BEDNÁŘ Jiří 1935–1973

Jiří BEDNÁŘ
Narození	25. 11. 1935
Místo narození	Praha
Úmrtí	23. 8. 1973
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Filozof‎ Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 324
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40672

BEDNÁŘ, Jiří, * 25. 11. 1935 Praha, † 23. 8. 1973 Praha, filozof, literární historik, esejista

Pocházel z rodiny pražského bankovního úředníka. V dětství utrpěl úraz, jehož následkem zůstal ochrnut. Všechny školy proto absolvoval dálkově. 1950–54 studoval gymnázium, 1954 maturoval. Pak se zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde 1954–59 studoval obor filozofie a historie. Doktorát získal 1967. Literární činnosti se počal intenzivně věnovat již jako středoškolský student od počátku padesátých let. Zájem soustřeďoval na témata povětšinou tabuizovaná. Články, statěmi a eseji přispíval do řady časopisů a deníků (Filozofický časopis, Literární noviny, Plamen, Česká literatura, Orientace a jiné), zabýval se především otázkami filozofického kontextu literární tvorby osobností českého i světového písemnictví 19. a 20. století (Franz Kafka, Albert Camus, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Egon Hostovský). Kulturněhistoricky koncipoval 1961 stať Nesmrtelní v zrcadle okultismu. Studie z české kultury; filozofii a osobnosti prvního československého prezidenta věnoval Šest studií o T. G. Masarykovi (1962). Rukopis další rozsáhlejší práce, zabývající se myšlenkovými východisky a proměnami u vůdčích literárních osobností českého písemnictví druhé poloviny 19. století a kulminující rozborem díla Karla Čapka K filozofickým problémům české literatury. Mácha, Neruda, Vrchlický, Jirásek, Čapek, dokončil 1964.

O čtyři roky později se B. stal aspirantem Filozofického ústavu ČSAV v Praze. 1968 se studií o F. X. Šaldovi spolupodílel na jubilejním sborníku věnovaném českému literárnímu kritiku F. X. Šalda 1867–1937–1967. Začal pracovat na kandidátské práci, 1969 dokončil studii Vývoj Masarykovy náboženské filosofie. Kandidaturu z politických důvodů v době normalizace neměl možnost obhájit poté, co 1971 byl jeho pracovní poměr v aspirantuře ve Filozofickém ústavu ukončen. V rukopise zůstala vedle dalších děl i B. nejvýznamnější práce Integrující filozofie Emanuela Rádla (1971).

L: J. Brabec, Slovník zakázaných autorů 1948–1980, Toronto 1982, s. 21 (kde řada B. rukopisných děl datována již do 50. let), 1991, s. 18; SČF, s. 27; Tomeš 1, s. 65n.

P: Biografický archiv ÚČL.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová