BRAUNER Bohuslav 1855–1935

Bohuslav BRAUNER
Narození	8. 5. 1855
Místo narození	Praha
Úmrtí	15. 2. 1935
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Chemik nebo alchymista‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 147-148
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42181

BRAUNER, Bohuslav, * 8. 5. 1855 Praha, † 15. 2. 1935 Praha, chemik

Narodil se jako druhé dítě významného pražského advokáta, poslance zemského sněmu a říšské rady Františka Augusta B. (1810–1880). Matka Augusta, roz. Neumannová (1817 až 1890) byla dcerou Karla Augustina Neumanna (1771 až 1866), guberniálního rady, profesora pražské techniky i univerzity a spoluzakladatele Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách (1833), který se významně zasloužil o rozvoj českého chemického (zejména cukrovarnického) průmyslu. Ten vnuka přivedl již v dětství k chemii. Na tehdejší dobu měla i B. matka velice kvalitní vzdělání, a to i v přírodních vědách. Hovořila navíc plynně několika jazyky a brzy jim naučila i svého syna. B. měl tři sourozence, bratra Vladimíra (1853–1924), povoláním byl právník, a sestry Annu (1856 až 1931), provdanou za francouzského literáta Elémira Bourgese, a Zdenku (1858–1934), která se stala známou malířkou.

Po maturitě na malostranském reálném gymnáziu (1873), kde B. nejvíce ovlivnili učitelé chemik a mineralog Emanuel Bořický a fyzik Martin Pokorný, začal studovat na pražské technice. Stal se žákem mj. profesorů Františka Štolby a významného chemika a astronoma Vojtěcha Šafaříka, s jehož adoptivní dcerou Lidmilou († 1929) se B. později oženil. Měl s ní dva syny a dceru.

1877 se zapsal i na univerzitu k profesorům chemie Adolfu Liebenovi, Eduardu Linnemannovi a fyzikovi a filozofovi Ernstu Machovi. Během studií jej zaujal objev nového chemického prvku gallia, který v Paříži zjistil při svých výzkumech Paul Émile Lecoq de Boisbaudran. Existenci a vlastnosti prvku předvídal i ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Na jaře 1877 prostudoval B. Mendělejevovo pojednání o problémech týkajících se jeho soustavy prvků (Liebigs Annalen, osmý dodatkový svazek) a rozhodl se věnovat experimentálnímu výzkumu v oblasti související s periodickou soustavou prvků ruského učence a s teoretickými otázkami anorganické chemie. Výsledkem takto zaměřeného B. bádání byla jeho první vědecká práce O atomech a mocenství některých prvků, jakož i o pravidlech v číslech atomových publikovaná 1878 v Listech chemických. Studie pojednávala o mocenství a relativní atomové váze prvku beryllia a poukázala na chybné určení těchto vlastností švédskými vědci Larsem Fredrikem Nilsonem a Svenem Otto Pettersonem. Správnost svého názoru B. prosadil až 1884. Ještě za studií odešel na roční stáž na univerzitu do Heidelbergu k významnému chemikovi Robertu Wilhelmu Bunsenovi. Seznámil se u něj i se spektrální analýzou, kterou Bunsen spolu s Gustavem Robertem Kirchhofem zavedli v období 1859–61 a jejímž výsledkem byl objev prvků rubidia a cesia. 1880 po návratu do Prahy předložil B. disertační práci, složil doktorské zkoušky a ještě téhož roku odjel na další, tentokrát dvouletý studijní pobyt na univerzitu v Manchesteru k profesoru Henry Enfieldovi Roscoeovi, kde se začal zabývat lanthanoidy. Odtud v lednu 1881 navázal kontakt s D. I. Mendělejevem. Domů se vrátil 1882 a stal se adjunktem (asistentem) v chemickém ústavu české univerzity, rok nato se habilitoval jako soukromý docent analytické (rozborové) a zanedlouho anorganické (neústrojné) chemie. 1890 byl jmenován mimořádným, 1897 řádným profesorem. Univerzitní chemický ústav tehdy sídlil v nevyhovujícím domě na rohu Karlova náměstí a Myslíkovy ulice, nedostačující bylo i jeho zařízení. B. se zasloužil o výstavbu nové budovy a vybavení moderními přístroji a pomůckami. Byla postavena na Albertově (dnes Přírodovědecká fakulta UK), otevřena 1905 a B. tam působil až do odchodu na odpočinek 1925.

Vychoval řadu významných českých chemiků, např. Jindřicha Křepelku (svého nástupce na katedře), Františka Petrů, Jana Štěrbu-Böhma, Alexandra Sommera-Baťka, Bohumila Kužmu, Emila Švagra, Josefa Švédu, Otto Pročkeho, Františka Pavlíčka či Oldřicha Tomíčka. Učil i Jaroslava Heyrovského, který se 1918 stal na několik let jeho asistentem.

V oblasti vědeckého výzkumu B. zasáhl do oblastí obecné, anorganické a analytické chemie. Studoval zejména prvky vzácných zemin (tzv. lanthanoidy, jichž je celkem 14, jsou si velmi podobné a těžko se oddělují), zejména jejich sloučeniny, relativní atomové hmotnosti a postavení v periodické tabulce. Sám a později se svými žáky stanovil relativní atomové hmotnosti ceru, lanthanu, praseodymu, neodymu. Poslední dva byly až do 1883, kdy B. dokončil svoji habilitační práci, v níž se jejich zkoumáním zabýval, považovány za jeden prvek nazývaný didym. Mimo skupinu vzácných zemin pak už 1877 stanovil relativní atomové hmotnosti beryllia, thoria (prvku vzácným zeminám podobného), cínu a telluru (nad jistou jeho anomálií v 80. letech předpověděl existenci izotopů, objevených 1911). V roce 1902 na základě periodického zákona předvídal existenci prvku promethia. Tento radioaktivní element byl pak objeven 1945 v USA v produktech jaderného štěpení. 1888 s Belgičanem Jeanem S. Stasem, Francouzem Jeanem Ch. G. de Marignacem, Američanem Francisem P. Venablem a dalšími chemiky navrhl B. používat jako základ relativních atomových hmotností kyslík místo dosud užívaného vodíku. To bylo přijato 1900, zavedeno do praxe 1904 a platilo až do 1961, kdy byl kyslík vystřídán uhlíkem.

Nejvýznamnější B. přínos pro chemii spočívá v tom, že mezi prvními pochopil význam Mendělejevova periodického zákona i z něj vyplývající soustavy prvků a úspěšně je propagoval už v době, kdy byl odbornou vědeckou veřejností přijímán rezervovaně. B. navštívil tohoto ruského vědce dvakrát v Petrohradě (1883 a 1902), Mendělejev jednou přijel do Prahy (1900). Svůj vztah k jeho periodickému zákonu i chemii vůbec shrnul B. v článku-eseji, napsaném po Mendělejevově smrti 1907 a uveřejněném v Pokrokové revue.

B. byl autorem více než 170 vědeckých publikací, od původních vědeckých prací (otiskovaných mj. v Nature) až ke statím přehledným a pedagogickým – zde vynikly jeho obsáhlé kapitoly o relativních atomových hmotnostech 60 prvků do prestižní Handbuch der anorganischen Chemie (1904–10) a kapitola o prvcích vzácných zemin do Mendělejevovy učebnice Osnovy chimiji (1906). Spolu s Jindřichem Křepelkou napsal obsáhlou stať o prvcích vzácných zemin do Votočkovy Chemie anorganické (1922) a učebnici Analysa kvalitativní pro posluchače české university (1919).

Stal se členem ČAVU (od 1890) a dalších vědeckých institucí, mj. American Chemical Society, a členem sboru navrhovatelů laureátů na Nobelovu cenu za chemii. Obdržel Řád čestné legie Francouzské republiky a ruský Stanislavův řád. Lze ho vedle J. Heyrovského považovat za nejvýznamnějšího českého chemika.

Byl i sportovně založen, zajímal se o fotbal, jízdu na vysokém kole, na němž pod pseudonymem Dr. Brown vyhrál i několik cen. Hrál tenis, pěstoval sportovní střelbu a jízdu na koni.

Zemřel na zápal plic a byl pochován do rodinné hrobky v Praze na vyšehradském hřbitově.

D: výběr: Experimentální studie o periodickém zákonu, 1889; O základní hodnotě atomových vah, 1897; Jaké postavení zaujímají prvky vzácných zemin v periodické soustavě Mendělejevově, 1902.

L: OSN 4, s. 601, 28, s. 134; OSND 1/2, s. 718n.; MSN 1, s. 619; ISN 3, s. 118; MČE 1, s. 555; ČBS, s. 65; J. S. Štěrba-Böhm, B. B., 1935 (kde i soupis prací); V. H. Matula, B. B., in: edice „Kdo je“, 1947; Allgemeines Gelehrten Lexikon. Biographisches Handwörterbuch zur Geschichte der Wissenschaften von Gert A. Zischka, Stuttgart 1961, s. 104; Dějiny exaktních věd v českých zemích 1961, s. 338n.; ČAVU, s. 68; Poggendorff 3, s. 184; F. Petrů, Profesor B. B., in: Chemické listy 70, 1976, s. 1021n.; NGS, s. 675; J. Glückselig, B. B., in: Přemožitelé času 4, 1987 (kde i soupis prací); Tomeš 1, s. 133n.; B. Tesařík, B. B. (1855–1935), in: Historický obzor 7, 1996, č. 3–4, s. 88n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

František Houdek

• 

  Dmitrij Mendělejev a Bohuslav Brauner, 1900