HEINTL Franz 30.10.1769-15.4.1839: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František HEINTL
+
| jméno = Franz HEINTL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 30.10.1769
 
| datum narození = 30.10.1769
| místo narození = Staré Město okr. Svitavy
+
| místo narození = Staré Město (u Svitav)
 
| datum úmrtí = 15.4.1839
 
| datum úmrtí = 15.4.1839
| místo úmrtí = Vídeň
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František HEINTL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417
 +
}}
 +
'''HEINTL, Franz''' ''(též HEINDL), * 30. 10. 1769 Staré Město (u Svitav), † 15. 4. 1839 Vídeň (Rakousko), právník, národohospodář''
 +
 
 +
Pocházel z  nezámožné měšťanské rodiny. Studoval na lyceu v  Olomouci a  na Právnické fakultě univerzity ve Vídni
 +
(JUDr.  1793), a  to za podpory prezidenta Dvorské studijní
 +
a knižní cenzurní komise Gottfrieda van Swietena (syna osvícence Gerharda van Swietena), současně působil jako hofmistr
 +
v rodině knížete Josefa Ditrichštejna. Po odchodu z jeho služeb zůstal ve Vídni, kde byl akreditován jako dvorský a soudní advokát a do 1824 provozoval praxi. Sepsal řadu národohospodářských, zemědělských a právnických spisů, pro úřady
 +
zpracovával odborná vyjádření týkající se otázek veřejného blaha, např. zásobování potravinami v  době nouze a  zřízení hypotečních bank. 1807 založil ve Vídni K. k. Landwirtschaftsgesellschaft (c. k. hospodářskou společnost), jež se stala vzorem pro vznik dalších podobných korporací v monarchii.
 +
Spoluzaložil vídeňské pojišťovací ústavy proti živelným škodám, ohni (1808) a krupobití (1837). Dále 1820–21 působil
 +
jako děkan právnické fakulty a již dříve byla z jeho podnětu
 +
založena zaopatřovací společnost pro přestárlé a chudé advokáty a členy této školy a jejich vdovy (1811). Stal se členem
 +
řady odborných zemědělských a  vlastivědných společností
 +
v jednotlivých zemích habsburské monarchie (Štýrsko, Korutany, Čechy, Morava a Slezsko) i v zahraničí (Sasko, Bavorsko,
 +
Rusko, USA). Obratnými transakcemi se státními cennými
 +
papíry vydělal značné částky peněz, které investoval do nákupu panství ve Weinviertelu v  Dolních Rakousích (1802
 +
Nexing a Raspach, 1813 Würnitz) a na Moravě (1825 Staré
 +
Brno s dalšími statky). Tam úspěšně zaváděl moderní metody
 +
do zemědělského podnikání. V Nexingu založil vinařskou školu, choval bource morušového, vystavěl romantický zámeček
 +
a  pro potřeby veřejnosti a  její osvěty zpřístupnil geologicky
 +
významnou skalnatou část zámeckého parku se zkamenělými
 +
pravěkými mušlemi (Muschelberg, Nexinger Schweiz). Za
 +
zásluhy o národohospodářství a rozvoj zemědělství byl povýšen do rakouského rytířského stavu (1808) a obdržel domácí
 +
i zahraniční vyznamenání. V souvislosti s nobilitací byl přijat
 +
mezi dolnorakouské zemské stavy (1809) a na základě odkazu
 +
umělecké i finanční pozůstalosti po hraběti Josefu Brigidovi
 +
Joanneu ve Štýrském Hradci rovněž mezi štýrské zemské stavy
 +
(1818).
 +
 
 +
Byl ženatý, z  manželství se narodili čtyři synové. Nejstarší
 +
'''Franz Xaver Karl H.''' (* 22. 4. 1796, † 5. 3. 1881) byl právník,
 +
národohospodář, vrchní finanční rada a dolnorakouský vládní
 +
sekretář, předseda a ředitel vídeňských dobročinných ústavů,
 +
rektor univerzity ve Vídni (1845/46), děkan tamní filozofické
 +
fakulty (1839) a stejné fakulty univerzity ve Štýrském Hradci
 +
(1836/37). Zdědil panství Nexing a Staré Brno (které 1843
 +
prodal). Syn Karl H. (H.-Plächel, * 1798), právník, pracoval
 +
jako ředitel kanceláře univerzity ve Vídni, 1836 koupil panství
 +
Hetzendorf (dnes součást vídeňské čtvrti Meidling) a zdědil
 +
Würnitz. Třetí syn Wilhelm H. (1801–1857) působil jako
 +
rada dvorské válečné rady a posléze ministerstva války. Josef
 +
(* 1807) se prosadil jako hospodářský inspektor několika panství v Rakousích. Všichni H. synové se stali členy řady dobročinných spolků a vědeckých, zemědělských a vlastivědných společností v monarchii.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Aufruf an meine Mitbürger zur Vereinigung gegen den eindringenden Holzmangel, Wien 1805; Die Landwirtschaft des österreichischen
 +
Kaiserthumes, tamtéž 1808; Die Landwirtschaft des österreichischen Kaiserthums 1–5, tamtéž 1808–35 (4–5 = Der Weinbau des österreichischen
 +
Kaiserthums 1–2, 1821, 1835); Unterricht in der Obstbaumzucht für Landleute, Ofen 1810; Anleitung den Seidenbau im Freyen zu betreiben und mit
 +
der üblichen Seidenraupen-Zucht im Zimmer in eine sehr nützliche Verbindung zu bringen, Wien 1815; Ueber die Mittel, durch welche die, dem Leben
 +
der Menschen gefährliche kohlensaure Luft unschädlich gemacht, aus den Kellern ganz entfernt werden kann, tamtéž 1825; Unterricht im Seidenbau, tamtéž
 +
1829; Weinbau. Nach den zwölf Monaten des Jahres in zwölf Abtheilungen
 +
vorgetragen, tamtéž 1831; Über die Mittel, die Futtererzeugung in Österr. unter
 +
der Enns zu vermehren, 1831; Bemerkungen auf einer Reise von Wien nach Paris, im Jahre 1831, Wien 1832–1834; Die merkwürdigeren Begebenheiten meines
 +
Lebens, tamtéž 1838; Einige Bemerkungen über Viehseuchen und Krankheiten
 +
der Haustiere, tamtéž 1839; Unterricht im Seidenbaue, tamtéž 1839.
 +
 
 +
'''L:''' J. S. Ebersberg, Der Studierende auf gutem Weg zum Ziele, Wien 1833,
 +
s. 250–255; Oesterreichische National-Encyklopädie oder alphabetische Darlegung der wissenswürdigsten Eigenthümlichkeiten des österreichischen Kaiserthumes 2, tamtéž 1835, s. 540–541; 6, tamtéž 1837, s. 478; G. Wolny,
 +
Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert  2/2, Brünner Kreis, 1837, s. 113–133; J. von Schreibers, Darstellung
 +
der Gründung und Entwicklung der k. k. Landwirthschafts-Gesellschaft
 +
in Wien…, tamtéž 1857, s. 6–7, 76–77; Wurzbach 8, s. 232–236; RSN 3,
 +
s. 708; Ch. d’Elvert, Geschichte der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde mit Rücksicht auf
 +
die bezüglichen Cultur-Verhältnisse Mährens und Österr. Schlesiens 2, 1870,
 +
s.  198–203; H. von Kadich – C. Blažek, Der mährische Adel, Nürnberg
 +
1899, s. 44, tab. 32; J. E. Kirnbauer von Erzstätt, Niederösterreichischer
 +
Adel 1, tamtéž 1909, s. 179, tab. 85; ÖBL 2, s. 250–251; H. Kallbrunner,
 +
Der Väter Saat. Die österreichische Landwirtschaftsgesellschaft von 1807 bis
 +
1938, Wien 1963, s. 16–17; BL 1, s. 580; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1, 2008, s. 341.
 +
 
 +
'''P:''' Österreichisches Staatsarchiv Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Adelsakten–Hofkanzleiadelsakten, rytířský stav s přídomkem Edler von a erbem,
 +
Wien 17. 7. 1808.
 +
 
 +
Jiří Brňovják
 +
 
  
== Literatura ==
 
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 17: Řádka 87:
  
 
[[Kategorie:1769]]
 
[[Kategorie:1769]]
[[Kategorie:Staré_Město_okr._Svitavy]]
+
[[Kategorie:Staré_Město]]
 
[[Kategorie:1839]]
 
[[Kategorie:1839]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 9. 3. 2022, 12:29

Franz HEINTL
Narození 30.10.1769
Místo narození Staré Město (u Svitav)
Úmrtí 15.4.1839
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 19- Ekonom nebo statistik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 417
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58061

HEINTL, Franz (též HEINDL), * 30. 10. 1769 Staré Město (u Svitav), † 15. 4. 1839 Vídeň (Rakousko), právník, národohospodář

Pocházel z nezámožné měšťanské rodiny. Studoval na lyceu v Olomouci a na Právnické fakultě univerzity ve Vídni (JUDr. 1793), a to za podpory prezidenta Dvorské studijní a knižní cenzurní komise Gottfrieda van Swietena (syna osvícence Gerharda van Swietena), současně působil jako hofmistr v rodině knížete Josefa Ditrichštejna. Po odchodu z jeho služeb zůstal ve Vídni, kde byl akreditován jako dvorský a soudní advokát a do 1824 provozoval praxi. Sepsal řadu národohospodářských, zemědělských a právnických spisů, pro úřady zpracovával odborná vyjádření týkající se otázek veřejného blaha, např. zásobování potravinami v době nouze a zřízení hypotečních bank. 1807 založil ve Vídni K. k. Landwirtschaftsgesellschaft (c. k. hospodářskou společnost), jež se stala vzorem pro vznik dalších podobných korporací v monarchii. Spoluzaložil vídeňské pojišťovací ústavy proti živelným škodám, ohni (1808) a krupobití (1837). Dále 1820–21 působil jako děkan právnické fakulty a již dříve byla z jeho podnětu založena zaopatřovací společnost pro přestárlé a chudé advokáty a členy této školy a jejich vdovy (1811). Stal se členem řady odborných zemědělských a vlastivědných společností v jednotlivých zemích habsburské monarchie (Štýrsko, Korutany, Čechy, Morava a Slezsko) i v zahraničí (Sasko, Bavorsko, Rusko, USA). Obratnými transakcemi se státními cennými papíry vydělal značné částky peněz, které investoval do nákupu panství ve Weinviertelu v Dolních Rakousích (1802 Nexing a Raspach, 1813 Würnitz) a na Moravě (1825 Staré Brno s dalšími statky). Tam úspěšně zaváděl moderní metody do zemědělského podnikání. V Nexingu založil vinařskou školu, choval bource morušového, vystavěl romantický zámeček a pro potřeby veřejnosti a její osvěty zpřístupnil geologicky významnou skalnatou část zámeckého parku se zkamenělými pravěkými mušlemi (Muschelberg, Nexinger Schweiz). Za zásluhy o národohospodářství a rozvoj zemědělství byl povýšen do rakouského rytířského stavu (1808) a obdržel domácí i zahraniční vyznamenání. V souvislosti s nobilitací byl přijat mezi dolnorakouské zemské stavy (1809) a na základě odkazu umělecké i finanční pozůstalosti po hraběti Josefu Brigidovi Joanneu ve Štýrském Hradci rovněž mezi štýrské zemské stavy (1818).

Byl ženatý, z manželství se narodili čtyři synové. Nejstarší Franz Xaver Karl H. (* 22. 4. 1796, † 5. 3. 1881) byl právník, národohospodář, vrchní finanční rada a dolnorakouský vládní sekretář, předseda a ředitel vídeňských dobročinných ústavů, rektor univerzity ve Vídni (1845/46), děkan tamní filozofické fakulty (1839) a stejné fakulty univerzity ve Štýrském Hradci (1836/37). Zdědil panství Nexing a Staré Brno (které 1843 prodal). Syn Karl H. (H.-Plächel, * 1798), právník, pracoval jako ředitel kanceláře univerzity ve Vídni, 1836 koupil panství Hetzendorf (dnes součást vídeňské čtvrti Meidling) a zdědil Würnitz. Třetí syn Wilhelm H. (1801–1857) působil jako rada dvorské válečné rady a posléze ministerstva války. Josef (* 1807) se prosadil jako hospodářský inspektor několika panství v Rakousích. Všichni H. synové se stali členy řady dobročinných spolků a vědeckých, zemědělských a vlastivědných společností v monarchii.

D: výběr: Aufruf an meine Mitbürger zur Vereinigung gegen den eindringenden Holzmangel, Wien 1805; Die Landwirtschaft des österreichischen Kaiserthumes, tamtéž 1808; Die Landwirtschaft des österreichischen Kaiserthums 1–5, tamtéž 1808–35 (4–5 = Der Weinbau des österreichischen Kaiserthums 1–2, 1821, 1835); Unterricht in der Obstbaumzucht für Landleute, Ofen 1810; Anleitung den Seidenbau im Freyen zu betreiben und mit der üblichen Seidenraupen-Zucht im Zimmer in eine sehr nützliche Verbindung zu bringen, Wien 1815; Ueber die Mittel, durch welche die, dem Leben der Menschen gefährliche kohlensaure Luft unschädlich gemacht, aus den Kellern ganz entfernt werden kann, tamtéž 1825; Unterricht im Seidenbau, tamtéž 1829; Weinbau. Nach den zwölf Monaten des Jahres in zwölf Abtheilungen vorgetragen, tamtéž 1831; Über die Mittel, die Futtererzeugung in Österr. unter der Enns zu vermehren, 1831; Bemerkungen auf einer Reise von Wien nach Paris, im Jahre 1831, Wien 1832–1834; Die merkwürdigeren Begebenheiten meines Lebens, tamtéž 1838; Einige Bemerkungen über Viehseuchen und Krankheiten der Haustiere, tamtéž 1839; Unterricht im Seidenbaue, tamtéž 1839.

L: J. S. Ebersberg, Der Studierende auf gutem Weg zum Ziele, Wien 1833, s. 250–255; Oesterreichische National-Encyklopädie oder alphabetische Darlegung der wissenswürdigsten Eigenthümlichkeiten des österreichischen Kaiserthumes 2, tamtéž 1835, s. 540–541; 6, tamtéž 1837, s. 478; G. Wolny, Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert 2/2, Brünner Kreis, 1837, s. 113–133; J. von Schreibers, Darstellung der Gründung und Entwicklung der k. k. Landwirthschafts-Gesellschaft in Wien…, tamtéž 1857, s. 6–7, 76–77; Wurzbach 8, s. 232–236; RSN 3, s. 708; Ch. d’Elvert, Geschichte der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde mit Rücksicht auf die bezüglichen Cultur-Verhältnisse Mährens und Österr. Schlesiens 2, 1870, s. 198–203; H. von Kadich – C. Blažek, Der mährische Adel, Nürnberg 1899, s. 44, tab. 32; J. E. Kirnbauer von Erzstätt, Niederösterreichischer Adel 1, tamtéž 1909, s. 179, tab. 85; ÖBL 2, s. 250–251; H. Kallbrunner, Der Väter Saat. Die österreichische Landwirtschaftsgesellschaft von 1807 bis 1938, Wien 1963, s. 16–17; BL 1, s. 580; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1, 2008, s. 341.

P: Österreichisches Staatsarchiv Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Adelsakten–Hofkanzleiadelsakten, rytířský stav s přídomkem Edler von a erbem, Wien 17. 7. 1808.

Jiří Brňovják