmenoval Dvořákeum. Do konce života stál v jejím čele, poté ji převzala jeho dcera Zdena Metelská (* 1894). Zároveň 1906–20 učil zpěv na středních školách, 1920–31 obligátní klavír na Pražské konzervatoři; 1919–32 byl zkušebním komisařem intonace a sborového zpěvu u státních zkoušek z hudby. Předsedal Československé jednotě hudebních stavů a Svazu hudebnických organizací. 1921–33 byl odpovědným redaktorem časopisu Hudební výchova (v posledním roce s J. Buškem), redigoval též Knihovnu hudební výchovy. Sám komponoval převážně chrámové skladby (České pašije, Improperia, Mše staroglagolská, Offertorium, Graduale aj.).
D: Zatímní zkušební řád státní zkušební komise pro učitele hudby, 1919; Reforma zpěvu na středních školách, in: Hudební výchova 1, 1920, č. 1, s. 7–8; O úpravě státních zkoušek, in: tamtéž, č. 9, s. 138–140; Rozbor sonatin Vít. Nováka op. 45, [mezi 1920–33]; Náš sjezd (Hudebně pedagogický sjezd 30. 6.–1. 7. 1926 v Luhačovicích, pořádaný Čsl. jednotou hudebních stavů), in: Hudební výchova 7, 1926, č. 7, s. 82–86; F. Pivoda, dle metody tonální a intervalové upravil A. H. Škola zpěvu elementárního, 1927; Státní zkoušky z hudby a zpěvu, 1927.
L: Pazdírek 1, s. 389; HS 1, s. 429–430; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů A–L, 1982, s. 154–155.
Mojmír Sobotka
