HLÁSNÝ Karel 1911–1982

Karel HLÁSNÝ
Narození	22. 10. 1911
Místo narození	Bludov (u Šumperka)
Úmrtí	20. 11. 1982
Místo úmrtí	Monterey (Kalifornie, USA)
Povolání	Voják nebo partyzán‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 634-635
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/51758

HLÁSNÝ, Karel, * 22. 10. 1911 Bludov (u Šumperka), † 20. 11. 1982 Monterey (Kalifornie, USA), voják, pedagog, účastník 2. odboje

Vystudoval reálné gymnázium v Šumperku (1929) a Vojenskou akademii v Hranicích (1934). Do března 1939 sloužil v Bratislavě jako řadový voják a posléze důstojník lehkého dělostřelectva československé armády, poté se přesunul do Prahy a zapojil se do protinacistického odboje. V prosinci 1939 uprchl do Francie a stal se velitelem dělostřelecké baterie československých vojenských jednotek formujících se v zahraničí. Po kapitulaci Francie před hitlerovským Německem 1940 byl evakuován do Velké Británie a jmenován velitelem protiletadlové baterie Československé obrněné brigády v hodnosti kapitána. 1942–43 absolvoval paradesantní výcvik ve Skotsku a na vlastní žádost byl 1943 převelen do SSSR. Krátce velel pěší výcvikové rotě v Buzuluku. 1944 vedl výcvik 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR, zároveň se stal náčelníkem jejího štábu a v září 1944 se s ní účastnil karpatsko-dukelské operace. Příslušníci brigády pak byli vysazováni na území Slovenska, aby pomohli Slovenskému národnímu povstání (SNP). H. se tam ocitl v říjnu 1944 v rámci výsadku, v němž byl i generál Rudolf Viest. Po porážce SNP českoslovenští parašutisté přešli na partyzánský způsob boje, H. utrpěl v listopadu 1944 těžké zranění. Tajně byl ošetřen a hospitalizován v nemocnici v Podbrezové, kde zůstal až do osvobození Slovenska na jaře 1945. Konec války strávil v odsunové nemocnici 1. československého armádního sboru.

Roku 1945 byl H. povýšen na podplukovníka. 1945/46 absolvoval studium na Vysoké škole válečné v Praze. Následně zastával funkce podplukovníka generálního štábu Československé armády a náčelníka štábu 1. obrněné divize v Praze- -Smíchově. 1947 byl odvolán, neboť kritizoval poměry v SSSR. Po únoru 1948 přesunut na pozici velitele dělostřeleckého praporu v Karlových Varech, později v Bruntále. V listopadu 1948 ilegálně odešel do SRN, aby unikl zatčení. 1950–52 žil v Austrálii. Vystřídal různá zaměstnání (např. dělník, úředník, účetní na dobytkářské farmě). Přes Havajské ostrovy odcestoval 1952 do USA. Usadil se v kalifornském městě Monterey; 1952–79 působil jako instruktor ve vojenské jazykové škole (Army Language School, Presidio of Monterey, později Defense Language Institute) patřící pod americké ministerstvo obrany (Pentagon). H. vyučoval češtinu a českou vojenskou terminologii. Již 1952 získal americké státní občanství. 1959 za ním přijela jeho snoubenka Eva Marholdová, kterou poznal během druhé světové války na Slovensku, a téhož roku se s ní oženil. V manželství se narodili dva synové. V souvislosti s vycestováním E. Marholdové do USA získala H. ke spolupráci československá rozvědka. Oznámil to však FBI, čímž se stal dvojitým agentem. Československé rozvědce předával jen bezvýznamné informace. Zpravodajská hra, probíhající 1958–61, skončila špionážní aférou, o níž v červnu 1961 informoval americký tisk.

H. obdržel Československý válečný kříž 1939, medaile Za chrabrost a Za zásluhy I. stupně, Řád Slovenského národního povstání I. třídy a Odznak československého partyzána. Byl nositelem britských, francouzských, sovětských, rumunských či jugoslávských vojenských vyznamenání. Člen pobočky Československé Národní rady americké v San Francisku. Hovořil anglicky, německy, francouzsky, rusky a polsky. S vojenskými poctami byl pohřben v Monterey. V Československu byl 1991 rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Jeho životní osudy zachytil třináctý díl dokumentárního cyklu Československo ve zvláštních službách s názvem Srdce do Monterey (Česká televize, 2001, režie V. Hájek). V rodišti byla po něm pojmenována ulice. Synovec MVDr. Josef H., CSc. (* 30. 8. 1946 Velké Losiny /u Šumperka/) je expertem na BSE (nemoc šílených krav).

L: Z. Filip, Cesty hrdinů, 1., in: Vlastivědný sborník Severní Morava 60, 1990, s. 15–34; Slezsko 3, s. 51–52 (se soupisem literatury); K. Pacner, Československo ve zvláštních službách. Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914–1989. Díl IV., 1961–1989, 2002, s. 139–145, 148–152, 291; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 97–98 (se soupisem pramenů a literatury, foto); https://www.infosumperk.cz/dr-cs/830-hlasny-karel-plk-gst.html (foto); https://www.czsk.net/svet/clanky/svet/holasagenthtml.html (foto H. a manželky, stav k 21. 9. 2021); http://www.bse-expert.cz/pdf/Curriculum_vitae_cs.pdf (H. synovec, stav k 21. 9. 2021); cs.wikipedia.org (stav k 21. 9. 2021).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó