FOLTÝN Ondřej 1723–1792
Ondřej FOLTÝN | |
Narození | 26. 11. 1723 |
---|---|
Místo narození | Staré Město |
Úmrtí | 11. 3. 1792 |
Místo úmrtí | Staré Město |
Povolání | Představitel povstání do r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 299-300 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/84154 |
FOLTÝN, Ondřej (též FOLTHIN, Ondra), * 26. 11. 1723 Staré Město (Karviná), † 11. 3. 1792 Staré Město (Karviná), organizátor selského povstání
Narodil se v chudé venkovské katolické rodině Matěje a Mariny F. Přestože rodiče nebyli v záznamech uvedeni jako sedláci, F. byl již evidován jako sedlák na gruntě čp. 33 a podle soupisu majetku z 1766 patřil k nejzámožnějším ve vsi. 1747 uzavřel sňatek s Evou Heysarovou ze Starého Města, s níž měl devět dětí. Krátce poté co ovdověl, stala se 1778 jeho druhou ženou Eva Vybrancová původem z nedalekých Gołkowic (dnes Polsko). 1780 předal majetek třetímu synu Janovi; v dochované kupní smlouvě si vymínil vybudování malého domku, kde byl následně zapsán jako výminkář, na statku pak jako podruh. V tomto domku žil až do smrti.
F. vešel v povědomí 1766 jako vůdce selského povstání skupiny sedláků, kteří odmítali robotní povinnosti. Na počátku roku se v Horním Slezsku šířily zvěsti o objevu dávno ztraceného patentu císaře Ferdinanda I. z roku 1562, kde byly poddanské povinnosti definovány podstatně mírněji, než jaké platily v polovině 18. století. Poddaní na panstvích rodiny Taaffů (Dětmarovice, Petrovice, Staré Město, Koukolná, Závada) vyslali Matěje Michalce a F., aby získali opis zmíněného patentu. F. se dostal do Vídně, kde se neúspěšně snažil s peticí sedláků z Karvinska vymoci si přijetí u císařovny Marie Terezie. V březnu však byl zatčen za zběhnutí z gruntu a dopraven v poutech nejprve do Opavy a následně do Těšína. V téže době ve Slezsku došlo k povstání, které usilovalo o F. propuštění a snížení robotní zátěže na úroveň císařského patentu z roku 1562. Povstání se rychle šířilo a brzy zachvátilo sto sedmnáct obcí na celém Těšínsku, později i některé vsi na Opavsku a na Moravě. Tehdy na Těšínsko zamířil císař Josef II., který nakázal vůdce rebelantů propustit, F. byl osvobozen v červenci 1766. Znovu putoval s delegací deseti sedláků do Vídně na podzim 1766; jejich stížnosti u vídeňské dvorské kanceláře však nikdo nepřijal a vedoucí kanceláře, hrabě Rudolf Chotek, rozkázal sedláky přísně potrestat. Po návratu na Těšínsko byl F. spolu s ostatními odsouzen na tři roky nucených pevnostních prací v Uhrách. 1768 byl opět zaznamenán na svém gruntu ve Starém Městě. Vystoupení sedláků na Těšínsku a okolních panstvích dalo podnět k rozsáhlému šetření, které iniciovala císařovna Marie Terezie a jež se stalo impulsem k vydání robotního patentu pro Slezsko (1771), který do značné míry splňoval přání povstalců. K menším nepokojům, v nichž se F. opět angažoval, došlo 1784. F. byl opět nakrátko uvězněn a poté ještě vedl spor o grunt s majitelkou panství. Ten mu nakonec odebrán nebyl s odkazem, že na statku již hospodaří syn a F. už pravděpodobně nebude rebelovat.
F. dodnes na Karvinsku žije v lidové tradici jako ochránce práv slabých a utlačovaných. Jeho život byl literárně zpracován (J. F. Karas, Ondra Foltýn. Román z osmnáctého věku, 1924). V řadě článků se jím zabýval etnograf Joža Vochala, k F. odkazu se hlásila také meziválečná agrární strana. V rodišti mu byla 1926 odhalena pamětní deska, jeho jméno nese náměstí; kdysi se po F. jmenoval i divadelní spolek.
L: L. Novák, O. F. a jeho rod na Karvinsku, in: Těšínsko 11, 1960, s. 11–15; Slezsko 9, s. 33–34 (s další literaturou); M. Šmerda – I. Korbelářová, Sociální hnutí na Těšínsku ve 2. polovině 18. století, 1998, rejstřík; M. Šmerda, Život Ondry F., slezského sedláka a statečného člověka. 1723–1792, 2003.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Brzóska