BÜRGI Jost 1552–1632

	Jost BÜRGI
Narození	28. 2. 1552
Místo narození	Lichtensteig u St. Gallen (Švýcarsko)
Úmrtí	31. 1. 1632
Místo úmrtí	Kassel (Německo)
Povolání	Matematik‎; Astronom nebo astrolog‎; Představitel řemesel nebo cechů‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 337-338
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43383

BÜRGI, Jost (též BURGI, BORGEN, BURGIUS, Jobst, Justus), * 28. 2. 1552 Lichtensteig u St. Gallen (Švýcarsko), † 31. 1. 1632 Kassel (Německo), astronom, matematik, hodinář

Jeho původ není přesně znám. Pravděpodobně byl synem zámečníka ve švýcarském městě Lienz. Své znalosti získal snad ve Štrasburku, mj. u švýcarského matematika Konrada Dasypodia. 1579–1603 pracoval jako astronom a dvorní hodinář na observatoři Viléma IV. Hesenského v Kasselu. Po smrti svého zaměstnavatele 1603 přesídlil v následujícím roce do Prahy a působil tu do 1630 jako dvorní matematik a komorní hodinář nejprve u císaře Rudolfa II. Rok před svou smrtí se vrátil do Hesenska. 1588–97 vedl v Kasselu astronomická pozorování. Při astronomické práci používal pro určení přesného času neobyčejně přesných hodin vlastní výroby, které ukazovaly i sekundové dělení času. Konstrukčně přitom využil nového typu tzv. křížového kroku, který podstatně zpřesnil chod stroje (1590). Zpracování astronomických údajů vyžadovalo mnoho aritmetických úkonů a B. se zabýval možnostmi jak tyto operace usnadnit. V návaznosti na Georga Peuerbacha vypočítal s dvousekundovou periodou hodnoty sinů a tabelizoval je v nedochovaném spisu Canon sinum z roku 1592. K tomu objevil, nezávisle na francouzském matematikovi F. Vietovi, způsob výpočtu sinu úhlu, který je násobkem daného úhlu. K řešení algebraických rovnic vyšších stupňů přispěl přibližným výpočtem jejich kořenů využívajícím pravidla falešného předpokladu. Zasloužil se o rozšíření tzv. prostafereze, tj. metody, která pomocí trigonometrických tabulek a vztahů mezi trigonometrickými funkcemi dovedla převádět násobení víceciferných čísel na sčítání, což zamezilo chybám při manuálním násobení mnohaciferných čísel. Při svých výpočtech používal také desetinná čísla, kde k odlišení celočíselné části od desetinné, nezávisle na holandském matematikovi S. Stevinovi, zavedl oddělení obou částí tečkou nebo obloučkem; tento symbol včlenil až kolem 1600 do svého spisku o základech algebry Coss, který redigoval Kepler a zůstal v rukopise až do vydání v roce 1973. Kolem 1588 B. objevil a vypočítal soustavu logaritmů o základu velmi blízkém základu (e), tzv. přirozených logaritmů. Své logaritmické tabulky dokončil před příchodem do Prahy, publikovány však byly až v Praze 1620. B. metoda konstrukce tabulek logaritmů byla nezávislá na jeho současníkovi Johnu Napierovi, který svůj spisek publikoval dříve (1614).

Během života B. vytvořil velké množství časoměrných strojů, astronomických a matematických přístrojů a globů dodnes uchovávaných ve sbírkách řady veřejných i soukromých muzeí. Je považován za konstruktéra proporčního (či redukčního) kružidla. Návod na užití B. proporčního kružidla publikoval 1628 Levin Hulsius v práci Mechanische Instrumente. Na svůj geometrický triangulační přístroj, který vedle triangulace umožňoval i měření vzdálenosti, obdržel B. královské povolení již 1592. Zprávu o tomto přístroji Bericht von M. Jobsten Burgi Geometrischen Triangularinstrument (Zpráva o geometrickém triangulačním přístroji) publikoval jeho švagr Benjamin Bramer v apendixu svého spisu Apollonius Cattus oder Kern der gantzen Geometria (1648). B. vytvořil také přístroj umožňující perspektivní kreslení.

V Praze měl blízko k dvornímu astronomu Johannu Keplerovi, jehož práce připravoval k vydání, což, jak říká literatura, nečinil s velkou pílí. Ani své logaritmy nedal Keplerovi k použití pro jeho práci na Rudolfinských tabulkách. Přesto Kepler napsal předmluvu k některým (nevydaným) B. spisům, protože si B. cenil a povzbuzoval ho k matematické práci.

D: Arithmethische und geometrische Progress-Tabulen, sambt gründlichem Unterricht, wie solche nützlich in allerley Rechnungen zu gebrauchen, und verstanden werden sol; Die Coss von Jost B. in der Redaktion von Johannes Kepler. Ein Beitrag zur frühen Algebra (ed. M. List – V. Bialas), in: Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften. Mathematik-Naturwissenschaftliche Klasse, (N. F.) 154, München 1973.

L: L. von Mackensen et al., Die erste Sternwarte Europas mit ihren Instrumenten und Uhren, Ausstellungskatalog Kassel 1979 (3. vyd. 1988); H. Lutstorf – M. Walter, Jost Bürgis Progress Tabulen (Logarithmen), in: Schriftenreihe der Eidgenössischen Technischen Hochschule-Bibliothek 28, Zürich 1992; H. Lutstorf, Die Logarithmentafeln Jost Bürgis. Bemerkungen zur Stellenwert- und Basisfrage, in: Schriftenreihe A der Eidgenössischen Technischen Hochschule – Bibliothek (Wissenschaftsgeschichte) 3, Zürich 2002; G. K. Ostapov, Logarifmy, Minsk 1968; A. Müller et al., Jost B. 1552–1632, in: Toggenburgerblätter für Heimatkunde 34, 1982, s. 1n.; J. H. Leopold, Der kleine Himmelsglobus 1594 von J. B., Luzern 1977; E. M. Bruins, On the history of logarithms: Bürgi, Napier, Briggs, de Decker, Vlacq, Huygens, in: Janus 67 (4), 1980, s. 241n.; O. Gingerich, J. B. at Kassel, in: Journal for the history of astronomy 11, 1980, s. 212n.; E. R. Kiely, Surveying Instruments, New York 1947; H. Loeffel, Das mathematische Werk von J. B. (1552–1632), in: Mitteilungen der Vereinigung der Schweizerischen Versicherungsmathematiker 1, 1982, s. 25n.; E. Pajares, Bürgi, in: Gaceta Matematica (1) 4, 1952; E. Voellmy, J. B. und die Logarithmen, in: Beihefte zur Zeitschrift Elemente der Mathematik 5, Basel 1948; týž, J. B. und die Logarithmen. Zweite Aufl age. Kurze Mathematiker-Biographie, in: tamtéž, Basel 1974; L. von Mackensen, Erfindung und Bedeutung des universalen Reduktionszirkels von J. B., in: Mathemata, Boethius: Texte, in: Abhandlungen zur Geschichte der Exakten Wissenschaften 12, 1985, s. 317n. (Wiesbaden); H. Tait, Clocks and Watches. London, British Museum 1983 (reprint 1986), s. 50n.; L. Oeschlon, J. B., 2001.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Folta

Mechanický celestiální globus, 1594