Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HELLER Jakob Moises ?1760-7.11.1815

{{Infobox - osoba
| jméno = Jakob Moises HELLER
| obrázek = No male portrait.png
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = ?1760
| místo narození = Kynšperk nad Ohří 
| datum úmrtí = 7.11.1815
| místo úmrtí = Brno
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = HÄLLER
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu<br />
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 453-454
}}
'''HELLER, Jakob Moises''' ''(též HÄLLER), * kolem 1760 Kynšperk nad Ohří, † 7. 11. 1815 Brno, manufakturní podnikatel''

Syn nájemce palírny Moisese Löbla Löwyho. Od dvanácti 
let pobýval v Sasku, kde se seznámil s výrobou jemné vlněné 
látky (cajku), po návratu domů si v Kynšperku se svým zámožným švagrem Aronem Austerlitzem najali obratné saské 
tkalce a provozovali tkalcovství. Výrobky nakupovali také od 
okolních tkalců, barvili je, apretovali a řadu let prodávali na 
trzích v Plzni, Brně a ve Vídni. Za pobytu ve slezské Vratislavi se H. seznámil s výrobou pálenky a rosolky. 1784 převzal 
nájem palírny na Moravě na císařském panství v Hodoníně. 
V okolí si pronajal také pozemky a na tamní písčité půdě začal 
pěstovat brambory. K  téže činnosti podněcoval místní poddané, levně jim prodával sadbu nebo ji chudým daroval (jeho 
dobročinnost vůči obyvatelům města po požáru 1794 potvrdila obecní rada v Hodoníně). Aby se mohl zdržovat v Brně, 
kde se zajímal o výrobu vlněného sukna, jemného i pevného 
(kazimíru), si 1795 pronajal (se svolením zemského gubernia 
a c. k. generálního zemského velitelství) tavernu na Špilberku, 
kde mohl obchodovat s vlastní pálenkou. Sám bydlel na tehdejším předměstí Nové Sady.

Znalosti z  vlnařské výroby uplatnil ve spolupráci s  brněnským soukenickým mistrem Franzem Titzem. Ten měl sice 
živnostenské oprávnění k  výrobě, chyběl mu však kapitál k osamostatnění, proto většinou pracoval za mzdu pro druhé 
výrobce. Na předměstí Křídlovice mohl Titz díky H. financím vyrábět jemná sukna a kazimír na několika stavech. H. se 
tak stal prvním židovským vlnařským podnikatelem v Brně, 
který současně v okolí zajišťoval obživu dvěma stům domácích přadlen vlny. Titze však na základě udání jiných soukeníků začaly vyšetřovat úřady, že kryje H. židovské podnikání. 
Od 1797 měl H. zakázáno obchodovat se suknem, které pro 
něj podle smlouvy vyráběl Titz (nadále si měl sukno výrobce 
prodávat sám, čehož však nebyl schopen, neboť mu scházel 
jak kapitál, tak obchodní kontakty). 1802 H. proto požádal gubernium o udělení továrního oprávnění na své jméno. 
K žádosti uvedl své znalosti a zkušenosti i to, že je vynálezcem 
valchy poháněné koňskou silou, která není závislá na vodě 
a v Brně byla již úspěšně vyzkoušena. Jeho finanční zajištění 
dosvědčovalo nejen vybudování podniku v Křídlovicích, ale 
také jeho roční daně ve výši tři sta zlatých. V obšírné žádosti 
uváděl rovněž vlastní zásluhy, aby dokázal, že předsudky připisované jeho souvěrcům (prospěchářství, touha po penězích 
a lichvářství) v jeho případě neplatí. Odvolával se také na znění §10 tolerančního patentu pro židy na Moravě, který od 
1782 zaručoval stejné podmínky pro podnikání vyznavačům 
židovského náboženství i křesťanům, i na §11, který židům 
poskytoval možnost zakládat s  pomocí státu manufaktury 
a továrny. Jeho žádost byla 1803 zamítnuta s odůvodněním, 
že toleranční patent se vztahuje jen na moravské židy, kdežto 
on přísluší do Čech, a  také proto, že podle nejvyššího rozhodnutí z roku 1801 bylo v Brně – až na výjimky – zakázáno 
zřizování dalších továren. I proto, že nebyl řádně vyučen, mu 
bylo doporučeno, aby po skončení pronájmu taverny (1804) 
založil svůj podnik v Čechách, kam patří. H. se odvolal do 
Vídně ke dvorské komoře, následovalo rozsáhlé šetření a 1804 
jeho odvolání uspělo. Podle guberniálního dekretu mohl 
firmu nadále provozovat a  užívat názvu Jacob Hällerische 
k. k. priv. Feintuchfabrik. Svůj majetek odkázal synovci Jakobu H. z Kynšperka, který měl pod stejným názvem v podnikání pokračovat. 

H. se stal mecenášem brněnské Všeobecné nemocnice, založil 
nadaci ve výši dvaceti osmi tisíc zlatých, z nichž jí měly plynout úroky. Po bitvě u Aspern (1809) se věnoval péči o zraněné vojáky a finančně přispěl na zkrášlení vrchu Františkov 
(Franzensberg) v Brně.

'''L:''' J. Janák, Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, 
in: Moravský historický sborník, A. Verbík – K. Blažek (eds.), 1986, s. 209; 
týž, Auspitz a Häller – úspěšná a neúspěšná židovská podnikatelská rodina, 
in: XXVI. Mikulovské sympozium 2000. Moravští Židé v rakousko-uherské 
monarchii (1780–1918), 24. – 25. října 2000, E. Kordiovský et al. (eds.), 
2003, s. 77–89.

'''P:''' MZA, Brno, fond B 14 Místodržitelství st., kart. 2104.

Bohumír Smutný

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]

[[Kategorie:1760]]
[[Kategorie:Kynšperk nad Ohří]]
[[Kategorie:1815]]
[[Kategorie:Brno]]