BÁRTA Lubor 1928–1972

Lubor BÁRTA
Narození	8. 8. 1928
Místo narození	Lubná u Poličky
Úmrtí	5. 11. 1972
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Hudební skladatel‎ Hudební interpret‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 223-224
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40184

BÁRTA, Lubor, * 8. 8. 1928 Lubná u Poličky, † 5. 11. 1972 Praha, hudební skladatel, klavírista

Vyrůstal ve východočeské kantorské rodině, od pěti let se učil hrát na housle, později se stal velmi dobrým klavíristou. Od 1938 studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě, 1946–48 dějiny hudby a estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze a 1948–52 skladbu na AMU v Praze u prof. Jaroslava Řídkého. Až do své předčasné smrti žil a pracoval v Chocni. V padesátých letech se intenzivně věnoval lidové umělecké tvořivosti. Vedl soubor Proud (1949/52 a 1954/55) a kroužek začínajících skladatelů v krajské poradně lidové umělecké tvořivosti v Pardubicích (1955/56). Vystupoval jako pohotový klavírní korepetitor a citlivý komorní hráč. Pro jeho skladatelský vývoj měli velký význam zvláště Sergej Prokofjev a Béla Bartók. Prvního většího úspěchu dosáhl na berlínském festivalu mládeže v roce 1951 (3. cena za Komsomolskou kantátu na text Vladimíra Majakovského). Svůj výrazně levicový postoj potvrdil ještě 1967 kantátou Ivan a Lenin na báseň Josefa Hory. Znalost nástrojové praxe podmínila B. úspěchy především na poli instrumentální hudby (skladby pro: klavír, housle, violoncello, flétnu, klarinet, kytaru, cembalo). Cenné jsou četné skladby komorní, z nichž Druhá sonáta pro housle a klavír byla oceněna zvláštní odměnou v soutěži k 15. výročí osvobození ČSSR a mnohokrát provedena u nás i v zahraničí. Většina B. skladeb vyšla tiskem, některé jako gramofonové nahrávky. Klavírní a dva houslové koncerty patří k nejlepším dílům české hudby 50. a 60. let. Nemalou pozornost věnoval instruktivní tvorbě pro mládež. 1971/72 vyučoval hudební teorii na pražské konzervatoři.

D: orchestrální tvorba: 3 symfonie (1955, 1969, 1972); Z východních Čech. Symfonická suita (1960); Ludi, pro komorní orchestr (1964); Musica romantica per archi (1971); dva koncerty pro housle a orchestr (1952, 1969); Koncert pro klavír a orchestr (1959); komorní tvorba: tři klavírní sonáty (1956, 1961, 1970); Osm skladeb pro mladé klavíristy (1967); dva dechové kvintety (1956, 1969); Sonáta pro klarinet a klavír (1958); 2. sonáta pro housle a klavír (1959); Sonáta pro kytaru sólo (1965); Sonáta pro flétnu a klavír (1966); 3. smyčcový kvartet (1966); Sonáta pro cembalo (1967); Sonáta pro violoncello sólo (1972); vokální tvorba: Zpěv nového věku. Kantáta pro sbor a orchestr na text V. Nekvindy (1962); Tři mužské sbory na texty M. Floriana, P. Verlaina (1964); Čtyři písně pro dětský sbor a klavír na slova V. Nekvindy, J. Havla a Z. Kriebla (1965); Čtyři dětské sbory na slova Z. Kriebla (1965).

L: Stručný životopis a výběrová bibliografie in: L. B., Hudební informační středisko Českého hudebního fondu Praha, 1968, 1990; J. Kratochvíl, Úspěšná klarinetová sonáta, in: Hudební rozhledy 1960, s. 17; I. Štraus, Památce L. B., in: tamtéž 1972, s. 12; V. Felix, O novátorství L. B., in: tamtéž 1981, s. 11; HS 1, s. 50; Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 14n.; Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 26; Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1975, s. 50n.; Malá encyklopedie hudby, 1983; J. Vysloužil, Hudební slovník pro každého 2, 1999.

Jindřich Bajgar