BLÁHA-MIKEŠ Záboj 1887–1957
| Záboj BLÁHA-MIKEŠ | |
.jpg) | |
| Narození | 22. 11. 1887 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 3. 4. 1957 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Hudební skladatel Hudební interpret Mecenáš nebo organizátor hudebního života |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 534 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41671 |
BLÁHA-MIKEŠ, Záboj, * 22. 11. 1887 Praha, † 3. 4. 1957 Praha, hudební redaktor, skladatel
Vystudoval 1898–1912 pražskou techniku. Hudební vzdělání získal u A. Mikeše (klavír), V. Nováka a F. Spilky (skladba). Před první světovou válkou působil jako klavírní doprovázeč houslistů E. Ondříčka a P. Bartoně. Po návratu z války (1915–17) se usadil v Praze a věnoval se skladbě, klavírním doprovodům, hudebně organizační a pedagogické práci. Psal převážně skladby vokální (písně, sbory, melodramy) ovlivněné lyrismem J. B. Foerstera, které měly na repertoáru významná tělesa, např. Smetana, Hlahol, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Pěvecké sdružení pražských učitelek. Ve 20. a 30. letech se B. v časopisech angažoval jako hudební referent (Osvětové rozhledy, Ilustrovaný legionářský zpravodaj, Hlas národní obrany). Redigoval časopisy Česká hudba, Zvon a Umělec (1945–46), založil novou edici (Dobrá tvorba novodobá). Do rozsáhlé syntézy Československá vlastivěda (1935) napsal kapitoly o hudebním životě v Čechách; byl i autorem samostatných studií (Michelangelo a Beethoven, 1939) a překladů. Spoluzakládal Českou hudební společnost a nějakou dobu jí i předsedal, propagoval hudbu ve smíchovském Osvětovém sboru a lidovýchovném ústavu.
D: výběr, vokální skladby: Biblické písně, 1914 (provedeno 1919); Nocturna, 1914 (provedeno 1919); Milostné písně, 1918 (provedeno 1919); Veselá láska, 1918 (provedeno 1919); Hovory se smrtí, 1919 (provedeno 1920); Na zaváté cestě, 1921; Balada o matčině srdci, 1944; Kytice, 1949; Písně a říkadla, 1949; Písně, 1955; sbory: Píseň Šalamounova, 1920 (provedeno 1921); Žena, 1927; Člověk, 1927; Matka, 1929 (provedeno 1931); Tulácké srdce, 1927/29; Stabat mater, 1941; Oratorium o lásce a míru, 1950; melodramy: Přibývající měsíc, 1921; Velký pátek, 1926 (provedeno 1927).
L: OSND 1/1, s. 634; HS 1, s. 101 (se soupisem díla a literatury); B.-M. Z., in: Hudební rozhledy 3, 1926/27, s. 164; tamtéž 10, 1957, s. 348.
Marie Makariusová