BRDIČKA Rudolf 1906–1970

	Rudolf BRDIČKA
Narození	25. 2. 1906
Místo narození	Smíchov (Praha)
Úmrtí	25. 6. 1970
Místo úmrtí	Mariánské Lázně
Povolání	Chemik nebo alchymista‎; Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 155-156
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42205

BRDIČKA, Rudolf, * 25. 2. 1906 Smíchov (Praha), † 25. 6. 1970 Mariánské Lázně, fyzikální chemik

Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu 1924 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kterou 1929 ukončil doktorátem přírodních věd. Získal aprobaci pro učitelství na středních školách v oboru chemie, fyzika a matematika. Od 1928 byl asistentem v Ústavu fyzikální chemie pražské univerzity u prof. Jaroslava Heyrovského. 1934 se tam habilitoval z oboru fyzikální chemie. 1937 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V období po uzavření českých vysokých škol za druhé světové války učil na Spolkovém pokusném gymnáziu v Praze v Ječné ulici, později byl zaměstnán ve výzkumném oddělení Radioléčebného ústavu v Praze na Bulovce. Po válce se vrátil na univerzitu, 1948 byl ustanoven mimořádným a 1949 řádným profesorem fyzikální chemie. 1952 byl zvolen akademikem. 1954 přešel jako vedoucí laboratoře pro fyzikální chemii na pracoviště ČSAV, z kterého pak vznikl Ústav fyzikální chemie ČSAV. B. byl jeho ředitelem.

Vědecká činnost B. byla převážně spjata s rozvojem polarografie. První jeho práce se zabývaly polarografickými a spektrálními vlastnostmi vodných roztoků chloridu kobaltnatého (tímto směrem vedl i svou disertaci). S nimi souvisel objev katalytického vylučování vodíku z amoniakálních roztoků kobaltu v přítomnosti aminokyselin obsahujících sulfhydrylovou nebo disulfidickou skupinu.Výzkum katalytických efektů normálních a patologických krevních sér vedl později (po několika modifikacích) k vypracování tzv. B. reakce pro diagnostiku rakoviny a některých dalších onemocnění.

Ve čtyřicátých letech se zabýval elektrochemií. První práce z tohoto období se týkaly jevů při adsorpci některé z elektroaktivních forem redukčně oxidačních systémů na rostoucí kapkové elektrodě, v dalších vysvětloval polarografické křivky depolarizátorů, u nichž redukovatelná či oxidovatelná forma podléhá rychlé reakci předřazené, následné či vřazené vlastnímu elektrodovému ději. Se spolupracovníky zpracovali tento obor tak, že z polarografických limitních proudů a kinetických posuvů půlvlnových potenciálů bylo možné určovat rychlostní konstanty mnohých rychlých reakcí probíhajících v roztoku. Pak se jeho práce týkaly fotochemie a radiochemie, v nichž byla polarografie použita jako analytická metoda.

Kromě publikační činnosti se B. věnoval i editorské práci v redakci časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications, který měl především zařadit československou vědu do světového kontextu. V předválečném období byl výkonným redaktorem tohoto vědeckého periodika a po válce členem jeho redakční rady. B. také přednášel na mnoha místech doma i v zahraničí, především v Evropě, ale také v Číně a USA.

Velice záslužná byla B. pedagogická práce. Z jeho přednášek na univerzitě vznikla významná kniha Základy fyzikální chemie, která poprvé vyšla 1951 a její poslední verze 1963. V dalších vydáních byla doplňována a stala se základní učebnicí tohoto oboru i na technikách. Byla přeložena do němčiny, bulharštiny, srbochorvatštiny a polštiny. B. bibliografie obsahuje téměř 150 publikací vědeckých a pedagogických. Jsou mezi nimi učební texty, učebnice, diskusní a přehledové články k zásadním problémům polarografie (zejména jejímu významnému využití v medicíně), elektrochemie a jiných oblastí fyzikální chemie.

Za svou celoživotní činnost byl B. vyznamenán Zemskou cenou za práce vedoucí k použití polarografie v lékařství (1947); Státní cenou za vědu (společně s J. Kouteckým, 1954); stal se 1959 členem Deutsche Akademie der Naturforscher Leopoldina (Halle); obdržel Řád práce (1959); stříbrnou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo (1962); od 1965 byl čestným členem Československé společnosti chemické; byl nositelem Zlatého odznaku přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (1968).

D: výběr: O polarografických reakcích krevního sera a jejich významu pro dia gnostiku rakoviny, in: Praktický lékař 18, 1939, s. 370; Über das polarographische Verhalten des Lactoflavins 1. Die Bestimmung der Redoxpotentiale, in: Zeitschrift für Ökonomie 47, 1941, s. 721, 48, 1942, s. 693; Polarografická kritéria pro mezní proudy při redukci slabých kyselin, in: Chemické listy 40, 1946, s. 66; (s K. Wiesnerem); Polarografické reakce katalyzované hemoglobinem, cytochromem c a katalasou a jejich výklad (s K. Wiesnerem a K. Schäfernou), in: Věstník KČSN, tř. matem., přírodověd. č. 4, 1944; Chemická energetika (učební text), 1952; Elektrochemie (učební text), 1951; Základy fyzikální chemie, 1952; Úvod do fyzikální chemie (s M. Kalouskem a M. Schützem), 1963.

L: J. Dvořák – J. Hanuš, Život a dílo akademika R. B., in: Chemické listy 64, 1970, s. 1081; MČE 1, s. 560; ČBS, s. 66; Tomeš 1, s. 136.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloslava Žďárská

Rudolf Brdička s Jaroslavem Heyrovským