Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HIRSCH Hans 27.12.1878-20.8.1940

{{Infobox - osoba
| jméno = Hans HIRSCH
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.12.1878
| místo narození = Zwettl (Rakousko)
| datum úmrtí = 20.8.1940
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 53- Historik
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 619-620
}}
'''HIRSCH, Hans''', ''* 27. 12. 1878 Zwettl (Rakousko), † 20. 8. 1940 Vídeň (Rakousko), historik, diplomatik, pedagog''

Maturoval 1897 na gymnáziu ve Wiener Neustadtu; historii 
vystudoval na univerzitě ve Vídni a absolvoval Institut für 
österreichische Geschichtsforschung (Ústav pro rakouský dějezpyt; 1903 Dr.Phil.). V Berlíně se 1903–14 věnoval diplomatice, zpracovával štaufské listiny z 12. století pro rozsáhlou edici 
pramenů německých dějin Monumenta Germaniae Historica. 
1908 se ve Vídni habilitoval pro dějiny středověku a pomocné 
vědy historické a 1913 byl jmenován mimořádným profesorem. Během první světové války sloužil jako důstojník u dělostřelectva. V jejím závěru odešel do Prahy, kam byl povolán jako řádný profesor pražské Německé univerzity; 1924/25 
zvolen děkanem její filozofické fakulty. 1926 odešel jako řádný profesor a nástupce Emila v. Ottenthalse na univerzitu do 
Vídně, H. nástupcem v Praze se stal Theodor Mayer. H. působil ve Vídni do konce života. 1929 vystřídal ve vedení Ústavu 
pro rakouský dějezpyt Oswalda Redlicha, 1936/37 zastával 
úřad děkana filozofické fakulty. 1931 se stal členem rakouské akademie věd, 1938 tajemníkem její filozoficko-historické 
třídy, 1939 vykonával funkci prorektora univerzity ve Vídni. 
Zajímal se o dějiny vrcholného středověku, patřil k jejich vynikajícím znalcům, v pomocných vědách historických, resp. 
diplomatice, navazoval na metody svých předchůdců Theodora v. Sickela a Julia Fickera; vychoval řadu schopných pokračovatelů. Dopisujícím či řádným členem ho jmenovaly pruská a bavorská akademie věd, pražská Gesellschaft zur Förderung 
deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen 
(Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury 
v Čechách) a další evropské instituce.

H. další badatelský zájem směřoval k dějinám středoevropského 
prostoru. Náležel k vyhraněným velkoněmeckým nacionalistům. Po vzniku ČSR podporoval návrh, aby pražská Německá univerzita byla přeložena do města s vyšším zastoupením Němců, např. do Liberce či do Litoměřic. V Liberci se H. připojil k iniciativě E. Gieracha, pod jehož vedením tam 1925 
vznikl Anstalt für sudetendeutsche Heimatforschung (Ústav 
pro sudetoněmecký vlastivědný výzkum), zabývající se široce 
pojatými sudetoněmeckými studiemi. Rok po jeho založení 
však H. odešel do Vídně. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 
požádal o přijetí do NSDAP. Po vypuknutí druhé světové války 
jeho sympatie k nacionálnímu socialismu poněkud ochladly.

'''D:''' výběr: Die Klosterimmunität seit dem Investiturstreit. Untersuchungen 
zur Verfassungsgeschichte des deutschen Reiches und der deutschen Kirche, 
Weimar 1913; Die hohe Gerichtsbarkeit im deutschen Mittelalter, 1922; Zur 
Entwicklung der böhmisch-österreichisch-deutschen Grenze, in: Jahrbuch 
des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1926, s. 1–32; 
Das Recht der Königserhebung durch Kaiser und Papst im hohen Mittelalter, in: Festschrift Ernst Heymann 1, Weimar 1940, s. 209–249; A. Lhotsky, 
Geschichte des Instituts für österreichische Geschichtsforschung, 1954, rejstřík; Geschichte der Prager Universität, in: Bohemia. Jahrbuch des Collegium 
Carolinum 2, München 1961, s. 9–16; Die Geschichte des deutschen Rechtes 
in den böhmischen Ländern, in: tamtéž, s. 17–26; M. Stoy, Das Österreichische Institut für Geschichtsforschung 1929–1945, 2007, rejstřík (recenze: 
K. Hruza, in: hsozkult.de/publicationreview/id/reb-9686, stav k 20. 1. 2021).

'''L:''' NDB 9, s. 215–216; ÖBL 2, s. 329–330 (s bibliografií a další literaturou); 
H. Zatschek, H. H. – Der Gelehrte und sein Werk, in: Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte 4, 1940, č. 2–3, s. 213–216; J. Pfitzner, H. H. als 
Lehrer und Mensch, in: tamtéž 1940/41, Bd. 4, s. 204–212; A. Dopsch, Nachruf. H. H., in: ÖAW Almanach 91, 1941, s. 241–245; E. E. Stengel, H. H. 
Ein Nachruf, in: Deutsches Archiv für Geschichte des Mittelalters 5, 1942, 
s. 178–189; A. Loehr, In memoriam H. H., 1878–1940, Wien 1953; BL 1, 
s. 632; DUK 4, rejstřík; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, 
s. 173; Czeike 3, s. 196; A. H. Zajic, H. H. (1878–1940). Historiker und 
Wissenschaftsorganisator zwischen Urkunden- und Volkstumsforschung, in: 
Österreichische Historiker 1900–1945. Lebensläufe und Karrieren in Österreich, Deutschland und der Tschechoslowakei in wissenschaftsgeschichtlichen 
Porträts 1, K. Hruza (ed.), Wien–Köln–Weimar 2008; s. 307–417; Die „sudetendeutsche Geschichtsschreibung“ 1819–1960, S. Albrecht – J. Malíř – R. Melville (eds.), München 2008, rejstřík a zvl. s. 131–132; P. Kolář, 
Geschichtswissenschaft in Zentraleuropa. Die Universitäten Prag, Wien und Berlin um 1900, 1–2, Berlin 2008, rejstřík a zvl. s. 171–185; M. Josefovičová, 
Německé vědecké instituce v Liberci 1923–1945. Od vlastivědy k nacistickému „bádání o zemi a lidu“, 2014, s. 42 a passim; de.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 20. 1. 2020); http://agso.uni-graz.at/spannkreis/biografien/h/hirsch_hans.html (se soupisem díla, stav k 8. 8. 2020).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/57a27ddc-5e47-4519-8913-08d760b9c381 Bibliografie dějin Českých zemí]     

Marie Makariusová

 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:53- Historik]]

[[Kategorie:1878]]
[[Kategorie:Zwettl]]
[[Kategorie:1940]]
[[Kategorie:Vídeň]]