Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HERIBAN Josef 23.7.1922-8.9.2007

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef HERIBAN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.7.1922
| místo narození = Trnava (Slovensko)
| datum úmrtí = 8.9.2007
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 78- Hudební interpret
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 512
}}
'''HERIBAN, Josef''', ''* 23. 7. 1922 Trnava (Slovensko), † 8. 9. 2007 Praha, zpěvák''

Vystudoval zpěv (1942–46) v Bratislavě na Hudební a dramatické akademii u prof. Arnolda Flögla, kroměřížského rodáka 
a někdejšího člena pražského Národního divadla. Soukromě 
pokračoval 1944–46 u  profesorky Hudební akademie Anny 
Korínské. 1946–48 se zdokonaloval v Záhřebu u chorvatsko-
-italského pěvce Tina Pattiery a  u  L. Michelové. Už během 
studia se stal 1942 členem sboru Slovenského národního divadla, kde uplatnil svůj baryton i v sólových rolích. Jako „dočasný člen sboru“ byl registrován i v sezoně 1943/44. 1946 
nastoupil jako sólista do pražské Velké opery 5. května. Scéna, 
zřízená 1945 odborovými orgány, hrála v  budově bývalého 
Nového německého divadla (dnes Státní opera). Po necelých 
třech letech byla politickým rozhodnutím od 1. srpna 1948 
zrušena jako samostatná instituce a sloučena se souborem Národního divadla. H. na sebe upozornil již 1954, kdy získal třetí 
cenu v mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara. Vzhledem 
k tehdejší politické situaci však nemohl pomýšlet na mezinárodní kariéru, kterou s sebou ocenění v prestižní soutěži obvykle nese. Zůstal po celý život spojen s Národním divadlem. 
V sezoně 1958/59 současně vystupoval v tehdejším Státním 
divadle Ostrava. Účinkoval v  rozhlasových  hudebních pořadech (např. v operetě I. Dunajevského ''Bílý akát'', 1957). Členem Národního divadla zůstal do 1990. 

H. první působiště, Velká opera 5. května, sdružovala mladé 
umělce. V  čele s  režisérem Václavem Kašlíkem, s  hostujícími výtvarníky (Josef Svoboda, František Tröster), s mladými 
dirigenty (zvl. s Karlem Ančerlem) a vesměs mladými pěvci 
uváděla v moderně pojatých inscenacích české opery i stěžejní francouzský a italský repertoár 19. století, pro který měla 
disponované hlasy. H. dostal největší příležitost jako Rigoletto v titulní roli stejnojmenné Verdiho opery. V Národním 
divadle vystoupil ve více než sto třiceti rolích, z nichž některé 
nastudoval vícekrát. Postavy oper 19. století, optimální pro 
jeho pěvecký typ, hrál v  mnoha reprízách (Eugen Oněgin, 
P. I. Čajkovskij: ''Eugen Oněgin'', v nastudováních 1953, 1960, 
1969; Jiří Germont, G. Verdi: ''La Traviata'', 1948, 1959, 1978; 
''Rigoletto'' 1954, 1962, 1973). Byl obsazován i do menších rolí, 
jichž vytvořil i několik pro jednu operu (v padesátých letech 
M. P. Mussorgskij: ''Boris Godunov'', jako Lovický, Černiakovský a  Ščelkalov; V. Kašlík: ''Krakatit'', jako Anarchista Rosso 
a Inženýr Tomeš, 1966). Podílel se na realizaci děl, jež vešla 
do historie Národního divadla (Obchodník se vzpomínkami, 
Žebrák, B. Martinů: ''Julietta'', 1963; Konstandis, B. Martinů: 
''Řecké pašije'', 1967). Během své pěvecké dráhy natočil řadu gramofonových desek s celými operami nebo se scénami z nich; 
v současnosti jsou opakovaně vydávány. 

'''L:''' HS 1, s. 424; ND a jeho předchůdci, s. 139–140 (se soupisem rolí); Hudební rozhledy 7, 1954, s. 335, 600 (Pražské jaro); Rozhlasová bibliografie 
1957, 1966, s. 89 (Dunajevskij); 40 let ostravského divadla 1919–1959, 1959, 
s. 367; T. Vrbka, Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. 
Opera 1888–2003, 2004, s. 250–285 (Velká opera 5. května); L. Lajcha, Slovenské národné divadlo. Divadlo v rokoch vojny 1939–1945, Bratislava 2000, 
s. 468, 498; http://archiv.narodni-divadlo.cz (se soupisem rolí, foto).

'''P:''' Institut umění – Divadelní ústav, Praha, dokumentace (virtuální studovna).

Jitka Ludvová


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

[[Kategorie:1922]]
[[Kategorie:Trnava]]
[[Kategorie:2007]]
[[Kategorie:Praha]]