Biografický slovník
HEJZLAR Gabriel 1.9.1894-17.3.1972: Porovnání verzí
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.9.1894 | | datum narození = 1.9.1894 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Náchod |
| datum úmrtí = 17.3.1972 | | datum úmrtí = 17.3.1972 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| − | | povolání = 52- Archeolog | + | | povolání = 52- Archeolog<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 437-438 |
| + | }} | ||
| + | '''HEJZLAR, Gabriel''', ''* 1. 9. 1894 Náchod, † 17. 3. 1972 Brno, archeolog, filolog, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové (1906–14) se zapsal na klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze | ||
| + | (PhDr. 1921). Až do 1945 vyučoval latinu a řečtinu na gymnáziích v Lučenci, Trnavě, Praze a na několika gymnáziích v Brně. | ||
| + | 1934 se habilitoval pro klasickou archeologii u prof. Vladimíra | ||
| + | Groha a Františka Novotného na Filozofické fakultě MU. Tam | ||
| + | byl 1945 jmenován profesorem a ředitelem nově založeného | ||
| + | samostatného semináře klasické archeologie, v němž působil až | ||
| + | do odchodu do důchodu 1965. Rozšiřoval knihovnu, dal zhotovit galerii odlitků antických plastik, doplnit sbírku diapozitivů, mincí a kopií antických artefaktů s některými unikátními archeologickými exponáty (kolekci původně vlastnil prof. Josef | ||
| + | Dell, specialista na rekonstrukce antických staveb, vyučující dějiny architektury, architektonické kreslení a malířské techniky | ||
| + | na Německé vysoké škole technické v Brně). | ||
| + | |||
| + | Hluboký zájem o antickou kulturu H. motivoval k častým | ||
| + | pobytům v Řecku a v Itálii, kde se seznámil s památkami | ||
| + | v muzeích i s archeologickými výzkumy, které už od dvacátých | ||
| + | let 20. století sledoval a o nichž publikoval shrnující články. | ||
| + | Specializoval se na hmotné doklady života v antickém Řecku | ||
| + | a Římě, zvláště na architekturu. V habilitačním spisu ''Obytný a obchodní dům v Ostii'' (1933) srovnával tamní obytné domy | ||
| + | se stavbami podobného typu v Římě a Pompejích. Publikoval obsáhlou stať o Horatiově vile na římském venkově nebo | ||
| + | článek o císařských forech v Římě. Na vztah antické poezie | ||
| + | a výtvarného umění se zaměřil ve studii ''Vliv Ovidiových Metamorfós na výtvarné umění'', pojednal o antických památkách ve | ||
| + | sbírkách Rudolfa II. Více než čtyři desítky převážně materiálových příspěvků věnoval řecké plastice, antickým ilustracím a karikatuře, portrétu nebo uměleckému řemeslu, antickému tanečnímu umění a jeho odrazu ve tvorbě tanečnice Isadory | ||
| + | Duncanové. Pro středoškolské a vysokoškolské studenty přepracoval starší příručky Tomáše Šíleného ''Život v antickém Řecku'' (1947) a | ||
| + | Vladimíra Groha ''Život v antickém Římě'' (1967), popsal a interpretoval v obsáhlém studijním textu rovněž | ||
| + | etruskou výtvarnou kulturu. | ||
| + | |||
| + | Byl členem Moravského archeologického klubu (od 1958 | ||
| + | předseda) a Jednoty klasických filologů. 1924 se oženil s Otýlií Saarovou (1885–1924), profesorkou reálného gymnázia | ||
| + | v Praze. Druhé manželství uzavřel 1932 s Marií Vaisovou, roz. | ||
| + | Povolnou (1896–1974), učitelkou na odborných školách pro | ||
| + | ženská povolání. Obě manželství zůstala bezdětná. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Horatiova vila, in: Listy filologické 62, 1935, s. 501–507, 509–515; První křesťanská obec v Evropě, in: Řád. Revue pro kulturu a život 8, 1942, s. 190–193; Antický tanec, in: Věda a život 9, 1943, s. 281–291; Vladimír | ||
| + | Groh, in: ČMM 66, 1946, s. 108–115; Císařská fora v Římě, in: Listy filologické 74, 1950, s. 309–316; Několik řeckých portrétů z V. století před n. l., | ||
| + | in: SPFFBU, E 5, 1956, s. 115–135; Kykladský idol, in: tamtéž E 6, 1957, | ||
| + | s. 102–114; Bruchstück einer römischen Wasserleitungsröhre, in: tamtéž E 9, | ||
| + | 1960, s. 93–104; Zwei rhodische Henkelfragmente, in: tamtéž E 10, 1961, | ||
| + | s. 147–154; Dvě antiky z Rudolfových sbírek, in: tamtéž F 10, 1961, s. 113 | ||
| + | až 134; Řecký sarkofág ze sbírek Rudolfa II., in: tamtéž F 13, 1964, s. 7–14; | ||
| + | Lukánský krátér, in: SPFFBU, E 14, 1969, s. 87–93; Etruskové a jejich výtvarná práce, 1969. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' rmp (= R. M. Pernička), Jubileum prof. H., in: Archeologické rozhledy 6, | ||
| + | 1954, s. 811; O. Pelikán, In memoriam G. H. (1894–1972), in: SPFFBU, | ||
| + | E 17, 1972, s. 135–136; M. Pardyová, Vzpomínka na profesora G. H., in: Pravěk 2, 1992, s. 380; ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 442; SČVU 3, s. 124; Sklenář, | ||
| + | s. 214–215; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401–402 (s dalším dílem a literaturou); https://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 23. 9. 2019); | ||
| + | https://cs.isabart.org/person/25434 (stav k 20. 11. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv MU, Brno, osobní fond. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/0b71569a-abdc-47d9-8ccb-baf984cfe6de Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Lenka Kudělková | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:52- Archeolog]] | [[Kategorie:52- Archeolog]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| + | |||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Náchod]] |
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
Aktuální verze z 13. 3. 2022, 18:21
| Gabriel HEJZLAR | |
 | |
| Narození | 1.9.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Náchod |
| Úmrtí | 17.3.1972 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
52- Archeolog 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 437-438 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58102 |
HEJZLAR, Gabriel, * 1. 9. 1894 Náchod, † 17. 3. 1972 Brno, archeolog, filolog, pedagog
Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové (1906–14) se zapsal na klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze (PhDr. 1921). Až do 1945 vyučoval latinu a řečtinu na gymnáziích v Lučenci, Trnavě, Praze a na několika gymnáziích v Brně. 1934 se habilitoval pro klasickou archeologii u prof. Vladimíra Groha a Františka Novotného na Filozofické fakultě MU. Tam byl 1945 jmenován profesorem a ředitelem nově založeného samostatného semináře klasické archeologie, v němž působil až do odchodu do důchodu 1965. Rozšiřoval knihovnu, dal zhotovit galerii odlitků antických plastik, doplnit sbírku diapozitivů, mincí a kopií antických artefaktů s některými unikátními archeologickými exponáty (kolekci původně vlastnil prof. Josef Dell, specialista na rekonstrukce antických staveb, vyučující dějiny architektury, architektonické kreslení a malířské techniky na Německé vysoké škole technické v Brně).
Hluboký zájem o antickou kulturu H. motivoval k častým pobytům v Řecku a v Itálii, kde se seznámil s památkami v muzeích i s archeologickými výzkumy, které už od dvacátých let 20. století sledoval a o nichž publikoval shrnující články. Specializoval se na hmotné doklady života v antickém Řecku a Římě, zvláště na architekturu. V habilitačním spisu Obytný a obchodní dům v Ostii (1933) srovnával tamní obytné domy se stavbami podobného typu v Římě a Pompejích. Publikoval obsáhlou stať o Horatiově vile na římském venkově nebo článek o císařských forech v Římě. Na vztah antické poezie a výtvarného umění se zaměřil ve studii Vliv Ovidiových Metamorfós na výtvarné umění, pojednal o antických památkách ve sbírkách Rudolfa II. Více než čtyři desítky převážně materiálových příspěvků věnoval řecké plastice, antickým ilustracím a karikatuře, portrétu nebo uměleckému řemeslu, antickému tanečnímu umění a jeho odrazu ve tvorbě tanečnice Isadory Duncanové. Pro středoškolské a vysokoškolské studenty přepracoval starší příručky Tomáše Šíleného Život v antickém Řecku (1947) a Vladimíra Groha Život v antickém Římě (1967), popsal a interpretoval v obsáhlém studijním textu rovněž etruskou výtvarnou kulturu.
Byl členem Moravského archeologického klubu (od 1958 předseda) a Jednoty klasických filologů. 1924 se oženil s Otýlií Saarovou (1885–1924), profesorkou reálného gymnázia v Praze. Druhé manželství uzavřel 1932 s Marií Vaisovou, roz. Povolnou (1896–1974), učitelkou na odborných školách pro ženská povolání. Obě manželství zůstala bezdětná.
D: Horatiova vila, in: Listy filologické 62, 1935, s. 501–507, 509–515; První křesťanská obec v Evropě, in: Řád. Revue pro kulturu a život 8, 1942, s. 190–193; Antický tanec, in: Věda a život 9, 1943, s. 281–291; Vladimír Groh, in: ČMM 66, 1946, s. 108–115; Císařská fora v Římě, in: Listy filologické 74, 1950, s. 309–316; Několik řeckých portrétů z V. století před n. l., in: SPFFBU, E 5, 1956, s. 115–135; Kykladský idol, in: tamtéž E 6, 1957, s. 102–114; Bruchstück einer römischen Wasserleitungsröhre, in: tamtéž E 9, 1960, s. 93–104; Zwei rhodische Henkelfragmente, in: tamtéž E 10, 1961, s. 147–154; Dvě antiky z Rudolfových sbírek, in: tamtéž F 10, 1961, s. 113 až 134; Řecký sarkofág ze sbírek Rudolfa II., in: tamtéž F 13, 1964, s. 7–14; Lukánský krátér, in: SPFFBU, E 14, 1969, s. 87–93; Etruskové a jejich výtvarná práce, 1969.
L: rmp (= R. M. Pernička), Jubileum prof. H., in: Archeologické rozhledy 6, 1954, s. 811; O. Pelikán, In memoriam G. H. (1894–1972), in: SPFFBU, E 17, 1972, s. 135–136; M. Pardyová, Vzpomínka na profesora G. H., in: Pravěk 2, 1992, s. 380; ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 442; SČVU 3, s. 124; Sklenář, s. 214–215; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401–402 (s dalším dílem a literaturou); https://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 23. 9. 2019); https://cs.isabart.org/person/25434 (stav k 20. 11. 2019).
P: Archiv MU, Brno, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Kudělková
