Biografický slovník
HELLER Bedřich 14.9.1906-30.7.1983: Porovnání verzí
(HELLER_Bedřich_14.9.1906-30.7.1983) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 30.7.1983 | | datum úmrtí = 30.7.1983 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />2- Fyzik |
| − | 2- Fyzik | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451-452 |
| + | }} | ||
| + | '''HELLER, Bedřich''', ''* 14. 9. 1906 Praha, † 30. 7. 1983 Praha, elektrotechnik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na reálce (1923) vystudoval Vysokou školu strojní a elektroinženýrskou ČVUT v Praze (Ing. 1928). 1930–40 | ||
| + | pracoval v podniku ČKD Vysočany jako návrhář elektrických | ||
| + | strojů a transformátorů vysokého napětí. 1941 odešel do Sovětského svazu. Koncem druhé světové války sloužil ve Svobodově 1. československém armádním sboru. 1945 se vrátil do vlasti a nastoupil jako vedoucí výzkumného oddělení ministerstva průmyslu. 1947–53 stál v čele resortního Výzkumného | ||
| + | ústavu silnoproudé elektrotechniky. Poté řídil více než dvacet | ||
| + | let nově založený Ústav pro elektrotechniku ČSAV. 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV; 1955 vědeckým | ||
| + | tajemníkem technické sekce ČSAV. Jako externista vyučoval | ||
| + | teoretickou elektrotechniku na ČVUT, 1956 získal vědeckou | ||
| + | hodnost doktora technických věd, 1960 byl jmenován profesorem a byl zvolen akademikem ČSAV. Stal se členem prezidia | ||
| + | ČSAV, členem vědeckého kolegia energetiky a členem ústředního výboru VTS. 1967/68 působil jako hostující profesor na | ||
| + | University of Colorado v USA. Předsedal komisi pro transformátory v mezinárodní technicko-vědecké organizaci pro výměnu informací mezi odborníky v oblasti přenosu a dodávky elektrické energie (Conseil international des grands réseaux | ||
| + | électriques, CIGRE) se sídlem v Paříži. Polytechnika v Lodži | ||
| + | mu udělila čestný doktorát. | ||
| + | |||
| + | Je autorem a spoluautorem odborných studií z oblasti teoretické elektrotechniky a elektrických strojů. H. práce měly ve své | ||
| + | době význam pro rozvoj silnoproudé elektrotechniky, objevily | ||
| + | se v cizojazyčných verzích a H. je přednesl na řadě zahraničních konferencí. Spolupracoval s průmyslovými podniky na | ||
| + | návrzích velkých transformátorů, jednotné řady asynchronních motorů ad. Získal třináct patentů. | ||
| + | |||
| + | Za publikaci ''Rázové jevy v elektrických strojích'' obdržel 1954 | ||
| + | Státní cenu II. stupně, dvakrát se stal laureátem Státní ceny | ||
| + | Klementa Gottwalda, a to za soubor prací o výzkumu magnetického pole, zkratových sil a přídavných ztrát elektrických | ||
| + | točivých strojů a transformátorů; 1966 dostal stříbrnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, 1972 Řád práce, 1976 | ||
| + | zlatou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo a zlatou Felberovu | ||
| + | medaili I. stupně. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Rázové jevy v elektrických strojích (s A. Veverkou), 1953; Stati ze | ||
| + | silnoproudé elektrotechniky (s týmž); Elektrická pevnost, 1957; Přídavná | ||
| + | pole, síly a ztráty v asynchronním stroji (s V. Hamatou), 1961; Harmonic field | ||
| + | effects in induction machines (s týmž), 1977; Surge phenomena in electrical | ||
| + | machines (s A. Veverkou), 1968; Obecné řešení dynamiky synchronních motorů, 1984. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 443; Věstník ČSAV 76, 1967, č. 6, s. 773; 86, | ||
| + | 1977, č. 1, s. 2; 92, 1983, č. 6, s. 372–373. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT, Praha, studijní programy 1960–1976; sbírka biografických | ||
| + | dokumentů. | ||
| + | |||
| + | Eva Boháčová | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
Aktuální verze z 21. 3. 2022, 17:08
| Bedřich HELLER | |
 | |
| Narození | 14.9.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.7.1983 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 2- Fyzik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451-452 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48638 |
HELLER, Bedřich, * 14. 9. 1906 Praha, † 30. 7. 1983 Praha, elektrotechnik, pedagog
Po maturitě na reálce (1923) vystudoval Vysokou školu strojní a elektroinženýrskou ČVUT v Praze (Ing. 1928). 1930–40 pracoval v podniku ČKD Vysočany jako návrhář elektrických strojů a transformátorů vysokého napětí. 1941 odešel do Sovětského svazu. Koncem druhé světové války sloužil ve Svobodově 1. československém armádním sboru. 1945 se vrátil do vlasti a nastoupil jako vedoucí výzkumného oddělení ministerstva průmyslu. 1947–53 stál v čele resortního Výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky. Poté řídil více než dvacet let nově založený Ústav pro elektrotechniku ČSAV. 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV; 1955 vědeckým tajemníkem technické sekce ČSAV. Jako externista vyučoval teoretickou elektrotechniku na ČVUT, 1956 získal vědeckou hodnost doktora technických věd, 1960 byl jmenován profesorem a byl zvolen akademikem ČSAV. Stal se členem prezidia ČSAV, členem vědeckého kolegia energetiky a členem ústředního výboru VTS. 1967/68 působil jako hostující profesor na University of Colorado v USA. Předsedal komisi pro transformátory v mezinárodní technicko-vědecké organizaci pro výměnu informací mezi odborníky v oblasti přenosu a dodávky elektrické energie (Conseil international des grands réseaux électriques, CIGRE) se sídlem v Paříži. Polytechnika v Lodži mu udělila čestný doktorát.
Je autorem a spoluautorem odborných studií z oblasti teoretické elektrotechniky a elektrických strojů. H. práce měly ve své době význam pro rozvoj silnoproudé elektrotechniky, objevily se v cizojazyčných verzích a H. je přednesl na řadě zahraničních konferencí. Spolupracoval s průmyslovými podniky na návrzích velkých transformátorů, jednotné řady asynchronních motorů ad. Získal třináct patentů.
Za publikaci Rázové jevy v elektrických strojích obdržel 1954 Státní cenu II. stupně, dvakrát se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, a to za soubor prací o výzkumu magnetického pole, zkratových sil a přídavných ztrát elektrických točivých strojů a transformátorů; 1966 dostal stříbrnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, 1972 Řád práce, 1976 zlatou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo a zlatou Felberovu medaili I. stupně.
D: výběr: Rázové jevy v elektrických strojích (s A. Veverkou), 1953; Stati ze silnoproudé elektrotechniky (s týmž); Elektrická pevnost, 1957; Přídavná pole, síly a ztráty v asynchronním stroji (s V. Hamatou), 1961; Harmonic field effects in induction machines (s týmž), 1977; Surge phenomena in electrical machines (s A. Veverkou), 1968; Obecné řešení dynamiky synchronních motorů, 1984.
L: ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 443; Věstník ČSAV 76, 1967, č. 6, s. 773; 86, 1977, č. 1, s. 2; 92, 1983, č. 6, s. 372–373.
P: Archiv ČVUT, Praha, studijní programy 1960–1976; sbírka biografických dokumentů.
Eva Boháčová
