FLEISSNER Richard 1903–1989

Richard FLEISSNER
Narození	3. 4. 1903
Místo narození	Město Touškov (u Plzně)
Úmrtí	4. 5. 1989
Místo úmrtí	Gräfelfing (u Mnichova, Německo)
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 264
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44955

FLEISSNER, Richard, * 3. 4. 1903 Město Touškov (u Plzně), † 4. 5. 1989 Gräfelfing (u Mnichova, Německo), malíř, grafik, pedagog

Pocházel z rodiny správce soudní kanceláře, 1921 maturoval na reálce v Litoměřicích, 1919–21 navštěvoval soukromé hodiny malby. Na pražské AVU studoval 1921–25 v grafické speciálce A. Brömseho, absolvoval 1926 v ateliéru F. Thieleho. Jako mimořádný posluchač studoval paralelně 1921–25 na Filozofické fakultě Německé univerzity, 1923–25 na německé technice, 1925 získal oprávnění vyučovat na středních školách kreslení, matematiku a geometrii. Už na AVU na sebe upozornil výrazným grafickým talentem, 1922 obdržel druhou, 1923 první cenu žáků Akademie, 1924 stipendium Grand Prix de Rome. Kresby a akvarely tvořil během studijních cest do Itálie, Francie a k Severnímu moři, jedním z jeho životních témat se stala přímořská krajina. V raném grafickém díle F. vstřebával vlivy neosymbolismu, pozdní secese a německého expresionismu. Grafické listy (hlavně suchá jehla, lept, akvatinta) se zabývaly převážně portrétními studiemi a krajinou s dominantou vodního toku (Labe) nebo moře. 1925–27 byl profesorem na reálném gymnáziu v Aši, od 1927 vyučoval na Státní odborné škole pro umělecká řemesla v Jablonci nad Nisou, v témže roce se oženil s jabloneckou rodačkou, malířkou a grafičkou Edith Plischkeovou (1900–1957). Stali se spolu členy skupin Metznerbund a Oktobergruppe, od 1931 byl F. členem Prager Secession. Od konce dvacátých let se vyhraňoval jeho krajinářský zájem; zobrazoval jak krajinu Polabí a Jizerských hor, tak Středomoří a Severního moře. Příznačné bylo emotivní prožívání krajinných motivů, např. snaha o zachycení zamlženosti, využití běloby u světelných krajin z jihu, zadumanost, pochmurnost a evokace chladného vlhka u krajin ze severu. Po 1933 se F. veřejně distancoval od nacistické ideologie, vystavoval v rámci československých expozic 1936 v Benátkách a 1937 v Moskvě a Leningradě. V Jablonci zorganizoval ve vlastní výpravě české představení slovenské pohádky Zlatá nit. V Berlíně 1937 jeho dílo zařadili do kategorie tzv. zvrhlého umění. 1939 bylo na jablonecké škole zrušeno oddělení dekorativní a figurativní malby, které F. založil a vedl, 1941 byl zbaven profesury, vyloučen z umělecké komory a poslán na frontu. Hrozbě válečného soudu za napomáhání nepříteli na konci války unikl. Ač oba manželé jako antifašisté neztratili československé občanství, rozhodli se 1946 odejít do americké zóny v Německu. Odjeli i s majetkem v samostatném železničním vagoně, který jim sloužil na začátku mnichovského pobytu jako obydlí. 1948 byl F. povolán jako profesor nauky o barvě a uměleckých formách a kresbě aktu na obnovenou mnichovskou školu (Deutsche Meisterschule für Mode), odkud odešel 1965 do důchodu. Později se stal ještě docentem na učitelském ústavu (Berufspädagogisches Institut). V padesátých letech navázal na předválečné dílo zprvu v ženském portrétu a aktu. Brzy se soustředil na krajinu, stále více abstrahovanou, geometrizovanou a traktovanou v oddělených barevných plochách. Z konkrétního krajinného motivu vyvodil strukturálně abstraktní tvar, často využil kombinované techniky (akvarelu, křídy, monotypu, rezerváže, koláže). V sedmdesátých letech oživil zaujetí pro severoněmeckou přímořskou krajinu, kde dlouhé mělčiny vod a písků splývají s nebem, kde se setkává světlo a tma, realita a fantazie. Tyto vrcholné F. malby vznikaly z jemné kresby kuličkovým perem a nanášením ofsetové kresebné techniky, teprve dodatečně zbarvované. Po smrti své druhé ženy Inge Kernové († 1980) se F. umělecky odmlčel. Patřil k nejvýznamnějším sudetoněmeckým malířům, jeho výtvarnou pozůstalost uchovává Museum Ostdeutsche Galerie v Řezně a stálá expozice z jeho díla se nachází v Egerländer Kunstgalerie v Marktredwitzu.

L: Toman 1, s. 226; NEČVU 1, s. 183; NEČVUD, s. 208; EBL 1, s. 144; S. Florschütz, R. F., 1991; O. Doskočil, Krajina Litoměřicka a Českého středohoří v proměnách malířských slohů 19. a 20. století, 2000, s. 61–64; J. Strnad, R. F., katalog, 2003; týž, R. F. – navzdory osudu, in: Krkonoše a Jizerské hory 37, 2004, č. 4, s. 32–33; týž, Malíř a grafik R. F., in: Ateliér 17, 2004, č. 3, s. 4.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera