HERIBAN Josef 23.7.1922-8.9.2007: Porovnání verzí
(HERIBAN_Josef_23.7.1922-8.9.2007) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.7.1922 | | datum narození = 23.7.1922 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Trnava (Slovensko) |
| datum úmrtí = 8.9.2007 | | datum úmrtí = 8.9.2007 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 512 |
+ | }} | ||
+ | '''HERIBAN, Josef''', ''* 23. 7. 1922 Trnava (Slovensko), † 8. 9. 2007 Praha, zpěvák'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval zpěv (1942–46) v Bratislavě na Hudební a dramatické akademii u prof. Arnolda Flögla, kroměřížského rodáka | ||
+ | a někdejšího člena pražského Národního divadla. Soukromě | ||
+ | pokračoval 1944–46 u profesorky Hudební akademie Anny | ||
+ | Korínské. 1946–48 se zdokonaloval v Záhřebu u chorvatsko- | ||
+ | -italského pěvce Tina Pattiery a u L. Michelové. Už během | ||
+ | studia se stal 1942 členem sboru Slovenského národního divadla, kde uplatnil svůj baryton i v sólových rolích. Jako „dočasný člen sboru“ byl registrován i v sezoně 1943/44. 1946 | ||
+ | nastoupil jako sólista do pražské Velké opery 5. května. Scéna, | ||
+ | zřízená 1945 odborovými orgány, hrála v budově bývalého | ||
+ | Nového německého divadla (dnes Státní opera). Po necelých | ||
+ | třech letech byla politickým rozhodnutím od 1. srpna 1948 | ||
+ | zrušena jako samostatná instituce a sloučena se souborem Národního divadla. H. na sebe upozornil již 1954, kdy získal třetí | ||
+ | cenu v mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara. Vzhledem | ||
+ | k tehdejší politické situaci však nemohl pomýšlet na mezinárodní kariéru, kterou s sebou ocenění v prestižní soutěži obvykle nese. Zůstal po celý život spojen s Národním divadlem. | ||
+ | V sezoně 1958/59 současně vystupoval v tehdejším Státním | ||
+ | divadle Ostrava. Účinkoval v rozhlasových hudebních pořadech (např. v operetě I. Dunajevského ''Bílý akát'', 1957). Členem Národního divadla zůstal do 1990. | ||
+ | |||
+ | H. první působiště, Velká opera 5. května, sdružovala mladé | ||
+ | umělce. V čele s režisérem Václavem Kašlíkem, s hostujícími výtvarníky (Josef Svoboda, František Tröster), s mladými | ||
+ | dirigenty (zvl. s Karlem Ančerlem) a vesměs mladými pěvci | ||
+ | uváděla v moderně pojatých inscenacích české opery i stěžejní francouzský a italský repertoár 19. století, pro který měla | ||
+ | disponované hlasy. H. dostal největší příležitost jako Rigoletto v titulní roli stejnojmenné Verdiho opery. V Národním | ||
+ | divadle vystoupil ve více než sto třiceti rolích, z nichž některé | ||
+ | nastudoval vícekrát. Postavy oper 19. století, optimální pro | ||
+ | jeho pěvecký typ, hrál v mnoha reprízách (Eugen Oněgin, | ||
+ | P. I. Čajkovskij: ''Eugen Oněgin'', v nastudováních 1953, 1960, | ||
+ | 1969; Jiří Germont, G. Verdi: ''La Traviata'', 1948, 1959, 1978; | ||
+ | ''Rigoletto'' 1954, 1962, 1973). Byl obsazován i do menších rolí, | ||
+ | jichž vytvořil i několik pro jednu operu (v padesátých letech | ||
+ | M. P. Mussorgskij: ''Boris Godunov'', jako Lovický, Černiakovský a Ščelkalov; V. Kašlík: ''Krakatit'', jako Anarchista Rosso | ||
+ | a Inženýr Tomeš, 1966). Podílel se na realizaci děl, jež vešla | ||
+ | do historie Národního divadla (Obchodník se vzpomínkami, | ||
+ | Žebrák, B. Martinů: ''Julietta'', 1963; Konstandis, B. Martinů: | ||
+ | ''Řecké pašije'', 1967). Během své pěvecké dráhy natočil řadu gramofonových desek s celými operami nebo se scénami z nich; | ||
+ | v současnosti jsou opakovaně vydávány. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 424; ND a jeho předchůdci, s. 139–140 (se soupisem rolí); Hudební rozhledy 7, 1954, s. 335, 600 (Pražské jaro); Rozhlasová bibliografie | ||
+ | 1957, 1966, s. 89 (Dunajevskij); 40 let ostravského divadla 1919–1959, 1959, | ||
+ | s. 367; T. Vrbka, Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. | ||
+ | Opera 1888–2003, 2004, s. 250–285 (Velká opera 5. května); L. Lajcha, Slovenské národné divadlo. Divadlo v rokoch vojny 1939–1945, Bratislava 2000, | ||
+ | s. 468, 498; http://archiv.narodni-divadlo.cz (se soupisem rolí, foto). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Institut umění – Divadelní ústav, Praha, dokumentace (virtuální studovna). | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1922]] | [[Kategorie:1922]] | ||
+ | [[Kategorie:Trnava]] | ||
[[Kategorie:2007]] | [[Kategorie:2007]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 10:54
Josef HERIBAN | |
Narození | 23.7.1922 |
---|---|
Místo narození | Trnava (Slovensko) |
Úmrtí | 8.9.2007 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 512 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70830 |
HERIBAN, Josef, * 23. 7. 1922 Trnava (Slovensko), † 8. 9. 2007 Praha, zpěvák
Vystudoval zpěv (1942–46) v Bratislavě na Hudební a dramatické akademii u prof. Arnolda Flögla, kroměřížského rodáka a někdejšího člena pražského Národního divadla. Soukromě pokračoval 1944–46 u profesorky Hudební akademie Anny Korínské. 1946–48 se zdokonaloval v Záhřebu u chorvatsko- -italského pěvce Tina Pattiery a u L. Michelové. Už během studia se stal 1942 členem sboru Slovenského národního divadla, kde uplatnil svůj baryton i v sólových rolích. Jako „dočasný člen sboru“ byl registrován i v sezoně 1943/44. 1946 nastoupil jako sólista do pražské Velké opery 5. května. Scéna, zřízená 1945 odborovými orgány, hrála v budově bývalého Nového německého divadla (dnes Státní opera). Po necelých třech letech byla politickým rozhodnutím od 1. srpna 1948 zrušena jako samostatná instituce a sloučena se souborem Národního divadla. H. na sebe upozornil již 1954, kdy získal třetí cenu v mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara. Vzhledem k tehdejší politické situaci však nemohl pomýšlet na mezinárodní kariéru, kterou s sebou ocenění v prestižní soutěži obvykle nese. Zůstal po celý život spojen s Národním divadlem. V sezoně 1958/59 současně vystupoval v tehdejším Státním divadle Ostrava. Účinkoval v rozhlasových hudebních pořadech (např. v operetě I. Dunajevského Bílý akát, 1957). Členem Národního divadla zůstal do 1990.
H. první působiště, Velká opera 5. května, sdružovala mladé umělce. V čele s režisérem Václavem Kašlíkem, s hostujícími výtvarníky (Josef Svoboda, František Tröster), s mladými dirigenty (zvl. s Karlem Ančerlem) a vesměs mladými pěvci uváděla v moderně pojatých inscenacích české opery i stěžejní francouzský a italský repertoár 19. století, pro který měla disponované hlasy. H. dostal největší příležitost jako Rigoletto v titulní roli stejnojmenné Verdiho opery. V Národním divadle vystoupil ve více než sto třiceti rolích, z nichž některé nastudoval vícekrát. Postavy oper 19. století, optimální pro jeho pěvecký typ, hrál v mnoha reprízách (Eugen Oněgin, P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin, v nastudováních 1953, 1960, 1969; Jiří Germont, G. Verdi: La Traviata, 1948, 1959, 1978; Rigoletto 1954, 1962, 1973). Byl obsazován i do menších rolí, jichž vytvořil i několik pro jednu operu (v padesátých letech M. P. Mussorgskij: Boris Godunov, jako Lovický, Černiakovský a Ščelkalov; V. Kašlík: Krakatit, jako Anarchista Rosso a Inženýr Tomeš, 1966). Podílel se na realizaci děl, jež vešla do historie Národního divadla (Obchodník se vzpomínkami, Žebrák, B. Martinů: Julietta, 1963; Konstandis, B. Martinů: Řecké pašije, 1967). Během své pěvecké dráhy natočil řadu gramofonových desek s celými operami nebo se scénami z nich; v současnosti jsou opakovaně vydávány.
L: HS 1, s. 424; ND a jeho předchůdci, s. 139–140 (se soupisem rolí); Hudební rozhledy 7, 1954, s. 335, 600 (Pražské jaro); Rozhlasová bibliografie 1957, 1966, s. 89 (Dunajevskij); 40 let ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 367; T. Vrbka, Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. Opera 1888–2003, 2004, s. 250–285 (Velká opera 5. května); L. Lajcha, Slovenské národné divadlo. Divadlo v rokoch vojny 1939–1945, Bratislava 2000, s. 468, 498; http://archiv.narodni-divadlo.cz (se soupisem rolí, foto).
P: Institut umění – Divadelní ústav, Praha, dokumentace (virtuální studovna).
Jitka Ludvová