HLADÍK Václav 1868–1913

Václav HLADÍK
Narození	22. 8. 1868
Místo narození	Praha
Úmrtí	29. 4. 1913
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎ Redaktor nebo žurnalista‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 630
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47416

HLADÍK, Václav, * 22. 8. 1868 Praha, † 29. 4. 1913 Praha, novinář, spisovatel

Pocházel ze staroměstské obchodnické rodiny Jana H. a Marie, roz. Nekvasilové. Bratr Jaroslav (1872–1896 Haag /Nizozemsko/) se věnoval překladu, sestra Emilie (* 1874) se provdala za spisovatele Jaroslava Kampera. H. vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii, kde získal dobrou znalost cizích jazyků, pro jeho další život určující. Po krátkém intermezzu v Živnostenské bance se vydal na dráhu novináře. Pracoval nejprve v Národní politice, od 1898 do konce života v Národních listech. Věnoval se zahraniční politice a hojně cestoval. 1899–1906 redigoval časopis Lumír, kde pomohl publikovat nastupující generaci přelomu století. Za svou redakční práci byl však kritizován a vedl časté polemiky, mj. s Františkem Xaverem Šaldou či Viktorem Dykem.

H. patřil k významným průkopníkům česko-francouzských vztahů. Uvedl do některých pařížských salonů české frankofily. V tomto směru je předchůdcem generace Hanuše Jelínka. Z francouzštiny překládal dobově populární autory, ale i Alphonse Daudeta či Guy de Maupassanta. H. je řazen k představitelům pražského románu. Jeho první povídky, ovlivněné naturalismem, se inspirují prostředím, které důvěrně znal. V další tvorbě opakovaně pracoval s novým literárním typem, postavou pražského dandyho a bonvivána. Děj situoval do vysoké společnosti, divadel, dámských budoárů. Do pražského ovzduší projektoval život francouzských salonů a anglických klubů. Podle dobových recenzí tento svět neexistoval, u čtenářů byly však jeho knihy oblíbené i díky ilustracím Artuše Scheinera a Karla Šimůnka. H. je autorem první zasvěcené české knihy o Francii (O současné Francii, 1909). Osobně se angažoval v Mrštíkově kampani za starou Prahu. V Paříži se na přelomu století nakazil syfilidou, bezúspěšně se léčil. Zemřel svobodný, pochován byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

D: Z lepší společnosti, 1892; Z pražského ovzduší, 1894; Třetí láska, 1895; Nový život. Hra o třech jednáních, 1896; Do světa. Praha–Paříž (ed.), 1898; Čeští spisovatelé českým dělníkům národním k 1. Máji 1898 (ed.), 1898; Ze samot a společnosti, 1899; Umělecký význam Luďka Marolda, 1899; Trest, 1901; Vášeň a síla, 1902; Závrať. Drama o třech dějstvích, 1903; Valentinovy ženy, 1905; Evžen Voldan 1, 2, 1905; Dobyvatelé, 1906; Barevné skizzy a malé povídky, 1906; Vlnobití, 1908; Dobyvatelé, 1910; Artuš. Příběhy pražského bonvivána, 1912.

L: LČL 2/1, s. 187–188 (kde další literatura); E. Macek, F. X. Šalda a Hladíkův Lumír, in: Sborník NM 9, řada C, č. 1, 1964, s. 1–40; S. Reznikow, Frankofilství a česká identita. 1848–1914, 2008, s. 379–381; P. Matula, Kapitoly o V. H., 2015 (disertační práce, FF MU, Brno); J. Hnilica, V. H. přímý (a zapomenutý) předchůdce Hanuše Jelínka, in: Sborník NM, řada C, č. 1–2, 2016, s. 59–62.

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Hnilica