BALLING Karl Josef Napoleon 1805–1868

Karl Josef Napoleon BALLING
Narození	21. 4. 1805
Místo narození	Gabrielina huť (Kalek) u Chomutova
Úmrtí	17. 3. 1868
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Bánský odborník nebo energetik‎ Hutník nebo metalurg‎ Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 202-203
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40052

BALLING, Karl Josef Napoleon, * 21. 4. 1805 Gabrielina huť (Kalek) u Chomutova, † 17. 3. 1868 Praha, chemik, železářský odborník, pedagog

Prostřední ze tří synů Jana Michala Josefa B. (1776–1848). Dětství prožil v Rokycanech a ve Zbirohu. Absolvoval gymnázium v Plzni, 1820–23 polytechniku v Praze, kde studoval u Františka Josefa Gerstnera, Josefa Johanna Steinmanna a Františka X. Zippeho. Současně navštěvoval přednášky na právnické fakultě pražské univerzity. 1823 podnikl se starším bratrem Friedrichem studijní cestu po českých železárnách a uhelných dolech. Po krátké praxi ve zbirožských železárnách se 1824 stal prozatímním adjunktem na katedře chemie na pražské polytechnice, 1826 byl jmenován adjunktem. Po smrti profesora Steinmanna 1833 mu bylo svěřeno suplování a již 1835 se stal řádným profesorem chemie na polytechnice, kde pak přednášel třiatřicet let. Spolu s matematikem a fyzikem Christianem Dopplerem a geologem a mineralogem F. X. Zippem patřil k vůdčím osobnostem školy a významně přispěl k její vysoké mezinárodní úrovni. Vedle výuky technické chemie zavedl specializované přednášky z barvířství, běličství, cukrovarnictví a železářství, 1850 založil laboratoř analytické chemie. Zabýval se kvasnou chemií, technologií potravinářského průmyslu a naukou o palivech. Věnoval se i železářství, již 1829 publikoval souhrn dosud neuveřejněných empirických poznatků svého otce s vlastními teoretickými vývody o konstrukci a větrném režimu vysokých pecí, palivech (včetně černouhelného koksu) a hutní keramice. 1848 uveřejnil souhrn vývoje a tehdejšího stavu českého železářství, včetně statistiky železářské výroby, ekonomických rozborů a popisů významných hutních provozů. B. byl nejlepším znalcem českého železářství první poloviny 19. století. S tímto oborem souvisely i jeho práce o technologických vlastnostech českých paliv, černého a hnědého uhlí a rašeliny. Zasloužil se o využití černého uhlí k vytápění lokomotiv. Po jmenování profesorem se věnoval hlavně chemii. Řadil se k průkopníkům teoretické a aplikované potravinářské chemie, vypracoval základy nauky o výrobě sladu, piva, lihu, droždí, vína a octa. Znal dokonale výrobní praxi, proto mohl úspěšně aplikovat teorii ve výrobě. Koncem 30. let vynalezl sacharometr, který v průběhu výrobního procesu ukazoval množství cukru, a přispěl ke zlepšení výroby v českých cukrovarech a pivovarech. B. nejvýznamnějším dílem byla ve světové odborné literatuře průkopnická práce o kvasné chemii Die Gährungschemie etc. (1845–47), která vzbudila velký ohlas v zahraničí, zvláště v Německu, Velké Británii a USA. V té době bylo k dispozici málo poznatků o příčinách a průběhu kvašení. B. se pokusil propočítat poměry látek, které do procesu kvašení vstupují a které z něj vystupují, určit, které mají v tomto procesu rozhodující význam. Když v 50. letech Louis Pasteur prokázal účast živých kvasinek v kvasném procesu, patřil B. k prvním vědcům, kteří toto zjištění akceptovali. Byl zároveň vynikajícím pedagogem, velmi oblíbeným mezi studenty. Vychoval mnoho odborníků, kteří na území habsburské monarchie i v dalších zemích budovali potravinářský, chemický a železářský průmysl. Patřil k nejvýznamnějším předchůdcům moderní biochemie a biotechnologie. Jeho nejznámějšími žáky se stali chemici Antonín Bělohoubek a František Štolba a geolog František Pošepný. B. se účastnil i veřejného života. 1849–61 byl jednatelem Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, 1849–68 členem výboru Vlastenecko-hospodářské společnosti v Čechách. Na první světové výstavě v Londýně 1851 vedl rakouskou expozici, 1855 na světové výstavě v Paříži byl členem poroty. Vypracoval velké množství posudků pro státní a samosprávné orgány, spolky i jednotlivce. 1863 zasedal v komisi, která prosadila statut polytechniky jako vysoké školy. Od 1848 byl členem České společnosti nauk a dopisujícím členem Císařské akademie ve Vídni. Obdržel rakouské, britské a francouzské státní vyznamenání. Jeho syn Karel Albert Michal B. (1835 až 1896) byl profesorem hutnictví na báňské akademii v Příbrami.

D: Zwei Abhandlungen über einige wichtigsten Theile des Eisenhüttenwesens, Leipzig, 1829; Über den Betrieb der Hochöfen mit heisser Luft, in: Dinglier’s polytechnisches Jahrbuch, 55, 1835, s. 37n.; Neue Bestimmung der den Zuckerlösungen entsprechenden specifi schen Schweren etc., in: Mitteilungen der Gewerbe und Handel, 1839; Zusammenstellung der Resultate der Prüfung böhmischer Schwarzkohlen, Braunkohlen und Torfarten, in: Encyclopaedische Zeitschrift für Gewerbewesen, 1, 1841; Die saccharometrische Bierprobe, 1843; Über den Wärmegehalt geschmolzener Metalle etc., in: Zprávy KČSN, 1843; Die Gährungschemie, wissenschaftlich begründet und in ihrer Anwendung auf die Bierbrauerei, Branntweinbrennerei, Hefenerzeugung, Weinbereitung und Essigfabrikation praktische dargestellt, 1–4, 1845–47; Geschichte, Statistik und Betrieb der Eisenerzeugung in Böhmen, letztere nach ihrem gegenwärtigen Bestande, in: Encyclopaedische Zeitschrift für Gewerbewesen, 8, 1848, s. 604n., 665n., 760n. (samostatně: Die Eisenerzeugung in Böhmen, etc., 1849); Anleitung zum Gebrauche des Saccharometers, 1855.

L: Wurzbach 1, s. 135n.; Poggendorff 3, s. 66; RSN 1, s. 459; OSN 3, s. 179n.; ÖBL 1, s. 47; NDB 1, s. 562; ÖAW Almanach 18, 1868, s. 213n.; 4, 1854, s. 287; J. Janko – S. Štrbáňová, Věda Purkyňovy doby, 1988; G. Hofmann, Ballingové – tři hutnické generace in: Západočeský historický sborník, 5, 1999, s. 198; BL 1, s. 44n; https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Balling_(chemik).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlašímský