Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HERITES František 27.2.1851-19.1.1929

{{Infobox - osoba
| jméno = František HERITES
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.2.1851
| místo narození = Voňany
| datum úmrtí = 19.1.1929
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />16- Farmakolog nebo farmaceut
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 516
}}
'''HERITES, František''', ''* 27. 2. 1851 Vodňany, † 19. 1. 1929 Praha, spisovatel''

Třetí z deseti dětí lékárníka Antonína Karla H., který byl šestnáct let starostou Vodňan, a jeho ženy Anny, roz. Sehnalové. 
1869 maturoval na gymnáziu v Písku, kde navázal přátelství 
s  pozdějšími spisovateli Otakarem Mokrým a  Josefem Holečkem. 1871 spoluredigoval studentský almanach ''Anemonky''. Na otcovo přání studoval 1870–72 farmacii na univerzitě v Praze, školu dokončil ve Štýrském Hradci (PhMgr.), kde začal praktikovat. Později pracoval v Rožnově pod Radhoštěm, 
Netolicích a  v  Praze. Po smrti otce převzal 1883 rodinnou 
lékárnu. Zasedal v  obecním zastupitelstvu za mladočeskou 
stranu, 1892–96 byl starostou Vodňan a jednatelem Národní jednoty pošumavské. Město napojil na železnici, inicioval 
založení městské galerie a zahájil novogotickou přestavbu farního kostela Narození Panny Marie za účasti pražských přátel, 
architekta Josefa Mockera a malíře Mikoláše Alše. K jeho širokému přátelskému okruhu patřili Josef Václav Sládek či Julius 
Zeyer, který se na H. výzvu po smrti své matky a roztrpčen 
literárním nezdarem 1887 odstěhoval do Vodňan (do Prahy 
se vrátil 1899). Ve Vodňanech se k H. přátelsky přimkl také 
Otokar Mokrý, který tam působil jako notář, do města zajížděl 
též Jaroslav Vrchlický. Společně tvořili jádro literární skupiny 
lumírovců. 1896 musel H. kvůli zadlužení prodat dům a lékárnu na náměstí, odstěhoval se do nájemního bytu na Novém 
Městě pražském. Pracoval jako revizor účtů, od 1897 sekretář 
Lékárnického grémia až do 1925, kdy byl penzionován.

H. často cestoval. 1883 putoval s  Mokrým a  Holečkem po 
Slovensku, 1875 navštívil Itálii, 1885 Dalmácii, 1893 s rodinou Světovou výstavu v Chicagu. Tam se setkal s Antonínem 
Dvořákem a  přivezl do Evropy pro berlínského nakladatele 
Simrocka některé Dvořákovy rukopisy, včetně partitury ''Symfonie č. 9 e moll Z  Nového světa''. Jako novinář pracoval rok 
v Argentině. 1896 znovu zajel do USA, 1902 se spisovatelskou 
delegací do Paříže.

Jako redaktor se 1896–99 uplatnil v ''Časopisu českých lékárníků'', 1903–14 v literárním časopisu ''Máj'', současně pracoval 
ve vedení nakladatelství stejnojmenného spolku spisovatelů. 
Fejetony a žánrovými povídkami přispíval do periodik Lumír, 
''Květy'', od 1880 do ''Národních listů'', později do ''Zlaté Prahy'', 
''Máje'', ''Ruchu'', ''Švandy dudáka'', ''Světozoru'' aj. Byl členem Svatoboru, Umělecké besedy, od 1912 České akademie věd a umění 
(vykonával také funkci jejího sekretáře a od 1924 jednatele její 
IV. třídy). 1925 podstoupil nezdařenou oční operaci, po níž 
oslepl. V závěru života se o něj starala dcera Božena. Pohřben 
byl v rodišti.

Síla literárního díla H. je v drobné próze, maloměstském obrázku, causerii, fejetonu. Psal lidovou přístupnou formou, ve 
své době byl hojně čten. Od 1869 uveřejňoval v časopisech 
básně a překlady. První soubory drobných próz byly významné zejména tematicky (''Arabesky a  kresby'' 1–2, 1880–1883; 
''Z mého herbáře'', 1882). Sociální kriticismus čerpal z důvěrné 
znalosti maloměstského prostředí (''Za dědictvím'', 1883; ''Maloměstské humoresky'' 1–2, 1885–1886; ''Psáno pod čarou'', 1885). 
Jeho nejživější prózou je novela ''Tajemství strýce Josefa'' (1885). 
Pokusy o  společenský román neuspěly (''Jan Přibyl'', ''Křemen a  hlína'', ''Pozlátko'' aj.), stejně jako tvorba pro divadlo, z  níž 
byla vydána pouze drobná deklamovánka ''Stařeček'' v souboru 
J. Švába-Malostranského ''Malá antologie vybraných deklamací''
[1905]. Postupně u H. i v drobném žánru začala převažovat 
popisnost a stereotyp. Nový tón přinesly fejetony z výpravy do 
zámoří ''Amerika a jiné črty z cest'' (1913). H. se pokusil o dobrodružnou četbu pro mládež z amerického prostředí ''Román kapitána Hartise'' (1910) a ''Bratři Hartisovi'' (1913). Literární a dokumentární cenu neztratily ''Vodňanské vzpomínky'' (1904) 
na jeho literární přátele Zeyera a Mokrého.

Oženil se 1880 s Marií, roz. Martanovou. Dcera Marie (1881 
až 1970), provd. Kohnová, byla houslistka, dcera Božena 
(1883–1963) se stala středoškolskou profesorkou češtiny 
a francouzštiny a literární historičkou. Jeho prasynovcem byl 
básník Jan Skácel (1922–1989). 

'''L:''' výběr: OSN 11, s. 171; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1093; F. Matoušek, 
F. H., 1911; Přátelé Zeyer a H. Vzájemná korespondence z let 1880–1900, 
B. Heritesová (ed.), 1941; Kunc 1, s. 225–228; Čeští spisovatelé 19. století, 
1971, s. 62–63; LČL 2/1, s. 153–155 (se soupisem díla a další literaturou); 
Slezsko 12, s. 21; ČAVU, s. 137; K. Pavlíčková, Vodňanská léta F. H., 2006; 
Vodňanské paměti a vzpomínky F. H., J. Louženský (ed.), 2009; cs.wikipedia.
org (s bibliografií a další literaturou, stav k 20. 3. 2020); M. Kuna, Reflexe 
osobnosti a díla. Lexikon osob, 2017, s. 201.

'''P:''' LA PNP, Praha, fond F. H. (inventář J. Wagner, 1975); fond Božena Heritesová.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/362c9564-0f13-4b7c-83fe-3a2f21f0f37e Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera 

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]]

[[Kategorie:1851]]
[[Kategorie:Vodňany]]
[[Kategorie:1929]]
[[Kategorie:Praha]]