ARCHLEB Luděk 1859–1912

Luděk ARCHLEB
Narození	11. 5. 1859
Místo narození	Berehovo (Ukrajina)
Úmrtí	21. 2. 1912
Místo úmrtí	Smíchov (Praha)
Povolání	Spisovatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 118
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39543

ARCHLEB, Luděk, * 11. 5. 1859 Berehovo (Ukrajina), † 21. 2. 1912 Smíchov (Praha), spisovatel, dramatik

Narodil se v tehdy uherském Berehovu (Beregszász). Byl synem vojenského úředníka. Jeho rodina se později přestěhovala do Čech, kde A. absolvoval plzeňské reálné gymnázium. Začátek své profesní dráhy spojil po vzoru svého otce s armádou: až do poloviny 90. let vykonával povolání vojenského účetního. Po zbytek života pracoval jako revident státních drah na smíchovském nádraží.

A. profese zřetelně ovlivnila volbu témat jeho literární práce. Na počátku 90. let začal psát pro české noviny a časopisy (Národní listy, Hlas národa, Zábavné listy) drobné prózy, v nichž uplatnil důvěrnou znalost vojenského prostředí. Vyšly 1897 souborně jako Vojenské humoresky, novelky a povídky. Ze služebního pobytu v Dalmácii vytěžil cestopisnou črtu Ze Splitu do Sinje (1892). Od poloviny 90. let se pokoušel o dramatickou tvorbu, v níž převažovaly veselohry a frašky s nenáročnou dějovou zápletkou. Nejvýraznější úspěch zaznamenala hra Osudný manévr (1907), která se dočkala hudebního zpracování (opereta R. Piskáčka) a v překladu do němčiny byla 1907 inscenována ve Vídni. Také některá další A. dramata dostala scénickou podobu (Nevěsta za královskou korunu, 1904; Granátníci princezny Reginy, 1906), zejména v pražských divadlech, Pištěkově na Vinohradech a Švandově na Smíchově. Výraznější ohlas však, snad kromě poměrně častých venkovských ochotnických provedení, nezaznamenala. Příležitostně se A. věnoval překladům z francouzštiny (A. Daudet) a přispíval do časopisu Divadelní listy.

D: soupis in: LČL 1, s. 82.

L: LČL 1, s. 81n., MSN 1, s. 250; nekrology in: Zlatá Praha 29, č. 20, s. 244; Osvěta 42, č. 4, s. 314n.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Boček