Biografický slovník
HELLER Bedřich 16.6.1879-26.4.1960: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 16.6.1879 | | datum narození = 16.6.1879 | ||
| místo narození = Kovač (u Jičína) | | místo narození = Kovač (u Jičína) | ||
| − | | datum úmrtí = 1960 | + | | datum úmrtí = 26.4.1960 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Švýcarsko |
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | | povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451 |
| + | }} | ||
| + | '''HELLER, Bedřich''' ''(též Fritz), * 16. 6. 1879 Kovač (u Jičína), † 26. 4. 1960 Švýcarsko, chemik, sklářský podnikatel'' | ||
| + | |||
| + | Otec Markus H. (1841–1906) vlastnil cukrovar. S manželkou | ||
| + | Julií, roz. Kahnovou (1837–1919), měl osm dětí. H. maturoval 1898 na vyšší reálce v Litoměřicích, chemii, přírodní vědy a strojní inženýrství absolvoval na Vysoké technické škole v Curychu (Dipl. ing. 1903). Za studií byl asistentem | ||
| + | chemika Georga Lungeho, 1903–04 působil v laboratoři firmy Riebeck’sche Montanwerke AG v Halle (Saale) a podnikl | ||
| + | studijní cestu po západní Evropě a USA. Od 1904 pracoval | ||
| + | na Plzeňsku v Dolových a průmyslových závodech (dříve | ||
| + | J. D. Starck) v Kaznějově. Firma měla další pobočky v Dolním Rychnově na Sokolovsku, Třemošné a Břasích (u Plzně). | ||
| + | H. sestrojil nový typ generátoru pro vytápění sklářských pecí | ||
| + | schopný zplynovat méně kvalitní uhlí, získal patent na dobývání síry z domácích surovin, zejména z uhlí. 1909 se stal technickým, od ledna 1918 generálním ředitelem podniku a poté | ||
| + | přesídlil do Prahy. 1923 složil funkci kvůli rozporům ve vedení | ||
| + | a s vysokým odstupným odešel. | ||
| + | |||
| + | Od 1920 působil jako prezident Hospodářského svazu sklářských průmyslníků v Československé republice (od listopadu | ||
| + | 1938 čestný prezident), tedy klíčová osoba sklářského průmyslu a exportu. Byl také členem výboru Ústředního svazu československých průmyslníků a železničním radou. Méně se dařilo jeho vlastnímu podnikání, 1920 musel uzavřít závody v Oloví | ||
| + | (u Sokolova) a Třemošné. Nadále se věnoval organizační práci | ||
| + | ve svazu sklářských průmyslníků, jako člen správní či dozorčí | ||
| + | rady zasedal ve vedení skláren Fischmann a synové v Teplicích, | ||
| + | Mühlig Union v Řetenicích (Teplice) či v Inwaldově sklárně | ||
| + | v Praze na Zlíchově. Řadil se též k funkcionářům Masarykovy | ||
| + | akademie práce. | ||
| + | |||
| + | Vedle odborných pojednání psal také básně a beletrii. 1904 se | ||
| + | oženil s Tinou, roz. Lenkeovou, s níž měl dvě dcery (po jejich | ||
| + | brzké smrti adoptoval další děvče). V obavách o svůj další osud | ||
| + | se rodina na podzim 1938 vystěhovala do Švýcarska a usadila | ||
| + | se ve Fribourgu. Nacisté zabavili H. majetek v Čechách a Rakousku (Gresten u Amstettenu) z rasových důvodů; jednalo se | ||
| + | nejen o bankovní konta a nemovitosti, cennou knihovnu, ale | ||
| + | také o rozsáhlou kolekci obrazů a prvotisků, jejichž byl H. sběratelem. V rámci vypořádání finančních nároků obětí holocaustu jeho potomci na přelomu tisíciletí usilovali o navrácení | ||
| + | části majetku. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Gedichte, Offenbach am Main 1931; Grestner Idylle, tamtéž 1933; | ||
| + | Erzählung aus Lugano, Berlin 1935. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Album representantů, s. 957; ČsB 1, nestr.; Köpfe, s. 88; P. Kosatík, Bankéř | ||
| + | první republiky. Život dr. Jaroslava Preisse, 1996, s. 176; M. Grisa, Působení | ||
| + | Ing. F. (B.) H. u firmy Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck, a jeho | ||
| + | příjmy, in: Minulostí Západočeského kraje 50, 2015, s. 212–224. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/aae11e77-1a6f-4e91-97ec-52619c993517 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Tomáš Burda | ||
| + | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 62: | ||
[[Kategorie:Kovač]] | [[Kategorie:Kovač]] | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
| + | [[Kategorie:Švýcarsko]] | ||
Aktuální verze z 21. 7. 2022, 13:51
| Bedřich HELLER | |
 | |
| Narození | 16.6.1879 |
|---|---|
| Místo narození | Kovač (u Jičína) |
| Úmrtí | 26.4.1960 |
| Místo úmrtí | Švýcarsko |
| Povolání | 35- Odborník sklářství nebo keramiky |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133577 |
HELLER, Bedřich (též Fritz), * 16. 6. 1879 Kovač (u Jičína), † 26. 4. 1960 Švýcarsko, chemik, sklářský podnikatel
Otec Markus H. (1841–1906) vlastnil cukrovar. S manželkou Julií, roz. Kahnovou (1837–1919), měl osm dětí. H. maturoval 1898 na vyšší reálce v Litoměřicích, chemii, přírodní vědy a strojní inženýrství absolvoval na Vysoké technické škole v Curychu (Dipl. ing. 1903). Za studií byl asistentem chemika Georga Lungeho, 1903–04 působil v laboratoři firmy Riebeck’sche Montanwerke AG v Halle (Saale) a podnikl studijní cestu po západní Evropě a USA. Od 1904 pracoval na Plzeňsku v Dolových a průmyslových závodech (dříve J. D. Starck) v Kaznějově. Firma měla další pobočky v Dolním Rychnově na Sokolovsku, Třemošné a Břasích (u Plzně). H. sestrojil nový typ generátoru pro vytápění sklářských pecí schopný zplynovat méně kvalitní uhlí, získal patent na dobývání síry z domácích surovin, zejména z uhlí. 1909 se stal technickým, od ledna 1918 generálním ředitelem podniku a poté přesídlil do Prahy. 1923 složil funkci kvůli rozporům ve vedení a s vysokým odstupným odešel.
Od 1920 působil jako prezident Hospodářského svazu sklářských průmyslníků v Československé republice (od listopadu 1938 čestný prezident), tedy klíčová osoba sklářského průmyslu a exportu. Byl také členem výboru Ústředního svazu československých průmyslníků a železničním radou. Méně se dařilo jeho vlastnímu podnikání, 1920 musel uzavřít závody v Oloví (u Sokolova) a Třemošné. Nadále se věnoval organizační práci ve svazu sklářských průmyslníků, jako člen správní či dozorčí rady zasedal ve vedení skláren Fischmann a synové v Teplicích, Mühlig Union v Řetenicích (Teplice) či v Inwaldově sklárně v Praze na Zlíchově. Řadil se též k funkcionářům Masarykovy akademie práce.
Vedle odborných pojednání psal také básně a beletrii. 1904 se oženil s Tinou, roz. Lenkeovou, s níž měl dvě dcery (po jejich brzké smrti adoptoval další děvče). V obavách o svůj další osud se rodina na podzim 1938 vystěhovala do Švýcarska a usadila se ve Fribourgu. Nacisté zabavili H. majetek v Čechách a Rakousku (Gresten u Amstettenu) z rasových důvodů; jednalo se nejen o bankovní konta a nemovitosti, cennou knihovnu, ale také o rozsáhlou kolekci obrazů a prvotisků, jejichž byl H. sběratelem. V rámci vypořádání finančních nároků obětí holocaustu jeho potomci na přelomu tisíciletí usilovali o navrácení části majetku.
D: Gedichte, Offenbach am Main 1931; Grestner Idylle, tamtéž 1933; Erzählung aus Lugano, Berlin 1935.
L: Album representantů, s. 957; ČsB 1, nestr.; Köpfe, s. 88; P. Kosatík, Bankéř první republiky. Život dr. Jaroslava Preisse, 1996, s. 176; M. Grisa, Působení Ing. F. (B.) H. u firmy Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck, a jeho příjmy, in: Minulostí Západočeského kraje 50, 2015, s. 212–224.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda
