Biografický slovník
HEYDUK Bedřich 28.2.1832-7.7.1890: Porovnání verzí
(HEYDUK_Bedřich_1832-1890) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Bedřich HEYDUK | | jméno = Bedřich HEYDUK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1832 | + | | datum narození = 28.2.1832 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/) |
| − | | datum úmrtí = 1890 | + | | datum úmrtí = 7.7.1890 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = u Vladivostoku (Rusko) |
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik | | povolání = 19- Ekonom nebo statistik | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 574-575 |
| + | }} | ||
| + | '''HEYDUK, Bedřich''' (též Gejduk, Hejduk, Fjodor Ivanovič), * 28. 2. 1832 Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/), † 7. 7. 1890 u Vladivostoku (Rusko), | ||
| + | národohospodář, agronom | ||
| + | |||
| + | Narodil se jako čtvrté ze šesti dětí truhláře Jana H. a Františky, roz. Čejkové; bratr básníka Adolfa H. (1835–1923). | ||
| + | Navštěvoval německou reálku v Poličce, 1850 maturoval | ||
| + | v Praze. Na pražské technice studoval lesní inženýrství. Začínal jako hospodářský adjunkt na statcích knížete Ferdinanda Kinského, nedlouho byl úředníkem katastru v Uhrách, | ||
| + | 1861–70 tajemníkem Hospodářského spolku pro pražský | ||
| + | kraj. 1861–64 vydával s chemikem a později také švagrem | ||
| + | Josefem Kučerou ze Skutče týdeník ''Pokrok hospodářský''. Politicky se orientoval na mladočechy kolem Julia Grégra. Vydal | ||
| + | řadu národohospodářských příruček: ''Hospodářské účty 1–4'' | ||
| + | (1862–1864), ''Hospodářský katechismus'' (1863), ''Poznámky k hospodářským tabulkám 1–2'' (1862–1863), ''O mrvě'' (1863). | ||
| + | Roku 1864 odjel s rodinou v doprovodu hraběte de Carièra | ||
| + | do Ruska, aby jako správce pečoval o jeho velkostatek v charkovské gubernii. Záhy začal také odborně publikovat a přednášet agronomii na charkovské univerzitě. 1868 H. přijel na | ||
| + | Kavkaz, kde se stal správcem statků velkoknížete Michaila | ||
| + | Nikolajeviče, usadil se tam a na přidělené půdě založil vlastní | ||
| + | vzorové hospodářství (chutor Gajduk). V Černomoří začal | ||
| + | organizovat českou kolonizaci (obce Glebovka, Kyrilovka, | ||
| + | Vladimirovka, Metodějovka ad.). Krajané se tam stěhovali | ||
| + | především z jižních Čech a z orlického podhůří. H. v okolí | ||
| + | Novorossijska podporoval pěstování tabáku, zvelebil sadařství, | ||
| + | a hlavně zakládal vinice v okolí Abrau-Drjuso, klimaticky | ||
| + | ideální oblasti pro révu. Její sazenice přivezl z Německa. V Černomoří se dosud produkují kvalitní šumivá vína. H. vydával | ||
| + | také ''Seľsko-chozjastvennyj vestnik''. Ruská vláda ho 1881 vyslala | ||
| + | do Itálie, Španělska, Francie, Německa a Rakousko-Uherska, aby studoval prostředky a metody proti chorobám vinné | ||
| + | révy. Do oblasti přijel i J. Kučera, který v okolí Novorossijska objevil zásoby kvalitního vápence vhodného k výrobě | ||
| + | cementu, a měl zakladatelský podíl na vybudování prosperující cementárny. | ||
| + | |||
| + | H. byl jmenován 1888 státním hospodářským poradcem v oblasti východní Sibiře. Během pobytu na Sachalinu však vážně | ||
| + | onemocněl a musel se vrátit na Kavkaz, při zpáteční cestě lodí | ||
| + | podlehl na palubě zápalu plic. Pohřben byl ve Vladivostoku | ||
| + | (hřbitov byl později zrušen a nahrazen parkem). Po jeho smrti převzal místo hlavního agronoma Černomoří syn Jaroslav | ||
| + | (1863–1918), později praporečník České družiny. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 11, s. 263–264; MSN 3, s. 178; MSB 1, s. 208; P. Havránek, Češi na | ||
| + | Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, | ||
| + | č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno), passim | ||
| + | a zvl. s. 30–31; https://www.predhradi.cz/spolky/spolek-pratel-rychmburku/rodaci-a-osoby-vyznamne (stav k 24. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/94f09fbe-16f3-4b23-b633-4fdcd71d692f Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera, Marie Makariusová | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | [[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | ||
[[Kategorie:1832]] | [[Kategorie:1832]] | ||
| + | [[Kategorie:Rychmburk]] | ||
[[Kategorie:1890]] | [[Kategorie:1890]] | ||
| + | [[Kategorie:Vladivostok]] | ||
Verze z 10. 3. 2023, 11:01
| Bedřich HEYDUK | |
 | |
| Narození | 28.2.1832 |
|---|---|
| Místo narození | Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/) |
| Úmrtí | 7.7.1890 |
| Místo úmrtí | u Vladivostoku (Rusko) |
| Povolání | 19- Ekonom nebo statistik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 574-575 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47352 |
HEYDUK, Bedřich (též Gejduk, Hejduk, Fjodor Ivanovič), * 28. 2. 1832 Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/), † 7. 7. 1890 u Vladivostoku (Rusko), národohospodář, agronom
Narodil se jako čtvrté ze šesti dětí truhláře Jana H. a Františky, roz. Čejkové; bratr básníka Adolfa H. (1835–1923). Navštěvoval německou reálku v Poličce, 1850 maturoval v Praze. Na pražské technice studoval lesní inženýrství. Začínal jako hospodářský adjunkt na statcích knížete Ferdinanda Kinského, nedlouho byl úředníkem katastru v Uhrách, 1861–70 tajemníkem Hospodářského spolku pro pražský kraj. 1861–64 vydával s chemikem a později také švagrem Josefem Kučerou ze Skutče týdeník Pokrok hospodářský. Politicky se orientoval na mladočechy kolem Julia Grégra. Vydal řadu národohospodářských příruček: Hospodářské účty 1–4 (1862–1864), Hospodářský katechismus (1863), Poznámky k hospodářským tabulkám 1–2 (1862–1863), O mrvě (1863). Roku 1864 odjel s rodinou v doprovodu hraběte de Carièra do Ruska, aby jako správce pečoval o jeho velkostatek v charkovské gubernii. Záhy začal také odborně publikovat a přednášet agronomii na charkovské univerzitě. 1868 H. přijel na Kavkaz, kde se stal správcem statků velkoknížete Michaila Nikolajeviče, usadil se tam a na přidělené půdě založil vlastní vzorové hospodářství (chutor Gajduk). V Černomoří začal organizovat českou kolonizaci (obce Glebovka, Kyrilovka, Vladimirovka, Metodějovka ad.). Krajané se tam stěhovali především z jižních Čech a z orlického podhůří. H. v okolí Novorossijska podporoval pěstování tabáku, zvelebil sadařství, a hlavně zakládal vinice v okolí Abrau-Drjuso, klimaticky ideální oblasti pro révu. Její sazenice přivezl z Německa. V Černomoří se dosud produkují kvalitní šumivá vína. H. vydával také Seľsko-chozjastvennyj vestnik. Ruská vláda ho 1881 vyslala do Itálie, Španělska, Francie, Německa a Rakousko-Uherska, aby studoval prostředky a metody proti chorobám vinné révy. Do oblasti přijel i J. Kučera, který v okolí Novorossijska objevil zásoby kvalitního vápence vhodného k výrobě cementu, a měl zakladatelský podíl na vybudování prosperující cementárny.
H. byl jmenován 1888 státním hospodářským poradcem v oblasti východní Sibiře. Během pobytu na Sachalinu však vážně onemocněl a musel se vrátit na Kavkaz, při zpáteční cestě lodí podlehl na palubě zápalu plic. Pohřben byl ve Vladivostoku (hřbitov byl později zrušen a nahrazen parkem). Po jeho smrti převzal místo hlavního agronoma Černomoří syn Jaroslav (1863–1918), později praporečník České družiny.
L: OSN 11, s. 263–264; MSN 3, s. 178; MSB 1, s. 208; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno), passim a zvl. s. 30–31; https://www.predhradi.cz/spolky/spolek-pratel-rychmburku/rodaci-a-osoby-vyznamne (stav k 24. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera, Marie Makariusová
