HLAVÁČEK Josef 1894–1962

Josef HLAVÁČEK
Narození	25. 4. 1894
Místo narození	Mladá Boleslav
Úmrtí	19. 6. 1962
Místo úmrtí	Tuchoměřice (u Prahy)
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 645
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76723

HLAVÁČEK, Josef, * 25. 4. 1894 Mladá Boleslav, † 19. 6. 1962 Tuchoměřice (u Prahy), malíř

Po maturitě na reálce v rodišti 1913 byl přijat na pražskou AVU. Pro neshody s Vlaho Bukovacem přestoupil 1916 na českou techniku, na studium architektury, avšak 1917 se vrátil k malířství na AVU. Ve speciálním ateliéru Karla Krattnera se věnoval náboženské malbě, absolvoval 1921. Stal se členem Umělecké besedy, kde se sblížil s Vlastimilem Radou a Vojtěchem Sedláčkem. Vzdal se členství a nevstoupil do žádného výtvarného spolku. Vystavoval s Uměleckou besedou, se Sdružením výtvarníků v Praze a se spolkem Hollar. Vytvářel si vlastní koncepci nového realismu. Přijal některé podněty novosymbolismu, výrazové exprese a malířů Sociální skupiny. Po příkladu Jana Slavíčka se věnoval zejména krajinomalbě; maloval v Orlických horách (Rybná nad Zdobnicí aj.), méně často na Šumavě a v Praze (Vyšehrad, Motol). H. krajinomalby jsou charakteristické čistotou projevu a potemnělou barevností s převahou fialových, zelených a hnědých tónů. Velkou pozornost věnoval ženským aktům, které vynikaly emocí a intenzitou prožitku. Na úrovni dobového standardu zůstaly portréty. Z běžných figurálních kompozic se vymykal civilním pojetím obraz Kristus a cizoložnice (1934). Poněkud bizarně působí H. variace na pohádková a symbolická témata s erotickým podtextem (Rusalka, Šárka, Toman a lesní panna či olejové skici podle balad Karla Jaromíra Erbena). Po 1945 H. upadl do zapomnění.

L: Toman 1, s. 339; SČSVU 3, s. 160; K. Hanf, O malíři J. H., 1934; https://cs.isabart.org/person/35339 (stav k 8. 9. 2021).

Martin Kučera