Biografický slovník
HERČÍK Ferdinand 6.1.1861-26.8.1923: Porovnání verzí
(HERČÍK_Ferdinand_6.1.1861-26.8.1923) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.1.1861 | | datum narození = 6.1.1861 | ||
| − | | místo narození = Třeboň | + | | místo narození = Třeboň |
| datum úmrtí = 26.8.1923 | | datum úmrtí = 26.8.1923 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| − | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />74- Architekt<br />61- Pedagog |
| − | 74- Architekt | + | |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 504 |
| + | }} | ||
| + | '''HERČÍK, Ferdinand''', ''* 6. 1. 1861 Třeboň, † 26. 8. 1923 Brno, architekt, malíř, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn Anny, dcery schwarzenberského právního adjunkta | ||
| + | Ferdinanda Lanny. Otec Josef H. byl respicientem finanční stráže ve Věličce v Polsku a s Annou se oženil až 1870. | ||
| + | Po maturitě na reálce v Kutné Hoře se H. 1880 zapsal na | ||
| + | odbor architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Praze. | ||
| + | Od 1885 pracoval v ateliéru svého učitele prof. Josefa Schulze. | ||
| + | 1889 pokračoval na AVU v Praze u prof. Maxmiliana Pirnera, od 1893 u prof. Vojtěcha Hynaise a prof. Václava Brožíka. 1899 získal Hlávkovo stipendium pro pobyt v Paříži, kde se stal žákem malíře Jeana-Leona Gérôma, učitele na École | ||
| + | des Beaux-Arts (Škola krásných umění). Po návratu byl 1900 | ||
| + | pověřen výzdobou hlavního schodiště v nové budově Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Velká a úspěšně dokončená zakázka – šest nástěnných maleb zachycujících alegorie zlatnictví, grafiky, kovářství, keramiky, kamenictví a sklenářství (1900–04) – ovlivnila jeho další kariéru. 1903 se oženil | ||
| + | s Marií Mandlovou, v manželství se narodili synové Ferdinand | ||
| + | (1905–1966) a Vojtěch (1907–1961). Roku 1905 byl jmenován mimořádným profesorem technického kreslení na ČVŠT | ||
| + | v Brně, kam nastoupil po zemřelém Felixi Jeneweinovi a kde | ||
| + | působil až do smrti. 1907/08 byl děkanem odboru stavebního | ||
| + | inženýrství. 1910 jmenován řádným profesorem figurálního | ||
| + | a stavitelského technického kreslení a malování podle živého modelu a nauky o tvarech architektonických. 1911 byla | ||
| + | škola přejmenována na c. k. českou vysokou školu technickou Františka Josefa I. v Brně, jejímž pedagogickým sborem | ||
| + | byl H. vyzván, aby namaloval monumentální panovníkův | ||
| + | portrét (dnes uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně). | ||
| + | Na škole H. vyučoval od 1905/06 technické kreslení na odboru stavebního inženýrství, jednalo se o kreslení podle sádrových modelů, malbu akvarelem a skicování. Cvičení probíhalo | ||
| + | i v exteriérech, kde se studenti učili kreslení a skicování podle | ||
| + | přírodních a stavebních objektů. 1906/07 přednášel předmět | ||
| + | architektonické tvary, od 1908/09 kreslení a malování dle živého modelu. Spolu s Karlem Hugem Kepkou stál u zrodu | ||
| + | nového odboru architektury a pozemního stavitelství, který | ||
| + | vznikl 1919 a jehož se stal 1922/23 děkanem. Na odboru architektury vyučoval v prvním ročníku figurální kreslení, na | ||
| + | odboru stavebního a kulturního inženýrství stavitelské kreslení. | ||
| + | |||
| + | H. jako figurální malíř portrétoval osobnosti divadelního | ||
| + | a uměleckého světa, kolegy a členy rodiny. Věnoval se také krajinomalbě. Třebaže ho zajímaly nové umělecké proudy a několikrát se pokusil vnést jejich impulsy do své tvorby (volně malovaná podobizna ''Hoch ve žlutém klobouku''), nepřestal být | ||
| + | umělcem především střízlivě věcným, i když schopným jisté lehkosti a graciéznosti. | ||
| + | |||
| + | H. 1901–05 předsedal Jednotě umělců výtvarných v Praze, 1906 Klubu přátel umění v Brně. Byl členem české sekce c. k. zkušební komise pro uchazeče k oprávnění civilního inženýra architektury a pozemních staveb při brněnském místodržitelství. Na světové výstavě v Paříži (1900) získal ocenění | ||
| + | za portrét J. Reinsberga. 1924 mu ČVŠT v Brně uspořádala | ||
| + | výstavu ke stému výročí narození, 1961 ho připomněl Dům | ||
| + | umění výstavou celoživotního díla. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: olejomalby a kresby: Dívka v růžovém šatě, 1894; Portrét dámy v životní velikosti, 1894; Portrét M. Laudové-Hořicové, 1895; Pohled na Prahu z Hradčan, asi 1896; Žena s červeným vějířem, 1899; Dáma v šedém, 1899; | ||
| + | Hlava Pařížanky, 1899; Prof. J. Reinsberger, před 1900; Seňor Sarabia, 1905; | ||
| + | Seňorita Sarabia, 1905; Dominikánské nám. v Brně, asi 1907; Z jevanských | ||
| + | lesů, 1907; Muž s plnovousem, 1909; Podobizna umělcovy matky, 1912 (kresba a olej); Rybník v podvečer, 1913; Pohled do Veveří ulice, 1915; Žena v lese, | ||
| + | 1915; Vlastní podobizna v ateliéru, 1915; Hoch ve žlutém klobouku, 1916; | ||
| + | nedatovaná díla: portréty K. Zahradníka, A. Smrčka, pí. Voitlové, F. F. Šamberka, J. Vrchlického, V. Dyka, R. Kříženeckého; alegorie Vanitas, Interieur | ||
| + | chrámu sv. Víta. Texty: Architektonické tvarosloví. Příručka k přednáškám, | ||
| + | 1920. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 11, s. 158; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1091; Toman 1, s. 322; I. Zhoř, | ||
| + | Akademický malíř F. H. 100. výročí narození (katalog výstavy), 1961; A. Blatná – J. Dobšíčková – M. Kotačka – G. Pavlišová – R. Vágner, Profesoři VUT | ||
| + | v Brně 1899 –1918, 2019, s. 50–53;encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 9. 2020). | ||
| + | |||
| + | Lenka Kudělková | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| Řádka 23: | Řádka 69: | ||
[[Kategorie:Třeboň]] | [[Kategorie:Třeboň]] | ||
[[Kategorie:1923]] | [[Kategorie:1923]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 27. 2. 2023, 21:42
| Ferdinand HERČÍK | |
 | |
| Narození | 6.1.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Třeboň |
| Úmrtí | 26.8.1923 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 74- Architekt 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 504 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47258 |
HERČÍK, Ferdinand, * 6. 1. 1861 Třeboň, † 26. 8. 1923 Brno, architekt, malíř, pedagog
Syn Anny, dcery schwarzenberského právního adjunkta Ferdinanda Lanny. Otec Josef H. byl respicientem finanční stráže ve Věličce v Polsku a s Annou se oženil až 1870. Po maturitě na reálce v Kutné Hoře se H. 1880 zapsal na odbor architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Praze. Od 1885 pracoval v ateliéru svého učitele prof. Josefa Schulze. 1889 pokračoval na AVU v Praze u prof. Maxmiliana Pirnera, od 1893 u prof. Vojtěcha Hynaise a prof. Václava Brožíka. 1899 získal Hlávkovo stipendium pro pobyt v Paříži, kde se stal žákem malíře Jeana-Leona Gérôma, učitele na École des Beaux-Arts (Škola krásných umění). Po návratu byl 1900 pověřen výzdobou hlavního schodiště v nové budově Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Velká a úspěšně dokončená zakázka – šest nástěnných maleb zachycujících alegorie zlatnictví, grafiky, kovářství, keramiky, kamenictví a sklenářství (1900–04) – ovlivnila jeho další kariéru. 1903 se oženil s Marií Mandlovou, v manželství se narodili synové Ferdinand (1905–1966) a Vojtěch (1907–1961). Roku 1905 byl jmenován mimořádným profesorem technického kreslení na ČVŠT v Brně, kam nastoupil po zemřelém Felixi Jeneweinovi a kde působil až do smrti. 1907/08 byl děkanem odboru stavebního inženýrství. 1910 jmenován řádným profesorem figurálního a stavitelského technického kreslení a malování podle živého modelu a nauky o tvarech architektonických. 1911 byla škola přejmenována na c. k. českou vysokou školu technickou Františka Josefa I. v Brně, jejímž pedagogickým sborem byl H. vyzván, aby namaloval monumentální panovníkův portrét (dnes uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně). Na škole H. vyučoval od 1905/06 technické kreslení na odboru stavebního inženýrství, jednalo se o kreslení podle sádrových modelů, malbu akvarelem a skicování. Cvičení probíhalo i v exteriérech, kde se studenti učili kreslení a skicování podle přírodních a stavebních objektů. 1906/07 přednášel předmět architektonické tvary, od 1908/09 kreslení a malování dle živého modelu. Spolu s Karlem Hugem Kepkou stál u zrodu nového odboru architektury a pozemního stavitelství, který vznikl 1919 a jehož se stal 1922/23 děkanem. Na odboru architektury vyučoval v prvním ročníku figurální kreslení, na odboru stavebního a kulturního inženýrství stavitelské kreslení.
H. jako figurální malíř portrétoval osobnosti divadelního a uměleckého světa, kolegy a členy rodiny. Věnoval se také krajinomalbě. Třebaže ho zajímaly nové umělecké proudy a několikrát se pokusil vnést jejich impulsy do své tvorby (volně malovaná podobizna Hoch ve žlutém klobouku), nepřestal být umělcem především střízlivě věcným, i když schopným jisté lehkosti a graciéznosti.
H. 1901–05 předsedal Jednotě umělců výtvarných v Praze, 1906 Klubu přátel umění v Brně. Byl členem české sekce c. k. zkušební komise pro uchazeče k oprávnění civilního inženýra architektury a pozemních staveb při brněnském místodržitelství. Na světové výstavě v Paříži (1900) získal ocenění za portrét J. Reinsberga. 1924 mu ČVŠT v Brně uspořádala výstavu ke stému výročí narození, 1961 ho připomněl Dům umění výstavou celoživotního díla.
D: výběr: olejomalby a kresby: Dívka v růžovém šatě, 1894; Portrét dámy v životní velikosti, 1894; Portrét M. Laudové-Hořicové, 1895; Pohled na Prahu z Hradčan, asi 1896; Žena s červeným vějířem, 1899; Dáma v šedém, 1899; Hlava Pařížanky, 1899; Prof. J. Reinsberger, před 1900; Seňor Sarabia, 1905; Seňorita Sarabia, 1905; Dominikánské nám. v Brně, asi 1907; Z jevanských lesů, 1907; Muž s plnovousem, 1909; Podobizna umělcovy matky, 1912 (kresba a olej); Rybník v podvečer, 1913; Pohled do Veveří ulice, 1915; Žena v lese, 1915; Vlastní podobizna v ateliéru, 1915; Hoch ve žlutém klobouku, 1916; nedatovaná díla: portréty K. Zahradníka, A. Smrčka, pí. Voitlové, F. F. Šamberka, J. Vrchlického, V. Dyka, R. Kříženeckého; alegorie Vanitas, Interieur chrámu sv. Víta. Texty: Architektonické tvarosloví. Příručka k přednáškám, 1920.
L: OSN 11, s. 158; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1091; Toman 1, s. 322; I. Zhoř, Akademický malíř F. H. 100. výročí narození (katalog výstavy), 1961; A. Blatná – J. Dobšíčková – M. Kotačka – G. Pavlišová – R. Vágner, Profesoři VUT v Brně 1899 –1918, 2019, s. 50–53;encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 9. 2020).
Lenka Kudělková
