HIRNHEIM Jeroným Jan Filip 17.5.1637-27.8.1679: Porovnání verzí

Z Personal
(HIRNHEIM_Jeroným_17.5.1637-27.6.1679)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Jeroným HIRNHEIM
+
| jméno = Jeroným Jan Filip HIRNHEIM
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 17.5.1637
 
| datum narození = 17.5.1637
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Opava
−
| datum úmrtí = 27.6.1679
+
| datum úmrtí = 27.8.1679
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 56- Filozof
+
| povolání = 56- Filozof<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista
−
49- Náboženský nebo církevní činitel
+
−
50- Náboženský publicista
+
−
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jeroným HIRNHEIM
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616
 +
}}
 +
'''HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip''' ''(též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof''
 +
 
 +
Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval
 +
ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera
 +
a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské
 +
svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670
 +
zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské
 +
koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři.
 +
1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie.
 +
 
 +
H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický)
 +
sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři
 +
(1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu
 +
Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost.
 +
 
 +
Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů
 +
barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly
 +
se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis ''Theologia universalis''. Jeho nejdůležitějším spisem je ''De typho generis humani'' (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář
 +
k tzv. Řeči sv. Norberta (''S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios'', 1676), širšímu publiku latinské meditace na
 +
každý den v roce ''Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae'' (1678), které vyšly také v německém a českém překladu.
 +
 
 +
'''L:''' RSN 3, s. 795; A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de
 +
Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390;
 +
MČE 2, s. 776; NDB 9, s. 204–205; BL 1, s. 631; SČF, s. 177; K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348;
 +
D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů
 +
buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich
 +
založení, 1877, s. 89–93; K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5; U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55,
 +
1979, s. 171–195; S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem
 +
a osvícenstvím, 1997, s. 235–242; R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové
 +
v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28; H. Kuchařová,
 +
Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170; U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes
 +
Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012,
 +
s. 68–95; T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis,
 +
2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha); de.wikipedia.
 +
org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020).
 +
 
 +
Hedvika Kuchařová
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
Řádka 18: Řádka 55:
  
 
[[Kategorie:1637]]
 
[[Kategorie:1637]]
 +
[[Kategorie:Opava]]
 
[[Kategorie:1679]]
 
[[Kategorie:1679]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 18. 3. 2023, 12:20

Jeroným Jan Filip HIRNHEIM
Narození 17.5.1637
Místo narození Opava
Úmrtí 27.8.1679
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48676

HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip (též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof

Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670 zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři. 1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie.

H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický) sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři (1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost.

Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis Theologia universalis. Jeho nejdůležitějším spisem je De typho generis humani (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář k tzv. Řeči sv. Norberta (S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios, 1676), širšímu publiku latinské meditace na každý den v roce Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae (1678), které vyšly také v německém a českém překladu.

L: RSN 3, s. 795; A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390; MČE 2, s. 776; NDB 9, s. 204–205; BL 1, s. 631; SČF, s. 177; K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348; D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich založení, 1877, s. 89–93; K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5; U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55, 1979, s. 171–195; S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, 1997, s. 235–242; R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28; H. Kuchařová, Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170; U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012, s. 68–95; T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis, 2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha); de.wikipedia. org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020).

Hedvika Kuchařová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HIRNHEIM_Jeroným_Jan_Filip_17.5.1637-27.8.1679&oldid=124592“