BIHELLER Bedřich 1908–1972

Bedřich BIHELLER
Narození	11. 11. 1908
Místo narození	Ružomberok (Slovensko)
Úmrtí	15. 8. 1972
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Voják nebo partyzán‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 497
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/77576

BIHELLER, Bedřich (do 1963 Alfred), * 11. 11. 1908 Ružomberok (Slovensko), † 15. 8. 1972 Praha, redaktor, interbrigadista a diplomat

Narodil se v rodině advokáta v Ružomberoku, po absolvování státního reálného gymnázia studoval 1926–28 v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Ideová roztržka s otcem způsobila, že zůstal v Praze natrvalo a pracoval zde jako úředník u firmy Novitas a v pojišťovně Riunione Adriatica. Angažoval se v Levé frontě a v odborovém hnutí. V dubnu 1931 byl propuštěn ze zaměstnání, v květnu 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a vrátil se zpět do Ružomberoku. V listopadu téhož roku ho soud odsoudil na 5 měsíců vězení za pobuřování, poté se dále angažoval v organizační výstavbě KSČ. 1932–34 vykonával vojenskou prezenční službu u 110. dělostřeleckého pluku v Nitře. Po návratu do civilního života redigoval levicový list Pravda chudoby v Břeclavi, poté slovenský Ľudový denník.

Koncem prosince 1936 odjel do Španělska na pomoc republikánské vládě. Byl zařazen do Gottwaldovy protiletadlové baterie a jako interbrigadista se zúčastnil bojů na Jaramě, o Madrid, na Aragoně a u Teruelu. V důsledku vleklého onemocnění byl poté přidělen jako vedoucí československé sekce k Inspektorátu mezinárodních brigád. V září 1938 převzal redakci československého vysílání v Aranjuezu u Madridu. Po porážce republikánských vojsk se koncem března 1939 dostal do Marseille a byl internován v táboře Argeles-sur-Mer a poté v Gurs. S pomocí Britského výboru pro pomoc demokratickému Španělsku byl propuštěn z internace a odjel do Velké Británie, kde se zapojil do práce tamní československé komunistické skupiny pod vedením Václava Noska. V únoru 1940 se přihlásil na práci v britském hospodářství, nejprve na farmě u Basingstoke a poté v továrně v Birminghamu. Po německém útoku na SSSR byl povolán 1941 do Londýna, kde se stal redaktorem komunistického týdeníku Nové Československo. V březnu 1944 vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí exilové vlády, do rozhlasového oddělení.

Po osvobození pracoval krátce jako šéfredaktor Východoslovenské pravdy a od srpna 1945 stanul v čele kabinetu náměstka předsedy vlády Viliama Širokého. V červenci 1948 přešel zpět do služeb ministerstva zahraničních věcí, do latinskoamerického oddělení národohospodářské sekce. Opakovaně byl členem československé delegace na Valných shromážděních Organizace spojených národů. 1954–58 pracoval jako vedoucí redaktor zahraničního vysílání v Československém rozhlasu, následně pak 1959–63 v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Tam publikoval v Mezinárodní politice řadu článků týkajících se Latinské Ameriky. 1963 nastoupil do oddělení světových dějin v Historickém ústavu ČSAV, kde se dále zabýval svým celoživotním koníčkem – dějinami Latinské Ameriky. K tomuto tématu přednášel také na Vysoké škole politické. 1968 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, byl také nositelem stříbrné hvězdy Československého velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova (1949), stříbrného kříže polského řádu Virtuti militari (1948) a Řádu rudé hvězdy (1967). K 1. 1. 1970 odešel do důchodu.

D: Z války ve Španělsku. Hrst vzpomínek dobrovolníka mezinárodních brigád, in: Příspěvky k dějinám KSČ, 1957, č. 1; Boj za nezávislost Latinské Ameriky, in: DaS 2, 1960, č. 9, s. 1n.

P: Památník národního písemnictví Praha, osobní pozůstalost, 32 kartonů, neuspořádáno; Archiv MZV Praha (personální spis).

Jan Němeček