BACH Alexander 1813–1893

Z Biografický slovník českých zemí
Alexander BACH
Narození 4. 1. 1813
Místo narození Loosdorf b. Staatz (Rakousko)
Úmrtí 13. 9. 1893
Místo úmrtí Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko)
Povolání Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 172
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39898

BACH, Alexander, * 4. 1. 1813 Loosdorf b. Staatz (Rakousko), † 13. 9. 1893 Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko), právník, politik, státník

Byl synem předního vídeňského advokáta. Po studiu práv vstoupil 1834 do služby u dvorské komorní prokuratury. Po otcově smrti 1843 se osamostatnil a převzal jeho advokátní kancelář. Cesty do Anglie, Francie a Nizozemí, později do Itálie a jihovýchodní Evropy rozšířily významně jeho obzor a přivedly B. k myšlenkám politického liberalismu. Už před revolucí 1848 náležel k rozhodným odpůrcům Metternichova absolutistického režimu a jako stoupenec konstitučně demokratických reforem stál ve Vídni v čele liberální občanské opozice. Po vypuknutí revoluce a pádu Klementa Metternicha v březnu 1848 náležel k hlavním tribunům reformního liberalismu a vůdcům vídeňského převratu. Byl zvolen do vídeňské obecní rady a poslancem ústavodárného říšského sněmu. 18. 7. 1848 se stal ve Wessenbergově vládě ministrem spravedlnosti. Přestože se navenek nadále hlásil k ústavní přestavbě a federalizaci Rakouska, ve skutečnosti se pod vlivem radikalizace poměrů ve Vídni liberálním idejím stále více vzdaloval.

Po vzplanutí vídeňské revoluce v říjnu 1848 utekl B. za císařským dvorem do Olomouce. Zůstal ministrem spravedlnosti i ve vládě Felixe Schwarzenberka. Pomáhal v prosazení změny na trůně (2. 12. 1848), podílel se na přípravách rozehnání říšského sněmu a vyhlášení oktrojované ústavy (7. 3. 1849). Po odstoupení Franze Stadiona z vlády převzal 17. 5. 1849 provizorně a od 28. 7. 1849 stabilně funkci ministra vnitra. Sehrál významnou úlohu při realizaci osvobození rolnictva z roboty a dalších služebností. Namísto zaniklé patrimoniální správy položil základy k novodobě pojaté rakouské státní správě vycházející z principů centralismu. Patenty z 31. 12. 1851 byla za B. účasti odvolána oktrojovaná ústava, základní občanská práva a zrušeny porotní soudy, což otevřelo v Rakousku cestu k nastolení neoabsolutismu. Po smrti F. Schwarzenberka v dubnu 1852, kdy řízení státních záležitostí převzal sám císař, se B. jako ministr vnitra stal nejvýznamnějším činitelem vlády a hlavním představitelem neoabsolutistického režimu. S pomocí stále posilovaného byrokratického a policejního aparátu nastolil tuhou centralizaci říše, která spolu s germanizací potlačovala neúprosně základní demokratická práva a svobody, pronásledovala jejich stoupence a ostře vystupovala proti národním a sociálním hnutím. Velmi těžce postihl B. režim veřejný život v českých zemích, zvláště české národně politické hnutí. Konkordát rakouského císařství s papežskou kurií (18. 8. 1855), iniciovaný také z B. strany, rozšířil významně vliv římskokatolické církve v Rakousku, zejména ve školství.

Obrovské výdaje na státní a represivní aparát vyčerpaly Rakousko natolik, že po prohrané válce v Itálii se neoabsolutistický režim finančně a politicky zhroutil. 22. 8. 1859 byl B. propuštěn z funkce ministra vnitra. Do 1865 působil jako vyslanec u papežského dvora ve Vatikáně, poté se z politického a veřejného života zcela stáhl. V závěru života se ve spise publikovaném 1885 spolu s Adolfem J. Dobrjanskym vrátil k myšlenkám federalizace Rakouska-Uherska.

L: R. Charmatz, Lebensbilder aus der Geschichte Österreichs, Wien 1947, s. 59n.; O. Knauer, Österreichs Männer des öff entlichen Lebens von 1848 bis heute, Wien 1960, s. 14n.; Ch. Stölzl, Die Ära Bach in Böhmen. Sozialgeschichtliche Studien zum Neoabsolutismus 1849–1859, München – Wien 1971; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, passim; Wurzbach 1, s. 105n.; ADB 46, s. 158n.; OSN 3, s. 85n.; MSN 1, s. 354n.; NDB 1, s. 489n. (s literaturou); ÖBL 1, s. 40; https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_Bach.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Novotný