ALDRINGEN Johann Paul 1588–1634

	Johann Paul ALDRINGEN
Narození	10. 12. 1588
Místo narození	Lucemburk (Lucembursko)
Úmrtí	22. 7. 1634
Místo úmrtí	Landshut (Německo)
Povolání	Voják nebo partyzán‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 57
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39052

ALDRINGEN, Johann Paul, * 10. 12. 1588 Lucemburk (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál

Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.

L: ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang Wallensteins, Berlin 1911.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří-Joseph Veselý

Pamětní deska na rodném domě Johanna Aldringena v Lucemburku na rue Saint Ulric