BIEMANN Dominik 1800–1857

Dominik BIEMANN
Narození	1. 4. 1800
Místo narození	Nový Svět (č. o. Harrachov)
Úmrtí	29. 9. 1857
Místo úmrtí	Cheb
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎ Umělecký řemeslník‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 492-493
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41444

BIEMANN, Dominik (též BIMAN), * 1. 4. 1800 Nový Svět (č. o. Harrachov), † 29. 9. 1857 Cheb, rytec skla

Narodil se jako čtvrté z deseti dětí Franze B., formaře novosvětské sklárny hrabat Harrachů v Krkonoších. Od mládí prokazoval mimořádný výtvarný talent, jeho školní vzdělání se však omezilo na pouhé tři a půl roky obecné školy, dokonale psát se nikdy nenaučil. Jako dítě pracoval ve slezské sklárně Karlsthal. Poté, co 1814 opustil školu, odešel do učení k Johannu Antonu Pohlovi do jeho rytecké dílny v Novém Světě. Za vyučeného byl prohlášen o čtyři roky později, když jeho mistr předčasně zemřel. Pak jako tovaryš nastoupil a dalších sedm let zůstal v rytecké dílně Franze Pohla, rovněž v Novém Světě. Tato léta rozhodla o jeho dalším uměleckém vývoji. 1825 odmítl nabídku harrachovské sklárny na místo vedoucího rytce, kreslíře a učitele kreslení a od 1826 počal se svolením hraběte Harracha, jehož byl poddaným, studovat na výtvarné akademii v Praze. Záhy se již podílel na řadě zakázek pro různé firmy i soukromé osoby a získal si jméno zručného rytce-portrétisty. 1827 obdržel v Praze měšťanské právo a otevřel vlastní dílnu. Od poloviny 20. let 19. století pravidelně pracoval v letních měsících ve Františkových Lázních, v zimních od 20. do poloviny 40. let 19. století ve sklárnách v Hůrce na Šumavě. Tam se zabýval zejména výzdobou zrcadlových rámů u firmy Abele (později firma Veit). V této firmě se 1843 stal vedoucím dekoratérské dílny (do 1847).

Na pozvání významných objednavatelů (vévoda Ernst I. von Sachsen-Coburg und Gotha, vévodkyně Luisa von Anhalt apod.) cestoval často do německých zemí, navštěvoval hlavně Gothu a Dessau. Pravidelně pracoval rovněž na zakázkách pro novosvětskou sklárnu a pro obchodníka sklem Franze Steigerwalda, pocházejícího z Prahy, činného ale ve Würzburgu. 1839 získal B. povolení k provozování samostatné živnosti také ve Vídni. 1829 a 1831 byl za své dokonale provedené rytiny oceněn stříbrnými medailemi na pražských průmyslových výstavách. Jeho tvorbu poznamenala negativně duševní choroba, která u něho propukla ve 40. letech 19. století a která ho 1855 definitivně, po neúspěšném pokusu o sebevraždu, vyřadila z aktivní práce. Poslední roky života strávil ve Františkových Lázních.

Mezi B. díly, jichž je dochováno více než sto kusů a která jsou jím signována nebo jsou jemu připisována, vynikají zejména portrétní rytiny na číších, pohárech, oválných plaketách či skleněných obdélných destičkách. Portrétoval mnoho význačných osobností své doby: Kašpara hraběte Šternberka (kruhový medailon, 1832/33), Josipa svobodného pána Jelačiće (obdélná destička, 1834/35), Františka Antonína hraběte Kolovrata (pohár, 1837/39), Julia Vincenze Krombholze (číška, 1837), velkovévodu Jana Habsburského (kruhový medailon, 1834/35), Alfréda knížete Windischgrätze (kruhový medailon, 1849) a mnoho dalších. Pro B. rytiny je charakteristická preciznost provedení a smysl pro detail. Na rozdíl od většiny soudobých rytců, kteří zhotovovali rytiny podle různých předloh, vycházel B. často z vlastních skic nebo pracoval podle živého modelu. Jeho portréty se vyznačovaly originalitou a důrazem na postižení osobnosti portrétovaného, B. rytiny byly srovnatelné s portréty provedenými různými malířskými technikami.

Vedle portrétů mužů, žen, dívek a dětí, jimž se především věnoval a jimiž se také nejvíce proslavil, zahrnovala B. tvorba mnoho témat od pohledů do kraje s loveckými motivy přes křesťanské náměty (např. číška s Madonou a Ježíškem u růžového keře) až po antické figurální náměty (např. číška s ležící Venuší a Amorem) či v nejrůznějších podobách živě zobrazené figury zvířat, jako např. koní, nebo rytiny chrámů (např. Mohuč, Ulm). B., umělecký rytec skla, byl již svými současníky v 19. století právem pokládán za nejlepšího v tomto oboru.

D: R. Heller, D. B. der hervorragendste Portrait-Glasschneider des 19. Jahrhunderts, Teplitz-Schönau, 1938 (obsahuje mj. B. deníky z let 1827–47, rukopis uložen v archivu NTM); R. Heller, Erinnerungen an D. B., Teplitz- -Schönau, 1940 (rukopis uložen tamtéž).

L: G. E. Pazaurek – E. Gustav, D. B. (1800–1857), der erste Glasschneider der Biedermeierzeit, in: Kunst und Kunsthandwerk 24, 1921, č. 11/12, s. 221n.; G. E. Pazaurek, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig 1923, s. 94n. (s odkazy na řadu B. prací); J. Hofmeisterová, D. B., 1800– 1857, in: Tvar 6, 1954, s. 229n.; J. Streit – O. Lauer, D. B. Lebensbericht und Meisterarbeiten des besten Portraitgraveurs, Schwäbisch Gmünd 1958; J. Vydrová, Dva neznámí Biemanové, in: Ars vitraria 1, 1966, s. 71n. (kde přehled starší literatury); F. Biemann, D. B.’s Dealings with the Dealer Steigerwald in Frankfurt am Main, in: Journal of Glass Studies 10, 1968, s. 168; G. E. Pazaurek – E. von Philippovich, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Braunschweig 1976, s. 17, 48, 53, 72, 90n., 100n., 111, 116, 383n. (s četnými odkazy na řadu B. prací); J. Brožová, České sklo 1800– 1860, 1977, č. kat. 46–50 (uvedeny B. práce ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze); BL 1, s. 94; K. Pitrof, D. B., böhmischer Glasgraveur des Biedermeier, Stuttgart 1993; Das Böhmische Glas, Passau 1995, sv. 2, s. 77, 110n., 120, 122, 127, 130; sv. 3, s. 64, 69 (s uvedením B. prací ze sbírek v Passauer Glasmuseum a odkazů na další sbírky); Saur 11, s. 550n.; P. von Lichtenberg, Glasgraveure des Biedermeier. D. B. und Zeitgenossen, Regensburg 2004, s. 18n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková