BIEMANN Dominik 1800–1857

Z Biografický slovník českých zemí
Dominik BIEMANN
Datum narození 1. 4. 1800
Místo narození Nový Svět (č. o. Harrachov)
Datum úmrtí 29. 9. 1857
Místo úmrtí Cheb
Povolání Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Umělecký řemeslník‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 492–493. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41444

BIEMANN, Dominik (též BIMAN), * 1. 4. 1800 Nový Svět (č. o. Harrachov), † 29. 9. 1857 Cheb, rytec skla

Narodil se jako čtvrté z deseti dětí Franze B., formaře novosvětské sklárny hrabat Harrachů v Krkonoších. Od mládí prokazoval mimořádný výtvarný talent, jeho školní vzdělání se však omezilo na pouhé tři a půl roky obecné školy, dokonale psát se nikdy nenaučil. Jako dítě pracoval ve slezské sklárně Karlsthal. Poté, co 1814 opustil školu, odešel do učení k Johannu Antonu Pohlovi do jeho rytecké dílny v Novém Světě. Za vyučeného byl prohlášen o čtyři roky později, když jeho mistr předčasně zemřel. Pak jako tovaryš nastoupil a dalších sedm let zůstal v rytecké dílně Franze Pohla, rovněž v Novém Světě. Tato léta rozhodla o jeho dalším uměleckém vývoji. 1825 odmítl nabídku harrachovské sklárny na místo vedoucího rytce, kreslíře a učitele kreslení a od 1826 počal se svolením hraběte Harracha, jehož byl poddaným, studovat na výtvarné akademii v Praze. Záhy se již podílel na řadě zakázek pro různé firmy i soukromé osoby a získal si jméno zručného rytce-portrétisty. 1827 obdržel v Praze měšťanské právo a otevřel vlastní dílnu. Od poloviny 20. let 19. století pravidelně pracoval v letních měsících ve Františkových Lázních, v zimních od 20. do poloviny 40. let 19. století ve sklárnách v Hůrce na Šumavě. Tam se zabýval zejména výzdobou zrcadlových rámů u firmy Abele (později firma Veit). V této firmě se 1843 stal vedoucím dekoratérské dílny (do 1847).

Na pozvání významných objednavatelů (vévoda Ernst I. von Sachsen-Coburg und Gotha, vévodkyně Luisa von Anhalt apod.) cestoval často do německých zemí, navštěvoval hlavně Gothu a Dessau. Pravidelně pracoval rovněž na zakázkách pro novosvětskou sklárnu a pro obchodníka sklem Franze Steigerwalda, pocházejícího z Prahy, činného ale ve Würzburgu. 1839 získal B. povolení k provozování samostatné živnosti také ve Vídni. 1829 a 1831 byl za své dokonale provedené rytiny oceněn stříbrnými medailemi na pražských průmyslových výstavách. Jeho tvorbu poznamenala negativně duševní choroba, která u něho propukla ve 40. letech 19. století a která ho 1855 definitivně, po neúspěšném pokusu o sebevraždu, vyřadila z aktivní práce. Poslední roky života strávil ve Františkových Lázních.

Mezi B. díly, jichž je dochováno více než sto kusů a která jsou jím signována nebo jsou jemu připisována, vynikají zejména portrétní rytiny na číších, pohárech, oválných plaketách či skleněných obdélných destičkách. Portrétoval mnoho význačných osobností své doby: Kašpara hraběte Šternberka (kruhový medailon, 1832/33), Josipa svobodného pána Jelačiće (obdélná destička, 1834/35), Františka Antonína hraběte Kolovrata (pohár, 1837/39), Julia Vincenze Krombholze (číška, 1837), velkovévodu Jana Habsburského (kruhový medailon, 1834/35), Alfréda knížete Windischgrätze (kruhový medailon, 1849) a mnoho dalších. Pro B. rytiny je charakteristická preciznost provedení a smysl pro detail. Na rozdíl od většiny soudobých rytců, kteří zhotovovali rytiny podle různých předloh, vycházel B. často z vlastních skic nebo pracoval podle živého modelu. Jeho portréty se vyznačovaly originalitou a důrazem na postižení osobnosti portrétovaného, B. rytiny byly srovnatelné s portréty provedenými různými malířskými technikami.

Vedle portrétů mužů, žen, dívek a dětí, jimž se především věnoval a jimiž se také nejvíce proslavil, zahrnovala B. tvorba mnoho témat od pohledů do kraje s loveckými motivy přes křesťanské náměty (např. číška s Madonou a Ježíškem u růžového keře) až po antické figurální náměty (např. číška s ležící Venuší a Amorem) či v nejrůznějších podobách živě zobrazené figury zvířat, jako např. koní, nebo rytiny chrámů (např. Mohuč, Ulm). B., umělecký rytec skla, byl již svými současníky v 19. století právem pokládán za nejlepšího v tomto oboru.

Jitka Lněničková

Dílo

R. Heller, D. B. der hervorragendste Portrait-Glasschneider des 19. Jahrhunderts, Teplitz-Schönau, 1938 (obsahuje mj. B. deníky z let 1827–47, rukopis uložen v archivu NTM); R. Heller, Erinnerungen an D. B., Teplitz- -Schönau, 1940 (rukopis uložen tamtéž).

Literatura

  • G. E. Pazaurek – E. Gustav, D. B. (1800–1857), der erste Glasschneider der Biedermeierzeit, in: Kunst und Kunsthandwerk 24, 1921, č. 11/12, s. 221n.
  • G. E. Pazaurek, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig 1923, s. 94n. (s odkazy na řadu B. prací)
  • J. Hofmeisterová, D. B., 1800– 1857, in: Tvar 6, 1954, s. 229n.
  • J. Streit – O. Lauer, D. B. Lebensbericht und Meisterarbeiten des besten Portraitgraveurs, Schwäbisch Gmünd 1958 J. Vydrová, Dva neznámí Biemanové, in: Ars vitraria 1, 1966, s. 71n. (kde přehled starší literatury)
  • F. Biemann, D. B.’s Dealings with the Dealer Steigerwald in Frankfurt am Main, in: Journal of Glass Studies 10, 1968, s. 168
  • G. E. Pazaurek – E. von Philippovich, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Braunschweig 1976, s. 17, 48, 53, 72, 90n., 100n., 111, 116, 383n. (s četnými odkazy na řadu B. prací)
  • J. Brožová, České sklo 1800– 1860, 1977, č. kat. 46–50 (uvedeny B. práce ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze)
  • BL 1, s. 94
  • K. Pitrof, D. B., böhmischer Glasgraveur des Biedermeier, Stuttgart 1993
  • Das Böhmische Glas, Passau 1995, sv. 2, s. 77, 110n., 120, 122, 127, 130
  • sv. 3, s. 64, 69 (s uvedením B. prací ze sbírek v Passauer Glasmuseum a odkazů na další sbírky)
  • Saur 11, s. 550n.
  • P. von Lichtenberg, Glasgraveure des Biedermeier. D. B. und Zeitgenossen, Regensburg 2004, s. 18n.

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=BIEMANN_Dominik_1800–1857&oldid=680619“