Biografický slovník
HERRMANN Emil 6.6.1841-3.11.1892: Porovnání verzí
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 539 |
| + | }} | ||
| + | '''HERRMANN, Emil''' ''(pseud. E. H. Sokolský), * 6. 6. 1841 Hradec Králové, † 3. 11. 1892 Praha, právník, spisovatel, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Syn Františka Xavera H. a Kateřiny, roz. Pospíšilové. Bratr | ||
| + | Gustava Vratislava H. (1839–1873) a Ignáta H. (1854–1935). | ||
| + | Na počátku padesátých let 19. století žil v USA, kde se jeho | ||
| + | otec snažil prosadit jako mlynář. H. absolvoval gymnázium | ||
| + | v Mladé Boleslavi a Hradci Králové. 1860 začal studovat práva | ||
| + | na pražské univerzitě. Protože rodina nebyla s to vydržovat jej | ||
| + | na studiích, pracoval jako korektor deníku ''Národ'' a překládal | ||
| + | z němčiny, polštiny a francouzštiny. Přeložil např. díla německého spisovatele a pedagoga Heinricha Zschokkeho a bajky | ||
| + | Jeana de La Fontaina (''Bajky Lafonténovy'', 1875). Některé | ||
| + | překlady vyšly pod pseudonymem E. H. Sokolský. H. obdržel 1869 doktorát práv, 1876 si otevřel advokátní kancelář | ||
| + | v Praze. Účastnil se veřejného života. Působil např. ve správní radě První občanské záložny a Živnostenské banky, ve výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního | ||
| + | divadla či zkušební komise pro kandidáty advokacie. Byl členem Sokola. Měl kladný vztah k literatuře; bratra Ignáta seznámil s Janem Nerudou. Napsal několik prací s právnickou | ||
| + | tematikou; největší ohlas zaznamenalo pojednání ''O směnkách'' | ||
| + | (1. vyd. 1871), několikrát vydané ještě za H. života. Stal se | ||
| + | uznávaným advokátem a vlastencem. V sedmdesátých letech | ||
| + | 19. století zastával funkci jednatele Národního klubu. Byl pohřben v Praze na Vyšehradě, 1936 byly jeho ostatky exhumovány a zpopelněny v krematoriu v Praze-Strašnicích. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Kurzgefasste Wechsellehre für Haus und Schule, 1873; Kapesní kalendář českých právníků, 1876. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 11, s. 209; MSN 3, s. 161; KSN 5, s. 109; nekrology, in: Světozor 26, 1892, č. 52, s. 622–623; Národní listy 4. 11. 1892, s. 2; Zlatá Praha 9, 1892, č. 52, s. 619; cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav | ||
| + | k 3. 11. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Praha – Nové Město, Kostel P. Marie Sněžné, matrika zemř. 1866–1900, sign. PMS Z4, fol. 220. | ||
| + | |||
| + | Josef Šrámek | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 11:36
| Emil HERRMANN | |
 | |
| Narození | 6.6.1841 |
|---|---|
| Místo narození | Hradec Králové |
| Úmrtí | 3.11.1892 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 44- Právník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 539 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47297 |
HERRMANN, Emil (pseud. E. H. Sokolský), * 6. 6. 1841 Hradec Králové, † 3. 11. 1892 Praha, právník, spisovatel, překladatel
Syn Františka Xavera H. a Kateřiny, roz. Pospíšilové. Bratr Gustava Vratislava H. (1839–1873) a Ignáta H. (1854–1935). Na počátku padesátých let 19. století žil v USA, kde se jeho otec snažil prosadit jako mlynář. H. absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Hradci Králové. 1860 začal studovat práva na pražské univerzitě. Protože rodina nebyla s to vydržovat jej na studiích, pracoval jako korektor deníku Národ a překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Přeložil např. díla německého spisovatele a pedagoga Heinricha Zschokkeho a bajky Jeana de La Fontaina (Bajky Lafonténovy, 1875). Některé překlady vyšly pod pseudonymem E. H. Sokolský. H. obdržel 1869 doktorát práv, 1876 si otevřel advokátní kancelář v Praze. Účastnil se veřejného života. Působil např. ve správní radě První občanské záložny a Živnostenské banky, ve výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla či zkušební komise pro kandidáty advokacie. Byl členem Sokola. Měl kladný vztah k literatuře; bratra Ignáta seznámil s Janem Nerudou. Napsal několik prací s právnickou tematikou; největší ohlas zaznamenalo pojednání O směnkách (1. vyd. 1871), několikrát vydané ještě za H. života. Stal se uznávaným advokátem a vlastencem. V sedmdesátých letech 19. století zastával funkci jednatele Národního klubu. Byl pohřben v Praze na Vyšehradě, 1936 byly jeho ostatky exhumovány a zpopelněny v krematoriu v Praze-Strašnicích.
D: výběr: Kurzgefasste Wechsellehre für Haus und Schule, 1873; Kapesní kalendář českých právníků, 1876.
L: OSN 11, s. 209; MSN 3, s. 161; KSN 5, s. 109; nekrology, in: Světozor 26, 1892, č. 52, s. 622–623; Národní listy 4. 11. 1892, s. 2; Zlatá Praha 9, 1892, č. 52, s. 619; cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 3. 11. 2020).
P: AHMP, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Praha – Nové Město, Kostel P. Marie Sněžné, matrika zemř. 1866–1900, sign. PMS Z4, fol. 220.
Josef Šrámek
