BAUER Moritz 12.10.(11.)1812–1895

Moritz BAUER
Narození	12.10.(11.)1812
Místo narození	Rosice u Brna
Úmrtí	13. 4. 1895
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Potravinář‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 286
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43905

BAUER, Moritz, * 12. 10. (11.) 1812 Rosice u Brna, † 13. 4. 1895 Brno, podnikatel a pozemkový vlastník

Syn rosického vinopalníka a majitele dolu Arona B., otec Viktora B. (1847–1911). Od 1850 byl majitelem továrního oprávnění na výrobu rosolky a likérů. Po studijních cestách v Anglii a Francii začal samostatnou podnikatelskou dráhu. 1849 koupil ve Starém Brně dvůr s rafinerií cukru, při kterém založil 1851 také varnu cukru a první cukrovar, 1867 tam zavedl technologii difúze a 1878 podnik přestavěl na rafinerii. Během 50. a 60. let 19. století se stal významným akcionářem nebo vlastníkem řady dalších cukrovarů na Moravě a v Uhrách (Modřice, Doloplazy, Uničov, Debrecín, Šoproň). V těchto letech rozšířil své podnikatelské aktivity i do dalších odvětví, stal se cenzorem brněnské filiálky Rakousko-uherské banky a prezidentem správní rady těžařstva kamenouhelných dolů Liebe-Gottes ve Zbýšově u Brna (k tomuto podnikání jej patrně přivedl jeho tchán, ředitel dolů Ferdinand Rittler). B. patřil k zakladatelům brněnské OŽK. Za její okrsek se účastnil přípravných prací pro světové výstavy v Londýně (1862) a Paříži (1867). Jako činovník výboru brněnských průmyslníků se podílel na přípravách světové výstavy ve Vídni (1873). Během přípravy expozice pro světovou přehlídku v Londýně (1878) zastupoval filiální komitét. Od legislativní periody 1871/72 pracoval v moravském zemském sněmu a 1876 byl zvolen poslancem za brněnskou OŽK. Věnoval se zejména ekonomickým otázkám. Byl také členem mnoha hospodářských komisí – např. pro výstavbu železnic (1863–65), pro tvorbu celních tarifů (1864–65), pro dělnickou otázku (1867–69), pro cukerní exportní prémie (1872), pro nové exportní vztahy k Uhrám (1874), pro obnovení privilegia severní Ferdinandovy dráhy (1884). Od 1873 stál v čele brněnské filiálky vídeňského výpomocného komitétu. Byl také členem řady charitativních spolků. Za své zásluhy v humanitární činnosti byl 1870 povýšen do šlechtického stavu (erbovní heslo „Labore ad honorem“) a obdržel Řád železné koruny III. třídy.

L: Ch. d’Elvert, Rüben-Zuckerfabrikation. Zur Cultur-Geschichte Mährensund Oest. Schlesiens 3, in: Schriften der historisch-statistischen Section der k. k. mähr. schles. Gesell schaft zur Beförderung des Ackerbauers, der Naturund Landeskunde 19, 1870, s. 577n.; Heller 1, 1885, s. 2n. a 4, 1890, s. 8n.; GIÖ 5, 1898, s. 1; BL 1, s. 57; Myška, s. 36.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková