HOHENLOHE-LANGENBURG Maximilian Egon 1897–1968

Maximilian Egon HOHENLOHE-LANGENBURG
Narození	19. 11. 1897
Místo narození	Červený Hrádek (u Jirkova)
Úmrtí	13. 8. 1968
Místo úmrtí	Marbella (Španělsko)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎ Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎ Společnost - ostatní‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 750-751
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/77756

HOHENLOHE-LANGENBURG, Maximilian Egon, * 19. 11. 1897 Červený Hrádek (u Jirkova), † 13. 8. 1968 Marbella (Španělsko), šlechtic, politik

Pocházel z větve německého šlechtického rodu, který 1857 získal díky sňatku zámek Červený Hrádek (u Jirkova). H. byl synem prince Gottfrieda zu H. (1860–1933) a hraběnky Anny, roz. Schönborn-Buchheim (1865–1954). Za první světové války sloužil v c. a k. dragounském pluku č. 6 a dosáhl hodnosti poručíka. Po vzniku ČSR byl degradován na vojína a zbaven šlechtického titulu. 1921 se oženil se španělskou aristokratkou Maríou Piedad de Iturbe (1892–1990), jejíž rodina vlastnila rozsáhlý majetek ve Španělsku a v Mexiku. Manželé měli šest dětí. 1921 H. složil doktorskou zkoušku na Vysoké škole obchodní v Berlíně. 1922 získal lichtenštejnské občanství a s rodinou pobýval střídavě ve Španělsku a v ČSR, kde se jeho otec dlouhodobě stavěl proti pozemkové reformě. H. mu v tom pomáhal díky svým širokým kontaktům a po jeho smrti (1933) přesídlil na Červený Hrádek. Jako přesvědčený monarchista s německým nacionálním cítěním zaujímal k československému státu dlouhodobě odmítavý postoj.

Od 1935 udržoval kontakty s vůdcem SdP Konradem Henleinem, o rok později nabídl své diplomatické služby nacistické bezpečnostní službě (SD). 1937 zprostředkoval první jednání mezi premiérem Milanem Hodžou a Henleinem, kterého se osobně zúčastnil. Jeho veřejná aktivita dosáhla vrcholu 1938, kdy působil jako spojka mezi představiteli SdP a britskými politiky. V červenci jednal s představiteli britského ministerstva zahraničí a hrál důležitou roli při návštěvě mise lorda Waltera Runcimana v Československu: dvě jednání Henleina a Runcimana se odehrála 18. a 28. srpna na Červeném Hrádku. Mnichovskou dohodu v září 1938 H. přivítal, rozpoutání války však již ne – šlo mu primárně o záchranu majetku zkonfiskovaného na základě pozemkové reformy. Od 1940 pobýval střídavě v Sudetech a ve Španělsku, kde oficiálně zastupoval firmy Škoda a Zbrojovka Brno. Nesouhlasil s Hitlerovou válečnou politikou a pokoušel se skrze své kontakty v Německu, Velké Británii a USA neúspěšně zprostředkovat jednání o separátním míru. Před koncem války s rodinou opět uprchl do Španělska; jeho vydání do Československa zamezil španělský vůdce Francisco Franco. Pohřben byl na hřbitově San Bernabé v andaluské Marbelle. Syn Alfonso (1924–2003) se zapojil do podnikání v cestovním ruchu v oblasti Costa del Sol; jeden z vnuků, podnikatel Hubertus von H. (* 1959), reprezentoval Mexiko v lyžování.

L: M. Bečvář, Rodina H.-L. na Červeném Hrádku. Hohenlohové v Čechách, na Moravě a v Rakousku, 2011; L. Höbelt, Prinz Max Egon zu H.-L. (1897–1968). Ein unzeitiger Prophet der West-Bindung, in: A. Hannig – M. Winkelhofer-Thyri, Die Familie H. Eine europäische Dynastie im 19. und 20. Jahrhundert, Köln 2013; T. Kozlová, Max Egon zu H.-L. a Československo, 2016 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha).

Martin Veselý