HLAVÁČ Roman 1925–1985

Roman HLAVÁČ
Narození	29. 7. 1925
Místo narození	Praha
Úmrtí	7. 5. 1985
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎ Dramaturg, režisér nebo choreograf‎ Televizní pracovník nebo reportér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 642
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48687

HLAVÁČ, Roman, * 29. 7. 1925 Praha, † 7. 5. 1985 Praha, scenárista, dramaturg

Syn filmového scenáristy Josefa H. (1894–1973), autora scénářů ke snímkům Sňatková kancelář (1932), Kdybych byl tátou (1939), Žíznivé mládí (1943), Prstýnek (1944) a Poslední mohykán (1947). Během nacistické okupace se Roman H. jako gymnazista podílel na činnosti odbojové organizace Předvoj, sdružující levicovou, prokomunisticky orientovanou mládež. 1945–48 vystudoval estetiku a slavistiku na Filozofické fakultě UK v Praze, 1945–46 byl odpovědným redaktorem časopisu Student, 1946–48 tajemníkem Filmového uměleckého sboru při Ministerstvu informací. 1948–50 působil jako dramaturg a scenárista Československého státního filmu ve studiu Barrandov. Byl spoluautorem scénářů kriminálního dramatu Dnes o půl jedenácté (1949) a budovatelského filmu Cesta ke štěstí (1951). Absolvoval vojenskou prezenční službu v Československém armádním filmu (1950–51), kde poté jako dramaturg a následně hlavní dramaturg zůstal až do 1968 (od 1955 jako civilní zaměstnanec). Napsal scénáře krátkých a středometrážních dokumentárních a hraných filmů s vojenskou tematikou (Alexandrovci u nás, 1951; Neprojdou, 1952; Československá nemocnice v Koreji, 1955; Modrá a zlatá, 1956; Kyjevská vzpomínka; Dva muži a balon, 1959; Jižní pevnost; Agent K. vypovídá, 1960; Nebylo to v pásmu, 1965; Raport, 1966) i s tematikou civilní (Dopis příteli, 1957). Dále připravil scénáře k dvoudílnému filmu o osvobození Československa Svědectví (1961) a celovečernímu dokumentu Devět kapitol ze starého dějepisu (1969), věnovaného okolnostem rozpadu Rakouska-Uherska a boji legionářů za samostatný stát. Pro barrandovské studio realizoval scénář špionážního snímku Případ Daniela (1964). Od konce padesátých let externě spolupracoval s Československou televizí na dramatizacích literárních látek, 1968 do televize přešel natrvalo. Pracoval jako šéfredaktor literárně-dramatického vysílání (září 1968 – červen 1970), poté jako zástupce šéfredaktora (1970–76) a řadový dramaturg (od 1976). Soustředil se na adaptace děl anglosaské a ruské literatury (A. Polonski: Strach, 1965, znovu pod názvem Doba strachu, 1976; E. Petersová: Smrt a Blažená paní, 1965 a 1980; M. Twain: Dobrodružství Huckleberryho Fina, 1966; A. Maltz: Dlouhý den v krátkém životě, 1960 a 1971; M. Lane: Rozhovor, 1972; R. Serling: Smuteční mše za těžkou váhu, 1973; V. P. Někrasov: Seňka dezertér, 1958; A. P. Čechov: Drama na lovu, 1970; týž, Švédská zápalka, 1982), příležitostně na předlohy německé (H. Kipphardt: Ve věci J. R. Oppenheimera, 1979) a francouzské (P. Kessel: Nepřátelé veřejnosti, 1974). Ve vlastní autorské tvorbě inklinoval k hranému dokumentu a orientaci na sociální problematiku. O historická či biografická fakta se opíraly televizní hry Případ (1968), Zajatec šílenství (1971; pod názvem Zvláštní řízení přepracována pro Národní divadlo, prem. 1986), Svědkové obžaloby (1974), Banální situace (1976), Milostný poločas (1982), Dvě noci s císařem (1984). S režisérem Pavlem Hášou obdržel za inscenaci Svědkové obžaloby Stříbrnou nymfu na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu (1975). Spáchal sebevraždu.

L: ČBS, s. 212; Tomeš 1, s. 463; Knapík, s. 100; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 256; SČS 1, s. 254–255 (též in: http://www.slovnikceskeliteratury.cz, s bibliografií, stav k 8. 4. 2021); https://www.fdb.cz (s biografií a neúplným soupisem scénářů a dramatizací, stav k 8. 4. 2021); J. Jiřiště, Proměny literárně dramatického vysílání Československé televize Praha v období konsolidace, 2012 (bakalářská diplomová práce, Filozofická fakulta UK, Praha); týž, Opožděná procitnutí. Literárně dramatické vysílání Československé televize Praha v období konsolidace, in: Iluminace 25, 2013, č. 2, s. 5–29; R. Kunderová, Česká divadelní kritika počátkem přestavby (1985–1986), in: Divadelní revue 24, 2013, č. 1, s. 48–73.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil