AUGUSTON Jakub ml. ?1665–1736

	Jakub ml. AUGUSTON
Narození	mezi 1665-1670
Úmrtí	3. 2. 1736
Místo úmrtí	Plzeň
Povolání	Architekt‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 142
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39732

AUGUSTON, Jakub ml. (též AGOSTON, AGUSTONI, AUSTON), * mezi 1665–70, † 3. 2. 1736 Plzeň, architekt, stavitel, štukatér

Byl synovcem Jakuba A. st. († 1701), u něhož se snad vyučil, jistě však u něho zpočátku pracoval. 27. 9. 1692 obdržel městské právo v Plzni (tehdy uveden jako tzv. Vlach kunstu štukatérského), 20. 11. 1695 se oženil s dcerou truhláře Zuzanou a spolu příští rok koupili Gerlachovský dům v Dřevěné ulici. O jeho úspěšnosti svědčí i hospodářský dvůr, který vlastnil na Malickém předměstí, měl dále vinici, chmelnici, louku a kamenný lom na Lochotíně. Uplatnil se jako městský, ale především jako panský stavitel; na Plzeňsku vystavěl řadu vrchnostenských sídel nového zámeckého typu tzv. maison de plaisance, v podstatě vilové stavby francouzského stylu, většinou samostatné obytné budovy oproštěné od hospodářských objektů. Základem této architektury, která patří mezi nejlepší (i když dost nevyrovnané) ukázky svého druhu v Čechách, byl z velké části oválný ústřední sál, vystupující z tělesa stavby a uplatňující se i pohledově. Rozdíl proti vzorům lze nalézt u vnitřní chodbové komunikace, které u francouzských příkladů chybí, kdežto v českých stavbách jejich užití kolísalo, někde byly využívány (Týnec, Trpisty), jinde nikoliv. Řada A. zámeckých staveb začala v Nebílovech (jižní Plzeňsko), kde se nechal inspirovat dílem rakouského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta. Teprve v další zámecké stavbě v Dolní Lukavici (jižní Plzeňsko), která probíhala po 1708 (A. nedoložen), se objevila už plně otevřená trojkřídlá dispozice. Poprvé byl vystupující oválný sál – jako dominantní prvek – použit na zámku v Týnci (Klatovsko), kde však autorství A. nebylo rovněž pevně prokázáno. Na zámku v Příchovicích (jižní Plzeňsko) užil oválného hlavního sálu, který se vnějškově projevuje jako polygon se zprohýbanými stěnami. Toto prolamování jednoznačně zařadilo příchovickou stavbu do dynamického směru českého baroka. Zámek v Mirošově (Rokycansko) má jednoduchý oblý rizalit, naopak na zámku v Trpistech (Tachovsko) užil opět dynamické projmutí. Zde se jednalo o dvojici oválných sálů, které výtvarně i dispozičně určily obě delší průčelí. V pozdější zámecké stavbě v Malesicích (severní Plzeňsko) se opět vrátil k příchovickému typu. V městské architektuře využíval A. specifického tvaru štítových nástavců, esovitého projmutí parapetů a výrazných vstupních portálů.

D: Přestavba renesančního Gerlachovského domu čp. 344 v Dřevěné ulici v Plzni, po 1696; kostel sv. Blažeje ve Starém Plzenci, po 1702 (zbořen koncem 18. století); zámek v Nebílovech, po 1706 (doložen 1707); zámek v Dolní Lukavici, po 1708 a boční křídla od 1724; budova arciděkanství čp. 234 v Plzni, 1710; klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni, 1712 až 1714 a kostel do 1734; fara v Dýšině (severní Plzeňsko), 1713; zámek v Příchovicích, 1718–19; zámek v Týnci, 2. desetiletí 18. století (není doložen); dům čp. 39–40 v Truhlářské ulici na Severním předměstí v Plzni, 1721; františkánský klášter v Plzni, úprava křídla při západní části ambitu, 1722 až 1723; barokizace kostela sv. Petra a Pavla v Dolní Lukavici, 1721–23; výstavba kostela sv. Víta v Dobřanech, 1727–34; zámek v Trpistech, do 1729 (není doložen); oprava domu čp. 98 na náměstí Republiky v Plzni, 1729; oprava dominikánského kostela sv. Ducha v Plzni, 1729–31; přestavba čp. 251 v Plzni, 1734. Dnes je J. A. připisována řada dalších staveb v Plzni a okolí, včetně kláštera v Chotěšově.

L: J. Hilmera, Život a dílo plzeňského architekta J. A., in: Umění věků, 1956, s. 60n.; J. Kovář, Několik příspěvků k dějinám plzeňského baroku, in: Minulostí Plzně a Plzeňska 3, 1960, s. 103n.; týž, Nové atribuce augustonovské, in: Minulostí Západočeského kraje 6, 1960, s. 178n.; týž, Barokní gotika v díle J. A., tamtéž 7, 1970, s. 321n.; V. Naňková, Barokní architektura v západních Čechách, in: Umění 28, 1980, s. 22n.; V. Ryšavý, Několik poznámek k barokní architektuře západních Čech, in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 129n., 141; týž, K A. expozici na zámku v Nebílovech, in: Zprávy památkové péče 60, 2000, s. 190n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček

Fara v Dýšině, 1713
Zámek v Nebílovech, po 1706