BERÁNEK Emanuel 1899–1973

Emanuel BERÁNEK
Narození	23. 11. 1899
Místo narození	Krucemburk
Úmrtí	1. 1. 1973
Místo úmrtí	Polevsko u České Lípy
Povolání	Odborník sklářství nebo keramiky‎ Umělecký řemeslník‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 416-417
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/59144

BERÁNEK, Emanuel, * 23. 11. 1899 Krucemburk, † 1. 1. 1973 Polevsko u České Lípy, sklář a skelmistr

Sklářem se vyučil 1912–16 v německé Horní Lužici ve sklárně Bernsdorf. 1919 přišel do Polevska u České Lípy. Tam se stal nejprve sklářem, později vedoucím pracovníkem huti ve sklárně Rudina huť (Rudinka). 1938 musel po přičlenění pohraničí k hitlerovskému Německu Polevsko opustit. 1940 přišel do Škrdlovic a spolu s bratry Bohuslavem B. (1901–1984) a Jindřichem B. (1908–1993) tam založil malou a velmi jednoduchou sklárnu. Primitivní podmínky neumožňovaly výrobu kvalitního skla. Bratři Beránkové však udělali z nevýhody přednost a z bublinatého a nečistého skla začali vyrábět svou specialitu: hutně tvarované sklo. Toto poloprůhledné až neprůhledné masivní sklo, které brzy začaly napodobovat i velké firmy, bylo na trhu prodáváno pod názvem „antik“. Unikátní sklo zaujalo také výtvarníky. Od 1943 spolupracoval B. závod například s firmami Vlasty Lichtáglové, Františka Zemka či J. Vydry, ředitele školy uměleckých řemesel v Brně. Typické výrobky škrdlovické sklárny se vyvážely do zahraničí již za druhé světové války, zejména do Švédska a Švýcarska. Po druhé světové válce byla sklárna ve Škrdlovicích modernizována a její výrobky získaly ceny na výstavách například v Curychu, Stockholmu, Rotterdamu. 1948–49 se po znárodnění sklárny uvažovalo o její likvidaci, soustředěným tlakem výtvarníků byla však sklárna začleněna do Ústředí lidových uměleckých řemesel (1956) a vedoucím výtvarníkem se stal Jan Kotík (po něm Milena Velíšková). V produkci se prosadila střízlivá barevnost a vyvážené tvary. V 50. letech 20. století se okruh výtvarníků spolupracujících se sklárnou značně rozšířil (mimo jiné o Ludviku Smrčkovou nebo o Václava Hanuše). V této době pracoval již ve sklárně i B. syn Jan B. (* 1933) a synové Bohuslava B. Jaroslav B. (* 1927) a Rudolf B. (* 1930).

Od 1956, kdy sklárna působila pod Ústředím uměleckých řemesel, s ní začali spolupracovat také žáci profesora Josefa Kaplického z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Jiřina Žertová, Vladimír Jelínek a další). Sklárna se podílela na přípravě skleněných souborů pro světovou výstavu EXPO 1958 v Bruselu.

Škrdlovickou sklárnu vedl B. do 1959. I po jeho odchodu se výroba orientovala na hutně tvarované sklo. Od 1967 ovlivnil její produkci významně František Vízner.

Úspěšným sklářským výtvarníkem se stal rovněž B. starší syn Jindra (Jindřich) B. (* 1927), který po studiích u Stanislava Libenského na sklářské škole v Novém Boru vedl ve Škrdlovicích od 1957 malířskou dílnu. Později se stal sklářem v Novém Boru. 1969 emigroval do Rakouska, kde pracoval ve sklárně v Rohr-Kremstal. 1973 vystavěl při odborné škole pro keramiku a stavbu pecí ve Stoobu experimentální pec, od 1976 měl vlastní ateliér ve městě Bad-Tatzmannsdorf. 1979 tam vystavěl i vlastní sklárnu.

L: K. Hetteš, O československém skle hutnickém, in: Slovanský přehled 1963, s. 72n.; L. Ladýřová, Škrdlovické sklo, in: Ars vitraria 3, 1971, s. 108n.; J. Medková, Škrdlovická sklárna a její výtvarníci, 1977; K. Augusta, Historie a současnost škrdlovické sklárny Ústředí uměleckých řemesel, in: Sklář a keramik 40, 1990, obálka č. 5, nestr.; Saur 11, s. 214 (kde přehled starší i novější literatury); SČSVU 1, s. 145 (s udáním data narození 22. 11. 1899).

Jitka Lněničková