BOUDA Cyril 1901–1984

	Cyril BOUDA
Narození	14. 11. 1901
Místo narození	Kladno
Úmrtí	29. 8. 1984
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎; Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 94-96
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42789

BOUDA, Cyril, * 14. 11. 1901 Kladno, † 29. 8. 1984 Praha, kreslíř, grafik, ilustrátor, malíř, pedagog

Otec Alois B. (1867–1934) byl profesorem kreslení, krasopisu a metodikem výtvarné výchovy, matka Anna, roz. Suchardová (1870–1940) malířka, pocházela z rozvětvené rodiny řezbářů a sochařů v Nové Pace. B. vyrůstal spolu se starším bratrem Jaroslavem (1898–1919) v kultivovaném a podnětném prostředí. Kmotrem obou sourozenců a svědkem na svatbě jejich rodičů byl Mikoláš Aleš. Osobnost a dílo tohoto umělce daly základní směr B. tvorbě. Otec uplatnil kreslení i při výchově synů. Požadoval od nich vlastnoručně provedené kresby tužkou, perem, štětcem nebo také akvarely. Pečlivě ztvárněné zážitky z prázdnin, výletů a zejména z četby se dochovaly v jeho pozůstalosti a byly součástí výstavy B. v Severočeské galerii výtvarných umění v Litoměřicích 2004. Některé práce vznikly ještě před rokem 1907, kdy B. začal chodit do školy a rodina bydlela již ve vile v Praze-Bubenči společně s jedním z matčiných sourozenců, Vojtěchem Suchardou. Vlídné domácí zázemí pozitivně ovlivnilo povahu i dílo obou synů. V době první světové války navštěvoval B. reálku, starší Jaroslav narukoval a prožil boje na italské frontě. 1919 B. maturoval a složil zkoušku na Uměleckoprůmyslovou školu, kde byl žákem prof. Františka Kysely, který vedl speciálku pro užitou grafiku. Mnohostrannou výtvarnou činností (věnoval se také úpravě a výzdobě knih, tvořil exlibris, navrhoval diplomy, potahové látky, poštovní známky, bankovky, tapisérie i scénické výpravy) a dekorativním členěním plochy zapůsobil na B., který si rychle osvojil rozmanité grafické postupy dřevorytu, leptu a litografie, rozvíjel své stylizační dovednosti, účastnil se soutěží, obesílal výstavy a navazoval kontakty s nakladateli (s K. Janským, O. Štorchem- Marienem, A. Srdcem, později také s F. Topičem, V. Petrem, S. Minaříkem, F. Borovým apod.). Úspěšný začátek B. kariéry poznamenala tragická smrt bratra Jaroslava (utonul při koupání ve Vltavě), který byl talentovaným absolventem pražské AVU, žákem prof. Vojtěcha Hynaise. Ztrátu sourozence B. kompenzoval pracovní aktivitou. Ve výtvarném projevu nacházel nejvlastnější smysl své existence i základní prostředek komunikace. 1923 po absolutoriu školy byl již autorem sedmdesáti grafických listů včetně plakátů, vinět, diplomů, exlibris i alba Strašidel. O prázdninách se vydal na první cestu do Itálie, země jejíž umění a přírodu obdivoval a kam se často vracel. Čerpal tu inspiraci a prosvětloval svou malířskou paletu. Na podzim téhož roku pokračoval ve studiu na AVU u prof. Maxe Švabinského, jeho asistentem na grafické speciálce byl nedávný absolvent školy Jan Rambousek, první redaktor Sborníku grafické práce, Hollar. Časopis mezinárodní úrovně čtvrtletně vydávalo Sdružení českých umělců grafiků Hollar od 1923 a B. se 1927 stal členem mladého spolku, tvůrcem obálek i grafických příloh. Obdivoval ilustrace řezané do dřeva, klasický černo-bílý dřevoryt pokládal za sourodý doplněk tištěného textu. Tuto techniku tisku z výšky používal od počátku při výzdobě a ilustrování knížek. Návrhům obálek, vazeb a typografické úpravě stejně jako knižní výzdobě věnoval mimořádnou péči. 1925 se účastnil ilustracemi a knižní grafikou Mezinárodní expozice dekorativních umění v Paříži a získal diplom a stříbrnou medaili. Z názvu výstavy se později odvodilo také jméno směru, známého jako art deco. Hravý styl sycený z mnoha zdrojů, v němž se prolnula secese s historismem a folklorní prvky s kubizujícími novotvary, byl blízký B. výtvarnému cítění, odpovídal jeho stylizačním zvyklostem i smyslu pro zdobnost, grotesku i archaičnost. 1926 obdržel první cenu na výroční výstavě AVU, úspěšně dokončil tříleté vysokoškolské studium a znovu navštívil Itálii. 1928 se významně podílel na výstavě soudobé kultury v Brně, jež připomenula 10 let trvání ČSR, z třetí mezinárodní přehlídky knih ve Florencii si odnesl čestný diplom a poprvé vyjel do Paříže. 1929–35 působil jako asistent na grafické speciálce AVU, u T. F. Šimona, výtvarníka, který se zasloužil o vznik SČUG Hollar. S jeho dcerou Evou se B. 1930 oženil. 1932 až 1938 učil figurální kreslení na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. 1934 a ve třech následujících letech obdržel diplom za nejkrásnější knihu od Spolku českých bibliofilů. Navrhl třetí okno pro chrám sv. Víta a scénickou výpravu i kostýmy k Smetanově Prodané nevěstě pro milánskou La Scalu. V květnu 1934 se stal otcem syna Jiřího, který navázal na rodinnou tradici, vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou a uplatnil se jako malíř a grafi k, soustředěný na náměty z prostředí vlakové dopravy. 1935 získal Schmidtovu cenu ČAVU, navrhnul scénickou výpravu k Jiráskově Lucerně pro ND a znovu navštívil Itálii. Na mezinárodní výstavě dřevorytů ve Varšavě 1936 dostal čestné uznání podobně jako na mezinárodní soutěži knižních ilustrací v New Yorku. 1937 obdržel Grand Prix a čestný diplom na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. Vysoké ohodnocení z prestižní přehlídky potvrdilo, že se ubíral správným směrem a obohatil knižní umění osobním přínosem nepřehlédnutelné úrovně. Jeho trvalé úsilí o nevšední podobu krásné knihy jej přivedlo k náročnému experimentu s mědirytem, technikou od dob baroka takřka nepoužívanou. Ověřil si, že prostá vlasová linie vyrytá do vyhlazeného povrchu měděné plotny čistopisně sledovala obrys a definovala tvary. Poučil se nejen u Albrechta Dürera, ale i u svého staršího současníka, francouzského grafika L. E. Laboureura, který v technice klasického mědirytu objevil pohotový prostředek s překvapivě moderním účinkem. B. zvolil pracnou techniku pro ilustrační doprovod k Vlastnímu životopisu Benvenuta Celliniho, italského renesančního sochaře a zlatníka. Ilustrace nakreslil a 31 jich vyryl do mědi, knížka i samostatné rytiny vyšly 1939, kdy také dokončil 21 malovaných oken pro Baťův pavilon na mezinárodní výstavě v New Yorku. 1940–45 B. pravidelně obesílal Zlínský salon, výstavy SČUG Hollar, podílel se na expozicích Národ svým výtvarným umělcům, hodně maloval, kreslil a věnoval se volné grafice. Motivy nacházel v bezprostředním okolí. Pragensia, ale také zátiší a portréty tvořily významnou složku jeho tvorby. Obdiv k dílu Václava Hollara, záliba v architektuře i ctižádost zdokumentovat podobu měst nejen v době jejich ohrožení vedla k vzniku řady minuciózně provedených vedut, vyrytých do kamene nebo mědi (Olomouc 1941, Chotěboř 1942, České Budějovice 1943, Praha 1948). Po skončení války a znovuotevření vysokých škol vyučoval 1945–73 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Byl profesorem tolerantním, polemiky nevyhledával a v teoretizování si neliboval. Po 1948 došlo k mnoha změnám, ale nic nepřimělo B. k vstupu do KSČ. Zakázky dále přicházely, ale objednavateli už nebyli soukromí nakladatelé, ale státní nakladatelství (Československý spisovatel, SNDK – později Albatros, Mladá fronta ap.). B. rozsáhlé ilustrační celky kreslil, lavíroval i koloroval a předával k fotomechanické reprodukci, zatímco pro bibliofilské limitované vydání ilustrace většinou sám prováděl v původních grafických technikách (dřevoryt, lept, mědiryt, litografie ap). Značný ohlas vyvolaly jeho ilustrace Gulliverových cest od J. Swifta. V bohatě valérově odstupňovaných kresbách čtenáři ocenili bizarní nápady, pitoreskní scény a svěží fantazii výtvarníka, který humorem a nadsázkou provázel rozmanité texty a vrchovatě plnil poslání ilustrátora knih pro dospělé i mládež. Za ilustrace Povídek a pohádek H. Ch. Andersena a návrh gobelínu Praha byl jmenován (1954) laureátem státní ceny II. stupně. Skicu i rozměrný karton namaloval temperou, světlými barevnými odstíny na ploše 257 × 507 cm. Zhodnotil tu své malířské i grafické zkušenosti s vedutou. Na mezinárodní výstavě v Lipsku vystavil 1959 ilustrace k Andersenovým pohádkám i Gulliverovým cestám a obdržel stříbrnou medaili. V dalším roce dostal čestné uznání v soutěži na výzdobu slavnostní síně na Pražském hradě. 1963 se oženil s Helenou Novosadovou a v dalším roce se narodil syn Marek, který vystudoval FAMU a zaměřil se na hraný filmový dokument. Tvorba B. vyzrála záhy do podoby na niž čas a události měly minimální vliv. Jeho umělecká dráha byla od počátku klidná, přímá a vzestupná, prostá zvratů a kolizí. Jako člověk byl málomluvný, jako výtvarník byl epicky sdílný i dekorativně působivý. Všemu, co zobrazil, předal něco z humorného nadhledu a lyrického zamyšlení. Se stejnou péčí se věnoval užité i volné grafice, malým i velkým formátům. Jeho dílo narostlo do imponující šíře a zasáhlo do mnoha oblastí. 1974–84 stále tvořil s nepolevující houževnatostí, ani příznaky zákeřné choroby neochromily jeho ustálený pracovní rytmus. Kreslil, věnoval se grafice (celkový počet listů přesáhl číslo 1 500), maloval, vystavoval a cestoval (Egypt, Rakousko, Holandsko, bývalá NDR a Jugoslávie). Navrhnul další rozměrné gobelíny Pocta stavitelství a Praha hudební a dostával četná ocenění. 1976 byl jmenován národním umělcem, čestným občanem svého rodiště a čestným členem spolku Vltavan. 1981 mu byl udělen za významnou výtvarnou tvorbu Řád republiky a Národní galerie ve spolupráci se Svazem československých výtvarných umělců, jehož byl B. členem, začala připravovat rozsáhlou přehlídku jeho prací. Uskutečnila se 1982 v Královském letohrádku (Belveder) v Praze. Graciézní architektura poskytla působivý rámec dílu B. prolnutému reminiscencemi na slunnou Itálii a renesanční umění. V létě 1984 podlehl zhoubné nemoci. Byl pohřben na hřbitově v Praze-Bubenči.

D: ilustrace (výběr): E. Barrett-Browningová, Portugalské sonety (mědiryty s barevnou akvatintou, 1946); A. Sova, Pankrác Budecius kantor (kamenorytiny s barevnou litografií, 1954); O. Wilde, Strašidlo Canterwillské (křída, 1957); F. Čelakovský, Přísloví napoví (perokresby, 1975); A. Branald, Zlaté stíny (kresby křídou lavírované, 1978); samostatné výstavy (výběr): Městské muzeum Turnov (1934); Pošova galerie Praha (1943); Liberec (1949); Hollar Praha (1944, 1952); Vysoké Mýto (1966); Ostrava (1968); Belveder (1982); od 1934 měl přes 100 samostaných výstav, nejrozsáhlejší uspořádala 1982 NG v Praze; Grafika, kresby, obrazy – v užším výběru v NG v Praze; rozsáhlý soubor grafiky v Městském muzeu v Nové Pace; exlibris – bibliofilie: v LA PNP a knihovně NM v Praze; exlibris v Kabinetu exlibris Chrudim; ilustrační soubory, kolekce grafických listů, ilustrované knihy, kresby a obrazy v majetku dědiců.

L: J. Květ, C. B., 1941; J. Loriš, C. B,. 1949 (kde soupis grafického díla od L. Korábové); V. Neff , Exlibris C. B. (soupis sestavil V. Grégr), 1970; F. Dvořák, C. B. grafické dílo 1920–80 (soupis sestavil M. Janča), 1981; J. Kotalík – E. Bužgová – A. Branald, Národní umělec C. B., výběr z díla (obsahuje seznam výstav a literatury), katalog výstavy, 1982; E. Bužgová – J. Bouda, C. B. (barevné reprodukce kreseb, grafik a obrazů z majetku pozůstalých), 2001; E. Bužgová, C. B. ilustrace (s reprodukcemi nepublikovaných ilustrací k Hanumanovi od Svatopluka Čecha), 2004.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Bužgová

Pohled z Boudova domku na Hradčany
Boudova ilustrace k Andersenově pohádce "Císařovy nové šaty"