HEGER Philipp 9.12.1734-26.6.1804: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku HEGER Filip 9.12.1734-26.1.1804 na HEGER Philipp 9.12.1734-26.6.1804 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Philipp HEGER
 
| jméno = Philipp HEGER
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 9.12.1734
+
| datum narození = 9.12.1734 (křest)
 
| místo narození = Kladruby (u Stříbra)
 
| místo narození = Kladruby (u Stříbra)
−
 
+
| datum úmrtí = 26.6.1804
−
| datum úmrtí = 26.1.1804
+
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />74- Architekt<br />
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />74- Architekt<br />
 +
| jiná jména =
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 392-393
 +
}}
 +
'''HEGER, Philipp''' ''(též Hecker, Hoeger, Höger, Heker, Filip), * 9. 12. 1734 (křest) Kladruby (u Stříbra), † 26. 6. 1804 Praha, stavitel, kreslíř''
 +
 +
Narodil se v rodině stavitele Franze H. a jeho manželky Kateřiny; jejich syn Franz Anton H. (1766–1831) se stal rovněž
 +
stavitelem a kreslířem, právě tak jako vnuk Johann Maximilian (1811–1855). H. bydlel nejdříve na  pachtovském panství v Bezně (u Mladé Boleslavi), kde se 1764 oženil s Johannou Krebsovou z Neveklova, dcerou zámeckého zahradníka.
 +
Nejpozději 1766 se přestěhoval na jiné pachtovské panství
 +
do Jablonného v Podještědí a nakonec pobýval v Praze, kde
 +
se 1770 stal malostranským měšťanem. Po čtyřech letech přesídlil na  Staré Město pražské, zde rovněž získal měšťanství.
 +
Kolem 1790 se ucházel o místo dvorního stavitele, byl však
 +
odmítnut. Uvádí se jako přísežný staroměstský stavitel. Stal se
 +
vyhledávaným a domohl se určitého majetku: 1777–89 vlastnil dům čp. 76/I v Dlouhé, od 1790 čp. 316/I v dnešní Krocínově ul., kde také zemřel; kromě toho mu od 1789 patřila čp. 406/I v Rybné a čp. 627/I v Týnské. Spolu se stavitelem
 +
Ignácem Janem Nep. Palliardim inicioval založení ''Zápisné knihy pražských stavitelů''.
 +
 +
Zpočátku se uplatnil ve službách šlechty, jeho zřejmě první
 +
práce vznikaly pro Pachty z Rájova podle návrhů Jana Josefa Wircha, později pracoval samostatně či spolu s Palliardim.
 +
H. projekty, a to 1767 zámecký kostel sv. Václava ve Stránově
 +
na Mladoboleslavsku pro Příchovské z Příchovic (vyhořel a byl
 +
znovu nepřesně vystavěn) a  1771 kostel sv. Anny v  Božím
 +
Daru, svou prostotou směřují ke klasicismu. Protiváhu k nim
 +
reprezentuje náročnější kostel Povýšení sv. Kříže v Ostružně
 +
(u  Jičína) na  šlikovském panství (1772–80), jehož zvlněné
 +
průčelí představuje návrat k radikálnímu baroku, projevující
 +
se v Čechách koncem 18. století (nelze však vyloučit, že kostel
 +
projektoval Palliardi). Pozdní H. práce měly spíše charakter
 +
oprav a adaptací zrušených klášterních budov pro nové účely.
 +
Zápisná kniha zmiňuje ještě výstavbu „tři  hodiny dlouhého
 +
vodovodu“ v  eremitáži  zámeckého komplexu  Valdštejnsko
 +
(u Bělé pod Bezdězem), dále stáje pro „jízdecký regiment boleslavského kraje“, které měl H. budovat v Mělníku, Kostelci
 +
nad Labem, Brandýse, Staré Boleslavi, Čelákovicích a v Lysé
 +
nad Labem.
 +
 +
H. se synem Franzem Antonem vydal 1792–96 sérii pozoruhodných a věrných pražských vedut (celkem dvacet osm listů);
 +
otec se synem a K. Pluthem spolupracovali také na výzdobě
 +
knihy J. Debroise van Bruyck ''Aktenmässige Krönungs-Geschichte des Königs von Böhmen Leopold des Zweiten und Marie Louisens'' (1791–1792).
 +
 +
'''D:''' Úpravy, přestavby a adaptace: zámek Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí, kolem 1759 (později tam vybudoval i oranžerii, oboje patrně podle
 +
návrhu J. J. Wircha); lodžie s čestným dvorem ve Valdicích, po 1770; Grünerovský dům čp. 242/III v Ostruhové (dnes Nerudově) ul., Praha, 1770–1775;
 +
adaptace bývalé jezuitské koleje v Českém Krumlově na kasárna, 1773; zámek
 +
v Jičíně (obnova po požáru roku 1768), 1775; jezuitská kolej v Jindřichově Hradci, 1779; někdejší klášter celestinek v Jindřišské ul. v Praze (přestavba
 +
na administrativní budovu továrny na tabák), 1782 (nezachováno); radnice
 +
v Jáchymově, 1783–1784; zámek v Benátkách nad Jizerou; palác Losyho z Losinthalu (čp. 1033/II) v  Hybernské ul. na Novém Městě pražském, konec
 +
18. století.
 +
 +
'''L:''' Dlabač 1, sl. 585–587; Wurzbach 8, s. 202; RSN 3, s. 699; H. Schmerber,
 +
Prager Baukunst um 1780, Strasbourg 1913, s. 17, 19, 29, 36, 38; K. Kühn,
 +
Ph. und Franz H., in: Sudetendeutsche Lebensbilder 2, E. Gierach (ed.),
 +
1930, s. 138–141; V. Naňková, Drobná zjištění z českého barokního umění,
 +
in: Umění 17, 1969, s. 619–620; V. Láska, Bezno a jeho barokní proměna,
 +
in: Památky a příroda 34, 1974, s. 272–283; Umělecké památky Čech 1,
 +
E. Poche (ed.), 1977, s. 53, 74, 114, 220, 563, 591, 620; 2, 1978, s. 368,
 +
506, 562, 439; Toman 1, s. 312; M. Adámek, Byl Filip H. autorem fasády zámku v Peruci?, in: Sborník Okresního archivu v Lounech 4, 1991,
 +
s. 25–28; Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, I. Ebelová (ed.),
 +
1996, s. 6, 16, 28; Umělecké památky Prahy. Staré Město. Josefov, P. Vlček  (ed.), 1996, s. 138, 150, 152, 254, 287, 412, 413, 414, 420, 530;
 +
P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997,
 +
s.  209, 269, 270, 278, 502; Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 481, 503, 540; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s.  166, 170, 286, 394, 395, 487, 529;
 +
NEČVUD, s. 283; Voit, s. 246 (s další literaturou); De Gruyter, Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin–Boston 2011, s. 81; Umělecké památky
 +
Prahy. Velká Praha M/Ž, D. Prix (ed.), 2017, s. 20.
 +
 +
'''P:''' SOA, Plzeň, Sbírka matrik, Kladruby 03, N 1712–1748, fol. 122 (obr. 64).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/db8223a7-4a8a-415f-8c75-d2943c711d9c Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Pavel Vlček
 +
  
  
−
| jiná jména =
 
−
}}<br/><br/>Filip HECKER, HÖGER, HEKER
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

Aktuální verze z 5. 3. 2022, 19:13

Philipp HEGER
Narození 9.12.1734 (křest)
Místo narození Kladruby (u Stříbra)
Úmrtí 26.6.1804
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 392-393
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48621

HEGER, Philipp (též Hecker, Hoeger, Höger, Heker, Filip), * 9. 12. 1734 (křest) Kladruby (u Stříbra), † 26. 6. 1804 Praha, stavitel, kreslíř

Narodil se v rodině stavitele Franze H. a jeho manželky Kateřiny; jejich syn Franz Anton H. (1766–1831) se stal rovněž stavitelem a kreslířem, právě tak jako vnuk Johann Maximilian (1811–1855). H. bydlel nejdříve na pachtovském panství v Bezně (u Mladé Boleslavi), kde se 1764 oženil s Johannou Krebsovou z Neveklova, dcerou zámeckého zahradníka. Nejpozději 1766 se přestěhoval na jiné pachtovské panství do Jablonného v Podještědí a nakonec pobýval v Praze, kde se 1770 stal malostranským měšťanem. Po čtyřech letech přesídlil na Staré Město pražské, zde rovněž získal měšťanství. Kolem 1790 se ucházel o místo dvorního stavitele, byl však odmítnut. Uvádí se jako přísežný staroměstský stavitel. Stal se vyhledávaným a domohl se určitého majetku: 1777–89 vlastnil dům čp. 76/I v Dlouhé, od 1790 čp. 316/I v dnešní Krocínově ul., kde také zemřel; kromě toho mu od 1789 patřila čp. 406/I v Rybné a čp. 627/I v Týnské. Spolu se stavitelem Ignácem Janem Nep. Palliardim inicioval založení Zápisné knihy pražských stavitelů.

Zpočátku se uplatnil ve službách šlechty, jeho zřejmě první práce vznikaly pro Pachty z Rájova podle návrhů Jana Josefa Wircha, později pracoval samostatně či spolu s Palliardim. H. projekty, a to 1767 zámecký kostel sv. Václava ve Stránově na Mladoboleslavsku pro Příchovské z Příchovic (vyhořel a byl znovu nepřesně vystavěn) a 1771 kostel sv. Anny v Božím Daru, svou prostotou směřují ke klasicismu. Protiváhu k nim reprezentuje náročnější kostel Povýšení sv. Kříže v Ostružně (u Jičína) na šlikovském panství (1772–80), jehož zvlněné průčelí představuje návrat k radikálnímu baroku, projevující se v Čechách koncem 18. století (nelze však vyloučit, že kostel projektoval Palliardi). Pozdní H. práce měly spíše charakter oprav a adaptací zrušených klášterních budov pro nové účely. Zápisná kniha zmiňuje ještě výstavbu „tři hodiny dlouhého vodovodu“ v eremitáži zámeckého komplexu Valdštejnsko (u Bělé pod Bezdězem), dále stáje pro „jízdecký regiment boleslavského kraje“, které měl H. budovat v Mělníku, Kostelci nad Labem, Brandýse, Staré Boleslavi, Čelákovicích a v Lysé nad Labem.

H. se synem Franzem Antonem vydal 1792–96 sérii pozoruhodných a věrných pražských vedut (celkem dvacet osm listů); otec se synem a K. Pluthem spolupracovali také na výzdobě knihy J. Debroise van Bruyck Aktenmässige Krönungs-Geschichte des Königs von Böhmen Leopold des Zweiten und Marie Louisens (1791–1792).

D: Úpravy, přestavby a adaptace: zámek Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí, kolem 1759 (později tam vybudoval i oranžerii, oboje patrně podle návrhu J. J. Wircha); lodžie s čestným dvorem ve Valdicích, po 1770; Grünerovský dům čp. 242/III v Ostruhové (dnes Nerudově) ul., Praha, 1770–1775; adaptace bývalé jezuitské koleje v Českém Krumlově na kasárna, 1773; zámek v Jičíně (obnova po požáru roku 1768), 1775; jezuitská kolej v Jindřichově Hradci, 1779; někdejší klášter celestinek v Jindřišské ul. v Praze (přestavba na administrativní budovu továrny na tabák), 1782 (nezachováno); radnice v Jáchymově, 1783–1784; zámek v Benátkách nad Jizerou; palác Losyho z Losinthalu (čp. 1033/II) v Hybernské ul. na Novém Městě pražském, konec 18. století.

L: Dlabač 1, sl. 585–587; Wurzbach 8, s. 202; RSN 3, s. 699; H. Schmerber, Prager Baukunst um 1780, Strasbourg 1913, s. 17, 19, 29, 36, 38; K. Kühn, Ph. und Franz H., in: Sudetendeutsche Lebensbilder 2, E. Gierach (ed.), 1930, s. 138–141; V. Naňková, Drobná zjištění z českého barokního umění, in: Umění 17, 1969, s. 619–620; V. Láska, Bezno a jeho barokní proměna, in: Památky a příroda 34, 1974, s. 272–283; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 53, 74, 114, 220, 563, 591, 620; 2, 1978, s. 368, 506, 562, 439; Toman 1, s. 312; M. Adámek, Byl Filip H. autorem fasády zámku v Peruci?, in: Sborník Okresního archivu v Lounech 4, 1991, s. 25–28; Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, I. Ebelová (ed.), 1996, s. 6, 16, 28; Umělecké památky Prahy. Staré Město. Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 138, 150, 152, 254, 287, 412, 413, 414, 420, 530; P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 209, 269, 270, 278, 502; Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 481, 503, 540; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 166, 170, 286, 394, 395, 487, 529; NEČVUD, s. 283; Voit, s. 246 (s další literaturou); De Gruyter, Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin–Boston 2011, s. 81; Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž, D. Prix (ed.), 2017, s. 20.

P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik, Kladruby 03, N 1712–1748, fol. 122 (obr. 64).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HEGER_Philipp_9.12.1734-26.6.1804&oldid=122956“