ČEP Tomáš 1888–1959

Tomáš ČEP
Narození	3. 9. 1888
Místo narození	Želechovice u Uničova
Úmrtí	17. 10. 1959
Místo úmrtí	Leopoldov (Slovensko)
Povolání	Sociolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 580-581
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44666

ČEP, Tomáš (též ČEPP), * 3. 9. 1888 Želechovice u Uničova, † 17. 10. 1959 Leopoldov (Slovensko), sociolog, pedagog, redaktor, odborný spisovatel, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny rolníka. Vzdělával se na gymnáziích v Olomouci a v Místku, kde 1908 maturoval. Dále studoval filozofii a moderní filologii na české filozofické fakultě v Praze, kde byl 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.). Ovlivnili ho hlavně profesoři T. G. Masaryk a J. Polívka. Č. se 1915 oženil v Blížkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou. První světovou válku prožil na bojištích východní a jižní fronty. Poté učil do 1923 češtinu na českém reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích. Odtud odešel na český státní učitelský ústav v Opavě jako profesor češtiny a němčiny. Již 1926 se vrátil do Brna, kde působil až do konce života. 1927 vystoupil z římskokatolické církve.

Sbíral, studoval a upravoval pohádky a povídky ze slezských oblastí. V obsáhlých časopiseckých studiích z 20. let shromáždil cenný materiál, pokusil se postihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu analýzou jeho kulturních projevů a přispěl k rozvoji folkloristického a vlastivědného bádání ve Slezsku. Etnografie ho přivedla k intenzivnějšímu studiu práce, života a kultury rolnictva, kterému se věnovala sociologie venkova, nová, rodící se vědní disciplína reprezentovaná I. A. Bláhou. Č. se soustředil na výzkum selství obecně a na jeho místo v literární tvorbě v českých zemích. Ideově se sblížil s předními agrárními ideology A. Matulou, O. Frankenbergrem, A. Palečkem a s R. Rolíčkem.

V polovině 20. let se zapojil do organizátorské a přednáškové činnosti Svobodného učení selského, hlavní základny lidovýchovné činnosti agrární strany na venkově. Brněnské centrum Učení organizovalo výuku na zámku ve Velkých Opatovicích. Č. pomáhal připravovat výukové programy, přednášel o sociologii venkova, o úloze selství v české a v evropské literatuře. V publikacích ze 30. let se projevil jako stoupenec Bláhova pojetí sociologie venkova, které dále rozpracovával vlastním výzkumem specifických rysů kulturního dění na vesnici, hodnotil přínos selského stavu k biologickému zdraví, ekonomické zdatnosti národa a schopnosti rolnictva uchovávat národní kulturní tradice, přispěl k diskusi o roli agrarismu a selství a o budoucnosti selské kultury a venkova vůbec, která probíhala po celé meziválečné období. Ztotožnil se s Bláhou a s jeho programem tzv. rurbanismu, tj. spolupráce a postupného vyrovnání města s venkovem. Od 1935 redigoval zemědělskou část Sociologické revue. Nejvýznamnějším dílem Č. se stal habilitační spis Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém (1, 1934, 2, 1946/47). Vyšel z výsledků hospodaření několika desítek zemědělských rodin v tíživém období 1928–33, sledoval dynamiku vývoje osobní spotřeby a celkovou životní úroveň rolnictva. Ministerstvo školství a národní osvěty sice mělo řadu věcných i formálních námitek, ale 1935 Č. veniam docendi pro obor na jeho základě udělilo. Sociologie obecná a venkova se stala nepovinným předmětem na VŠZ od letního semestru 1935/36.

Od března 1939 se Č. zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa v Brně. Po rozbití jejího zemského velitelství, kde působil v politickém oddělení její civilní skupiny jako odborník na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem, odsouzen lidovým soudem v Berlíně za přípravu k velezradě a vězněn v Německu 1940–44. Za účast ve druhém odboji získal později Československý válečný kříž 1939 a Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně.

Po osvobození se Č. vrátil k práci učitele na státním reálném gymnáziu v Brně a usiloval o obnovení výuky sociologie venkova na VŠZ. Tam samostatný ústav sice zřízen nebyl, avšak Č. byl 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Vedle činnosti pedagoga na VŠZ a na Vysoké škole sociální v Brně, kde přednášel vědu o práci včetně organizace práce a sociální patologie, rozvíjel vědecké aktivity. Navrhl program sociologického výzkumu posluchačů lesnické fakulty a v dřevařském průmyslu. Byl poradcem zemědělského referátu ZNV v Brně při osídlovacích pracích v pohraničí.

V meziválečném období byl Č. spolehlivým stoupencem programu a politiky Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, avšak žádnou významnější funkci nezastával a věnoval se hlavně práci učitele a badatele. Po druhé světové válce, kdy byla agrární strana v ČSR zakázána, se politicky sblížil s Československou stranou národně socialistickou a podílel se i na vypracování zemědělské části jejího programu. Jednou z jeho posledních publikací se stalo Zemědělství na nových cestách, v níž obhajoval soukromé vlastnictví půdy jako základ právního řádu v demokratické společnosti. Postavil se proti programu kolektivizace půdy.

Poúnorové reformy vysokoškolského studia výuku sociologie venkova zrušily. Vědecká rada VŠZ označila Č. za reakčního sociologa, nové vedení školy ho připravilo o možnost přednášet. Byl přeřazen do ústřední knihovny, kde vykonával pomocné práce, a 1952 penzionován. I nadále byl režimu nepohodlný, 1957 byl zatčen, 25. 4. 1958 odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky a vězněn v Brně-Bohunicích, Praze-Pankráci a v Leopoldově. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech, in: Věstník Matice Opavské 30, 1924, s. 86n.; Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích, in: tamtéž 31–32, 1925–26, s. 7n.; Slezské povídky lidové o halách a morách, in: Vlastivědný sborník slezský 2, 1926, s. 205n.; Lidové povídky slezské o ohnivých mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích a čertech, in: Věstník Matice Opavské 33–34, 1927–28, s. 32n.; Sociální funkce československého sedláka, in: Jubilejní sborník Svobodného učení selského v zemi Moravskoslezské v letech 1922–1932, 1933, s. 105n.; Sociologický význam selství tradičního a moderního, in: tamtéž, s. 110n.; Sociologický význam zemědělského družstevnictví v ČSR, in: tamtéž, s. 119n.; Selství v literatuře moravskoslezské, 1933; Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného, 1938 (s J. B. Kozákem a J. Kříženeckým); Družstevník velké víry. K padesátinám předsedy Frant. Wenzla, 1939; Zemědělství na nových cestách, 1945.

L: A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 25n.; MSB 1, s. 92; Slezsko 11, s. 21n.; B. Pšír, O počátcích výuky sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské v Brně, in: Sborník VŠZ v Brně (řada D). Spisy fakulty provozně ekonomické, 1968, č. 2–3, s. 155n.; V. Ficek, Osud PhDr. T. Č. K desátému výročí jeho smrti, in: Slezský sborník 67, 1969, s. 560n.; J. Šindlářová, Sociologie venkova a zemědělství na VŠZ v Brně, in: Zemědělská ekonomika 40, 1994, č. 5, s. 337n.; Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie. brna.cz/home/).

P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Újezd u Uničova, svazek IV., inv. č. 8124, sign. U XI 7, fol. 141; Archiv MZLU Brno, fond B 10 Prof. PhDr. T. Č. (1939–1948, nezpracováno).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lubomír Slezák