HOCHMAN Bohumil 1909–1950

Bohumil HOCHMAN
Narození	19. 2. 1909
Místo narození	Praha
Úmrtí	1. 1. 1950
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Ekonom nebo statistik‎ Pedagog‎ Sochař nebo medailér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 754-755
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42677

HOCHMAN, Bohumil (pův. jm. Hochmann), * 19. 2. 1909 Praha, † 1. 1. 1950 Brno, sochař, právník, pedagog

Syn konzervátora a preparátora zvěře pražského Národního muzea, později Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, po osvobození ředitele brněnských přírodovědeckých laboratoří Bohumila Hochmanna (* 1882, † 13. 7. 1947 Brno) a Marie, roz. Ouřadové, 1945 si počeštil příjmení. Po středoškolských studiích v chorvatském Záhřebu, Roudnici nad Labem a v Brně se 1929 zapsal na Filozofickou a Právnickou fakultu MU v Brně. Přestože byl pro politickou (komunistickou) činnost 1936 vyloučen ze studia, obhájil 1938 doktorát (JUDr.). 1938–39 pracoval jako advokátní koncipient. Jakožto funkcionář Komunistické studentské frakce byl zatčen gestapem v rámci akce Albrecht der Erste 1. 9. 1939, zaměřené proti údajným nepřátelům Říše. Poté byl uvězněn na Špilberku a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, odkud byl 1941 propuštěn. Po osvobození vedl Kulturní sbor města Brna i kulturní radu a průmyslový a živnostenský referát při Zemském národním výboru v Brně. Přispěl ke vzniku továrny zdravotních přístrojů Chirana v Novém Městě na Moravě. Podílel se na organizaci poválečného uměleckého a kulturního života v Brně. Od 1947 vyučoval organizaci průmyslové výroby na brněnské Vysoké škole technické, současně externě přednášel průmyslové právo na Masarykově univerzitě, 1949 byl jmenován řádným profesorem.

H. byl výtvarně nadaný, neměl sice odborné vzdělání, avšak během středoškolských a vysokoškolských studií zvládl základy kresby, malířství a také sochařství, jemuž se soukromě učil u Julia Pelikána. Po návratu z vězení se rozhodl uplatnit jako sochař. Stal se členem Klubu výtvarných umělců Aleš, s nímž od 1941 vystavoval. Jako autodidakt dosáhl vysoké úrovně. Jeho postavení mu umožnilo vyhnout se zavazujícímu vlivu české sochařské tradice, což přispělo k rychlému vyzrání jeho projevu. 1946 podnikl studijní cestu do Francie, 1947 do Itálie. Jako sochař na sebe upozornil portréty spoluvězně redaktora Kocha (1942), paní Dominguezové (1946), malířů Františka Foltýna (1948) a Jaroslava Krále (1949), Vladimíra Iljiče Lenina, Klementa Gottwalda, dále nerealizovaným reliéfem pro Dům umění v Brně (1947). Zúčastnil se několika sochařských soutěží na neralizované památníky padlým, umučeným a Slovenského národního povstání (památníky Rudé armády v Brně, 1945, 1947; památník pro Kounicovy koleje, 1948; památníky ve městech Myjava, 1948; Martin, 1949; Terezín, 1949). Pro Slovanskou zemědělskou výstavu v Praze 1948 vytvořil sochu Slovanská píseň. 1945 zaujal kresbami z koncentračních táborů, které představil v Domě umění na výstavě umělců zemřelých nebo vězněných za okupace. 1946 vydal soubor veršů z let 1933–45 Člověk, když zpívá. Souborná výstava jeho tvorby se konala v Domě umění města Brna (1950). Oženil se 1938 s dámskou krejčovou Stanislavou, roz. Navrkalovou, z Brna-Židenic; manželé měli dva syny a dvě dcery. Pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně. H. díla jsou dnes většinou uložena ve sbírkách Moravské galerie nebo Muzea města Brna. H. jménem byla 1978 pojmenována ulice v Brně-Líšni.

D: výběr: obrazy: Otec J. Ú., 1937; Senoseč; Sokrates; Zátiší s pomeranči, 1942; Portrét syna Petra; Portrét pí Hochmannové; Paganini, 1943; Pohled na Brno; Náves; Akáty, 1944; Charkov; Most a chata u Babic, 1945; Smutná zahrada, 1947; Zpívající kos, 1948; Portrét Dr. Hochmanna, 1949. Drobné sochařské práce: Jáno, portrét syna, 1941; Portrét V., 1942; Otec B. H., 1943; Portrét Vaška D., 1944; Barunka, portrét dcery, 1945; Portrét paní Hochmannové, 1948.

L: Toman 2, s. 764; SČSVU 3, s. 207; NEČVU 1, s. 274; Knapík, s. 103; R. Habřina, Žalm Moravy. Sborník, 1948, s. 85, obr. příloha nestr.; J. B. Svrček, Sochař B. H. Výstavní list Domu umění v Brně, 1950, s. 15–25; M. Menšíková – F. Vašek, 1. září 1939 – akce Albrecht I. v Brně, in: Forum Brunense, 1993, s. 137–146; M. Flodrová – M. Menšíková, Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, s. 74–75, 100; https://encyklopedie.brna.cz (stav k 22. 11. 2021); nekrolog: Lidové noviny 3. 1. 1950.

P: Archiv MU, Brno, fond A1 Rektorát, osobní spis B. H., č. 1257, kart. 59.

Lenka Kudělková