Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HIRSCH František 14.7.1842-27.7.1926

{{Infobox - osoba
| jméno = František HIRSCH
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 14.7.1842
| místo narození = Číměř (u Jindřichova Hradce)
| datum úmrtí = 27.7.1926
| místo úmrtí = Rokycany
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 618
}}
'''HIRSCH, František''', ''* 14. 7. 1842 Číměř (u Jindřichova Hradce), † 27. 7. 1926 Rokycany, podnikatel v železářském průmyslu''

Pocházel z česko-německého jazykového pomezí. 1856 nastoupil jako praktikant do podniku strýce Ignaze H. v Cerhovicích (u Hořovic), založeného 1842. Ten kromě obchodu s železářským zbožím prodával i koloniální zboží a měl dílnu 
na výrobu hřebíků a cvočků, které rovněž vykupoval od domáckých výrobců. 1864 byl H. strýcem vyslán na zkušenou: 
navštívil Uhry, Halič, alpské země a Balkán, pracoval ve Vídni 
a praktikoval v železářských provozech v Norimberku a Berlíně. Po návratu a po těžké strýcově nemoci převzal 1876 podnik. Díky zavedení hromadné strojní výroby hřebíků, cvočků a zámků rychle expandoval a brzy se stal největším, v podstatě 
monopolním výrobcem žehliček v Rakousku-Uhersku; dodával 
i další kovové zboží (rošty, plotny, dvířka ke kamnům). Firma 
měla zastoupení v Praze, Vídni, Terstu, Budapešti a exportovala 
na Balkán a do Ruska. 1887 koupil H. v Rokycanech bývalou jirchářskou valchu a přenesl do ní výrobu z Cerhovic, kde 
nebylo možno závod rozšířit. Na volných pozemcích zřídil 
slévárnu šedé litiny se zámečnickou dílnou, brusírnou, niklovnou a montovnou. H. postavil další výrobní budovy, a tak postupně vznikla moderní železářská továrna s téměř dvěma sty 
pracovníky. 1892 vyrostla v jejím sousedství i novorenesanční 
rodinná vila zvaná Zámeček, která sloužila jako ředitelství. 
Oženil se s Emilií, roz. Svobodovou (1857–1919), z Kladna, 
manželé měli čtyři děti. Pohřben byl v rodinné hrobce v Rokycanech.

Syn '''František H. ml'''. (* 1. 8. 1877 Cerhovice, † 12. 8. 1959) 
rodinný podnik 1909 převzal. Mimo tradiční žehličky dodával stroje pro metalurgický průmysl a rozšířil slévárenský 
sortiment o svěráky a další zboží. Postavil novou kuplovnu 
a modelárnu. V době krize ve třicátých letech výrobu omezil, 
ale nezastavil, ta fungovala i v období německé okupace. V rodinné firmě pracovali také jeho synové František H. nejml. 
(1912–1988), který po studiu vysoké školy slévárenské v Paříži vedl obchodní oddělení, a Vladimír H. (1918–2010), ten 
se věnoval technickému oddělení. Podnik byl 1948 znárodněn 
a stal se součástí národního podniku Buzuluk Komárov. Kvůli 
nedostatku prostoru na rozvoj byla uzavřena slévárna, výroba 
slévárenských strojů však pokračovala až do 1966. Po 1955 
se závod stal součástí plzeňské Škodovky a vyráběly se v něm 
komponenty pro železniční dopravu. 1992 rodina továrnu získala zpět v restituci a pronajímá ji dalším firmám. 

'''L:''' Myška 1, s. 174; J. Hučka, Z historie Železáren F. H. v Rokycanech, in: 
Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany 11, 1999, s. 28–41; D. Hradilová – R. Křížková Červená, Rodina F. H., rodina podnikatelů v železářském 
průmyslu, in: tamtéž 16, 2004, s. 121–124.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/a622e0cb-2bf3-4319-8dc5-54c557e04788 Bibliografie dějin Českých zemí]     

Tomáš Burda


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]

[[Kategorie:1842]]
[[Kategorie:Čiměř]]
[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Rokycany]]